Ne že bych vás chtěl obracet na svou víru, ale na jedno dám hlavu: Jestli se jednou odhodláte nechat cigaret a začnete kouřit pěkně lulku, tak už nic jiného do pusy nevezmete, abych se tak vyjádřil, a nikdo vás už cigaretou neuhostí.
Záleží na tom, nějaký čas vydržet. Tak týden, řekněme, než si člověk pusu trochu vyudí. Ale zato pak! — To je požiteček, zrovna vám ta lulka sládne v zubech. A jak krásně působí na nervy, jak uklidňuje rozbouřenou mysl po vepřovém a zelí. Vůbec se divím, proč lékaři nepředpisují různým těm nervosům lulku místo různých pilulek a baldriánu!
Pěkně si pukáte, pozorujete, jak kouř, ze začátku šedý, stoupá a pak modrá, všechno na světě se vám zdá krásnější, klidně pohlížíte vstříc placení nájemného. S lulkou v zubech klidně zaplatíte flekovanou stovku se sedmou v těch lepších. S lulkou v zubech nenadáváte a neklejete, poněvadž by vám vypadla! Pocítíte božský klid a blahé uvolnění těla i mysli. Začnete tušit, co to je blaženost jako taková. Tehdy teprve také můžete tvrdit, že kouření z lulky ovládáte.
Naučit se kouřit lulku něco ovšem stojí, samozřejmě. Žádný mistr ještě s nebe nespadl. Učedníka lulky pálí z počátku strašně jazyk, zoufale se člověku chce plivat, dobří přátelé tvrdí, že nikdy netušili, že může člověk tak pitomně vypadat, jako když kouří takovou hnojnu. Učedník se každou chvíli napije příšerné močky, musí odolávat hrozbám manželky, že se s ním dá rozvést.
Praxe však zahladí všecky nedostatky. Týden, dva týdny, měsíc to někdy trvá. Pak ale ústa, jež dříve pálila pekelným ohněm a vzdouvala se mořem slin, sládnou jako karamel a touží po lulce jako pes po cukru. Pichlaví přátelé jsou poraženi na lopatky, poněvadž to prostě nevydrží, nebo kouří už lulku taky. Močka ztratila na své příšernosti, poněvadž ji včas vyléváte a lulku držíte ve správné poloze. Manželka se s lulkou nakonec smíří, poněvadž byste konečně mohl dělat daleko horší věci.
Zrodí se ve vás skutečná láska k lulce. Začnete milovat tu krásnou malou věc, jež oddaně vždy je hotova pro váš požitek v sobě spalovat všechny květy a traviny našich luhů a hájů. Přilnete k té malé věrné věci, a když už jste ji na jednom konci propálili a na druhém prokousali, nezahodíte ji jako účet od krejčího, nýbrž zavěsíte na čelném místě na lulkovém stojánku, odkud vám bude stále vypravovat O chvílích blaha, zažitých v jejím objetí, abych tak řekl.
Pak pochopíte, proč na fajfkách našich strejdů nacházíte zobrazeny nejkrásnější poetické scény s Jeníčkem a Mařenkou, Oldřichem a Boženou, Romeem a Julií. Pochopíte, proč babička darovala dědovi k svátku dýmku s mladistvým myslivečkem a nápisem ‚Od srdce‘.
Vždyť pro ně není lulka jen to, co pro dítě je například cucák, pro ně je lulka jakýsi svatostánek pozemské blaženosti, který hýčká a něžně zdobí.
Tím bolestněji se pak člověka-lulkaře dotkne, když na příklad ve vlaku musí slýchat tvrdé poznámky nepochopení jako: ‚Kdo to má čichat takovej smrad‘ — nebo ‚Vyhoďte ho i s tou smradlavou vopičárnou!‘ V takových chvílích jasně poznáváme, kolik nepochopení nutno ještě zdolat, kolik průkopnické práce na nás ještě čeká. Tím těsněji však k sobě přitiskneme svou milenku — lulku.
Časopis Tep nového Zlína, 28. 8. 1946
Super článek a super myslivcova hláška. Jedna z mých oblíbených, kterou často používám na svého pesana : “ podle štěkotu je to asi tenhleten bendandýr, neboli chrt přízemní“. :-)
Chodit sem skoro každý týden a doufat, že se ukáže konečně nový, vytoužený článek hovoří o sportovním duchu a značné zarputilosti. Jsem moc rád, že jsem to nevzdal a skoro po roce se dočkal.
Krásný článek Martine! Víc takových!
Zkusím se polepšit, Tomáši!
U všech jovišů, je to tady! Martine, tak mrhat svým talentem k psaní skvělých článků o dýmkách a dýmkaření, napínat věrné čtenáře, když už nejedna pükslička tabáku padla při nekonečném čekání, to je himbajs velmi, velmi, hmmm opravdu velmi…..nevím co ;-)) Tak se prosím polepšit. ;-))
Martine, hezký to příspěvek, jen houšť. Stoupající dým vypráví svůj nekonečný příběh o hledání přístavu v rozbouřených vodách života, dýmka, věrná to přítelkyně hledačů pozemského grálu.
Se vším, co je v tomto krásném povídání psáno plně souhlasim! Dýmku nebafám dlouho a moje cesta k ní trvala skoro 70 let… V únoru jsem se totiž dozvěděl, že si ze mě mí přátelé chystají na mé kulatiny udělat bžundu a obdarovat mě dýmkou a že si jí budu muset samozřejmě i zapálit. A jak budu chrchlat a kašlat a oni budou mít z toho vánoce… Kouřil jsem kdysi cigarety a to velmi dost, ale pak jsem přestal a tak asi 35 let jsem úplně pauzíroval. A tak jsem jim chtěl tu radost zkazit. Netušíc nic o dýmkách a tabáku, koupil jsem dýmku na Wishi a tabák mi doporučil trafikant a tak jsem nacpal poprvé v životě dýmku a škrtl zápalkou… No, na mou duši, vůbec mi to nechutnalo, huba mě pálila od té čínské fajfky jak se v ní vypalovali ten lak jak po feferonkách, slintal jsem jak pes na buřta, zkrátka nic moc. Ale pak jsem zjistil, že na netu jsou skvělé webové stránky a tam jsem se začal teprve dozvídat, co bylo dosud špatně a jak dál. A tak jsem udělal investici do dýmky z bruyeru a tabáku od Petersona… No, co mám povídat, bylo to jako když přesednu z Velorexu do Mercedesu, zkrátka řečeno, nebe v hubě… Na oslavě jsem už bafal z této dýmky a tu, co mi darovali si musel zapálit kamarád srandista… Bylo mu hezky zle… No a já jsem se stal skutečným bafalem dýmky, už mám i druhou na jiný tabáček a už se moc těším, až si jednu z nich zase vybafám! Takže přeji všem zde na webu chladný kouř a už se těším na nějaký hezký článek!
Pane Mixo, rád slyším, že jste si k dýmce nakonec našel cestu a přeji Vám spoustu krásných a spokojených let v její společnosti. Pevně věřím, že si po druhé fajfce pořídíte ještě třetí a čtvrtou nebo pátou a že Vás bude těšit prozkoumávat všechny taje této bohulibé záliby.
Děkuji za hezkou věštbu mé budoucnosti a byla by z Vás pěkná sudička. Neboť skutečně mám v plánu si pořídit další dýmky, protože je mnoho tabáků, které bych rád ochutnal a míchat je v jedné dýmce nechci. Dokonce mám takový kacířský plán, udělat si dýmku vlastní výroby. Materiál se dá sehnat a „jak se to dělá“, tak o to chci požádat svého přítele, který dýmky přímo dělá. Spíše než dělá, tak kouzlí překrásné motivy, které vyřezává do hlaviček dýmek. Jen jeho dýmky jsou elektronické, ale jsou lidé, kterým to vapování vyhovuje, tak nic proti nim. Tak snad mě s mým prvním výrobkem pomůže, třeba jenom radou. Takže ještě jednou díky za recenzi. A přeci jen ještě něco, já bych uvítal, kdyby jsme si pane Martine T. Pecino mohli potykat. Soudím dle druhého křestního jména, že se můžeme shodovat i věkem, protože i já mám také dvě křestní jména a to Josef Karel Mixa, zapsaná přímo v rodném listě z kostela sv Ludmily v Praze. Takže se omlouvám za tu nabídku, kdyby Vám nebyla vhod a přeji chladný kouř!
Nějaký nový článek nebude, náruživý kuřáku ? Nějak to flákáš, závisláci na tabáku a literárním stylu, nemají co čísti. :-)
Ahoj Martine, marně nakukuji na stránky a čekám na další Váš článek. Copak Vám se již lulka omrzela, žena se ukázala býti zlou či jste na nás, soudýmkaře pozanevřel? Nedejte se prositi, vzpomeňte na strádající….. .
Blog jsem objevil teprve nedávno a očividně pozdě. Budou nějaké nové články? Vznikla mi z tohoto blogu závislost – coby zpříjemnění při teoretické a následně praktické domácí výuce pálení listí. Bohužel jsem přečetl všechny články a při zjištění data posledního jsem propadl v beznaděj.
S přáním pevného zdraví a chladného kouře, Pavel
Milí kolegové, děkuji za Vaši podporu. Uvědomuji si, že jsem propadl zahálce a namísto psaní článků si jen tak sám, zcela bezohledně, pokuřoval z fajčiček a lulek, s nohama položenýma na stole. Právě jsem si ale pořádně nafackoval a vymínil si, že musím navázat na předchozí texty a pravidelně zásobit ctěné čtenáře novými texty. Zůstaňte věrni a přeji všem chladný kouř.
Milý příteli!!!!
Děkuji Vám z celého srdce za splnění dětského a postupně dospěláckého snu – a sice
moci si zakoupit souhrnné vydání všech Rychlých šípů tak, jakoby vyšly včera přímo z pera p. Fischera na onom papíře se zvláštním kouzlem, který věkem neztrácí, ale naopak získává na rozdíl od obvyklého možná kvalitního křídového papíru tak jako dosud, s kvalitou kreseb tak, jak jsem si to vždycky přál a nikdy nesehnal mírně zklamaně odkládaje každé souborné či dílčí vydání. Kdysi jsem si vyvázal sešity které vyšly nekompletně, ale originálu to bylo nejbližší – tedy nejpodobnější soubornému vyvázanému vydání které mi kdysi kdosi půjčil jako svátost s níž jsem jako kluk seděl zahalený do deky s kouřícím hrnkem čaje a prožíval dobrodružství Rychlých šípů tak, jak to žádná kniha nemůže vyrovnat komixovému vydání.
Kniha je navíc vyvázána vč zpracování desek a přebalu tak, že to onen „vysněný originál“ nejen vyrovnává, ale vysoce předčí.
Dílo které jste odvedl muselo dát neuvěřitelnou práci, kterou nikdy nemůže vyrovnat cena koupě knihy.
Poté co jsem dílo zakoupil a dozvěděl se kdo stojí za realizací projektu – “ Vždyť – to je ten geniální dýmkař !!!“….. mi nedá Vám touto formou poděkovat za splnění jednoho z mých skutečných snů. Vlastním všechna vydání RŠ ať souborných nebo vázaných které u nás vyšly. Tato kniha je z nich NEJLEPŠÍ !
Ještě jednou srdečné Díky! Udělal jste mi radost nesrovnatelnou s ničím v dnešní době.
Děkuji!
A.H.
Pane Heneši, mockrát děkuji za Vaše povzbudivá slova. Ta kniha vypadá, jak vypadá, hlavně proto, že my sami, co jsme se na ní podíleli, jsme velkými fanoušky Foglarova nejslavnějšího komiksu. Byl jsem na tom podobně jako Vy a hýčkal si svázané časopisecké vydání Rychlých šípů. Když se naskytla příležitost upravit nové vydání, viděl jsem to jako příležitost připravit celý svazek co nejlépe. Těší mě, že Vám ten výsledek udělal radost a přeji Vám vše dobré.
Objevil jsme tento blog zhruba před týdnem. Přečetl všechny příspěvky od začátku a dospěl až k tomuto poslednímu. Myslím, že by nejednoho čtenáře potěšilo pokračování. Přeji pěkný čas předvánoční.
Takových let, čekaje na nový písmo, takových fajek padlých, tolik tabáčků, co se sem vozit přestalo… Pane Pecino, nenechte se prosit, zapalte si jednu a pošlete sem zase něco, co pobaví a zahřeje duši, prosím…
Janni, fajfku jsem si zapálil dnes i včera, jen zrovna honím mnoho zajíců najednou, a tak píšu něco jiného někam jinam. Ale jednou to přijde a vrátím se i sem. Slibuji.