Navrátivše se na chvíli do Krna, zavítal jsem opětovně mezi své bývalé kolegy z tamější buňky, abych je potěšil svým nedostižným šarmem, nezměrnou inteligencí a neopakovatelným humorem. Kupodivu mne někteří členové vůbec nepoznávali, zatímco jiní si přede mnou pohrdlivě odplivovali na podlahu anebo ošklivě kleli. Naštěstí se později ukázalo, že ne vše se od mého exitu ze zatáčky na Vídeň změnilo, a tak JaN stále trpí fóbií z bakterií na klikách od toalety, což mu znemožňuje pravidelné a efektivní vyměšování, Tvaroh se tváří stále stejně tvarohovitě, což mu znemožňuje najít si kamarády, a právník Kora do soutěží laskavě poskytuje ty nejhorší tabáky, které doma najde. Chvála jim! À propos — soutěž byla. Tabák tentokrát nebyl donátorem Korou znehodnocen jogurtovým nápojem, díky čemuž se nám do kouření nepletl bifidus aktif ani jiné podobné marketingové výmysly. Byl to zkrátka takový ten náš oblíbený hnusný tabák, který poskytuje tu prazvláštní rozkoš, že...
Co nového v Praze a tak vůbec všelijak o všem a o ničem
Do hospody U Růžového sadu, místa činu, už trefím i bez mapy, buzoly a nápovědy. Na pondělní srazy chodí většinou asi miliarda dýmkařů, ale trousí se jak švábi na pivo (doslova), takže když kolem deváté odcházím domů vypustit Krakena Tristana, ještě jich u stolů přibližně milion zůstává. S tím mám trochu problém, protože to přece není můj styl, chodit z hospody dřív než ostatní! Nadmíru zajímavé je, že každou chvíli probíhá U Sadu soutěž v pomalém kouření. Hošíci mají ve vitrínce nachystané soutěžní dýmky, naváží se tabák, žádné velké rozmýšlení, soutěžíš?, tak tady máš kuřivo, tři, dva, jedna, start a jedem. Na závodech se mi ale poslední dobou vůbec nedaří, a to hned z několika důvodů. Předně rozptýlení. Polovina nebo dvě třetiny lidí nesoutěží, takže se u toho pořád hrozně kecá, což narušuje koncentraci a dýmka ti zhasne, ani nevíš jak. Druhá potíž je, že jsem hrozně zpychl. Jak jsem už odkoukal některé fígle, začínám...
O pohár Klementa Gottwalda
Jestli to tak půjde dál, že budeme organizovat soutěž v pomalé kuřbě měsíc co měsíc, bude náš krněnský team v brzké době úplně neporazitelný. Motivace by byla, průměrné výkony jdou nahoru a Gianfranco Ruscalla se už v Itálii pomalu začíná třást, protože jeho bezvýznamný světový rekord 3.33:06 začíná být vážně ohrožen. Posuďte sami… Dne 7. ledna 2014 jsme se slavnostně sešli na obvyklém místě a v obvyklý čas, abychom znovu poměřili síly a svaly a zjistili, kdo má nejlepší svěrač. Protože vydržet tři nebo čtyři hodiny bez WC pauzy, to není jenom tak. O první a možná i nejlepší vtip se postaral pan doktor Kora, který sice dodal soutěžní tabák, za což mu patří vřelý dík a nehynoucí přátelství, ale při vážení tabáku byl tak mocinky šikovný, že část flejků utopil v jogurtovém nápoji. Nu a protože do hospody zpravidla nechodíme obnovit bifidogenní mikroflóru, nýbrž nalít se pivem a doplnit hladinku, dopadlo...
Vánoční kuřba 2013
Kouřeníčko, to je naše potěšeníčko aneb Líná huba, holé neštěstí. Tak jsme si na buňce usmysleli, že ještě před koncem roku uspořádáme přebor v pomalém kouření o titul a funkci předsedy klubu. Šťastnému vítězi pak bude nutno až do smrti uctivě vykat, klanět se až k zemi, dávat přednost ve dveřích i u žen, jakož i pravidelně donášet kromě klepů též rozličné dárky nemalé hodnoty. Jak se domluvilo, tak se i vykonalo. Protože jsme ale neměli v úmyslu týrat své rozmlsané krněnské jazýčky dalším soutěžním tabákem nevalné pověsti a chuti, odhlasovali jsme „na půdorysu ká devítky“, že budeme kouřit Marlin Flake od skotské firmy Rattray’s — hladkou směs černého cavendishe, výběrové virginie a špetky perique. Za vydatného přispění sponzorů všeho druhu (budou zmíněni ve speciálním okénku) jsme se tedy mohli pustit do samotného poměřování sil. Závod probíhal dle standardních pravidel, takže jsme dodrželi jak dvě sirky a dřevěné dusátko...
Seminář nekonečně dlouhého kouření
Když už jsem měl to štěstí a dostal zdarma hezký seminář soutěžního kouření od Martina Pedaina, přišel mi na mysl ten báječný nápad, že bychom mohli něco podobného uspořádat pro celý náš krněnský mančaft, ať mi hoši v šatně pořád nebrečí na rameni, že neumí kouřit a ostatní závodníci se jim smějí a dělají na ně při tom sprosté posunky. Martin byl kupodivu velmi ochotný a přijechal bryskně do naší tělocvičny v Atriu poučit nás, jak se to dělá, aby člověk pořád jenom vyhrával a nemusel se do smrti stydět, že má na diplomu třísté osmdesáté šesté nebo kolikáté vlastně místo. Zamluvili jsme proto na úterý tři stoly a přišlo nás ještě víc než obvykle, řekl bych tak dvě fotbalové jedenáctky včetně několika nadějných mladých kádrů. Večer byl rozdělený na dva poločasy, aby měl Martin možnost vystřídat strany (stoly) a pověnoval se dostatečně všem, co měli zájem něco nového se přiučit. Toť se ví, že někteří matadoři dopředu remcali, že už...