ArchivZáří 2012

Stanwell Naval Admiral (30)

Maličký Stanwell Bamboo patří k mým nejoblíbenějším dýmkám, a tak jsem se už delší dob poohlížel po nějakém dalším kousku této dánské firmy s anglickým názvem. Jejich dýmky se vyznačují prvotřídním dílenským zpracováním, všechno na sebe pasuje jako ulité a z dýmek se skvěle kouří. Navíc vše za dosti přijatelné ceny. Do oka mi padla hlavně krásná námořnická série Stanwell Naval. Dává to logiku, vyrábět námořnické dýmky, když Dánské břehy omývá Baltské a Severní moře. Dýmky na první pohled zaujmou hlavně mosazným prstýnkem na krčku, který má mezinárodně srozumitelný tvar námořnických frček, které se používají nejen v Dánsku, ale třeba i ve Švédsku, Velké Británii, Portugalsku, Kanadě a mnoha dalších přímořských státech. Série se skládá ze čtyř produktových řad-hodností: 1) (Sub)Lieutenant: pískovaná dýmka hladkým krčkem a jednoduchou výložkou: pruh a očko 2) Commander: hladká černá dýmka se třemi pruhy a očkem 3) Captain:...

Oheň a síra: dýmkový zapalovač Zippo

O plynovém zapalovači jsem už psal, dnes k tomu přidám ještě pár řádek o benzinovém Zippu v úpravě pro dýmky. Koupil jsem si jej nedávno jen tak z rozmaru: ne že bych ho potřeboval, spíš je to kus pěkné práce a ten výrobek se mi docela hodil na poličku, na větrné pochůzky venku a taky mezi lidi, kde budí pozornost srovnatelnou s dýmkovým plyňákem. Můj mosazný typ se jmenuje Brass Venetian a podle mého názoru to je jedna z nejhezčích realizací téhle americké firmy. Vypadá trochu staromódně a trochu romanticky, skvěle ladí se všemi dýmkami se zlatými/mosaznými kroužky. Ideální doplněk do lepší společnosti. Hned zkraje musím třeba předeslat, že Zippo je pro zapalování dýmky nevhodné. Ano, já vím, že to je možná šok, protože spousta dýmkařů na své Zippo nedá dopustit. Vždyť se to jmenuje Pipe Lighter, tak to přece musí být určeno pro dýmky?! Benzinový zapalovač je cítit, a nutně (a negativně) tak ovlivňuje chuť tabáku. Už...

Kam budeme chodit dýmat, až budou výhradně nekuřácké restaurace?

Mám rád filmy z padesátých a šedesátých let. Mimo jiné věci mě na nich fascinuje to, že bylo úplně normální kouřit doslova všude: v kanceláři, v MHD i letadle, v restauracích, kině, v ordinaci u lékaře, v obchodě, při přebalování dětí, zkrátka kdekoliv a kdykoliv vás napadlo. Nedovedu si představit, jak se v takovém prostředí dalo žít, ale muselo to být něco! Buďme rádi, že ta doba je pryč a kuřáci mají čím dál méně prostoru k obtěžování svého okolí. Trochu hloupé je, že veškeré kouření se dnes háže do jednoho pytle. Ale zatímco cigarety smrdí vždycky a všude, u doutníků nebo dýmek už to není tak jednoznačné. Stejně tak zdravotní rizika jsou dost odlišná: dýmkařům například nehrozí rakovina plic jednoduše proto, že nešlukují. Vždycky když čtu nějakou teorii o tom, že kuřáci (alkoholici, buseranti) by měli připlácet na zdravotní pojištění, protože j léčba jejich blbosti stojí hromadu peněz, vzbuzuje to...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky