Ne že bych vás chtěl obracet na svou víru, ale na jedno dám hlavu: Jestli se jednou odhodláte nechat cigaret a začnete kouřit pěkně lulku, tak už nic jiného do pusy nevezmete, abych se tak vyjádřil, a nikdo vás už cigaretou neuhostí. Záleží na tom, nějaký čas vydržet. Tak týden, řekněme, než si člověk pusu trochu vyudí. Ale zato pak! — To je požiteček, zrovna vám ta lulka sládne v zubech. A jak krásně působí na nervy, jak uklidňuje rozbouřenou mysl po vepřovém a zelí. Vůbec se divím, proč lékaři nepředpisují různým těm nervosům lulku místo různých pilulek a baldriánu! Pěkně si pukáte, pozorujete, jak kouř, ze začátku šedý, stoupá a pak modrá, všechno na světě se vám zdá krásnější, klidně pohlížíte vstříc placení nájemného. S lulkou v zubech klidně zaplatíte flekovanou stovku se sedmou v těch lepších. S lulkou v zubech nenadáváte a neklejete, poněvadž by vám vypadla! Pocítíte božský klid a blahé uvolnění těla...
Čuchometrika
Jsa prasetem nemytým, dýmky čistím většinou pozdě, často jsou to fajfky někde v pouzdře zapomenuté a již lehce smrduté. Hanba! Kdeže ty loňské sněhy jsou, kdy jsem pigloval všechny ty své něžné dýmečky sotva pět vteřin po dokouření, sojčím pírkem, hedvábným dámským prádlem namočeným v teplém koňáčku, vše v rukavičkách a do poslední špinky?! Jistě, vím a uznávám — zasloužím exkomunikaci z klubu, prokletí, vydědění, taky lepru a choleru, španělskou chřipku, ptačí chřipku, tripla atakdále, však to znáte, nechci se vykrucovat ani prosit za odpuštění, ostatně i s tou kapavkou se dá nějaký čas skoro normálně žít. Když už člověk jednou je prasetem, tak má koukat, aby nebyl. Přinejmenším má nechat ty dýmky pořádně vyschnout, než do nich znovu nacpe něco kuřiva, jinak mu to nebude chutnat a dýmka mu zkysne, shnije a zplesniví. Zlaté pravidlo říká, že je potřeba nechat nářadí schnout přinejmenším den, ale když je fajfka hodně...
Kroucený fagot himbajs hergott döner kebab Rumcajs element!
Sojka bonzačka mi to napráskala, že Krakonoš má takovou fajfku, která nikdy nevyhasne. A přitom potřebuje tabáku na jaře ždibíček a na podzim ždibec! A toť se ví — začalo mi v hlavě sumírovat, jak bych tu jeho fajfku získal coby přírůstek do svého skrovného múzea lulek, malovaných džbánů, porculánových trpaslíků, oteplouchů, salámistů, análních kolíků a i ostatní zdejší lidové tvořivosti. I pozval jsem krajánka na neděli k polednímu, abych ho pohostil. A zaříznul krocana a dvě kuřata a slepici na polívku a nalovil pstruhy v potoce a kapry v tůni a napekl koláčů a makovejch bábovek a polejvanej perník, oučinlivě navařil sejkory a hubník a kyselo a špecle a škubánky a oukrop a klouzáky a roprachtické zelí a makové pecinálky a… a už ani pořádně nevím, co všechno ještě. A aby si náhodou soused nemyslil, že ho chci opít jen tak nějakým rohlíkem nebo že...
Námluvy fajfky s armagnacem
Sousloví dodržovati pitný režim není než mimořádně imbecilní reklamní slogan z pera píáristů firem prodávajících minerálky a slazené vody. Skutečnost, že i velká část tuzemských lékařů šíří podobné bludy v ordinacích a v novinách a v televizi, dokazuje jen to, jak rafinované techniky prodejci předražených vod a příbuzných hovadin vynalezli. Kdybyste ještě v roce 1989 poradili občanovi ČSSR, aby jezdil do krámu pro celé palety balené vody, která je sto padesátkrát dražší než ta, která mu doma teče z kohoutku v lepším případě by si ťukal na čelo a v horším případě by vám rovnou přivolal odbornou pomoc. Podobný efekt by mělo, kdybyste našemu imaginárnímu Čechoslovákovi vypočítali, že má denně vypít tři nebo čtyři litry tekutin, neboť v osmdesátých letech, když jsem byl ještě kluk, nic jako pitný režim neexistovalo. Každý se napil, když měl zrovna žízeň. Ano, takhle jednoduché to v oněch dřevních dobách bylo...
Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme
Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec. Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít. V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní...