KategorieDýmkaři

Dr. Jan Fischer: Miluji svou lulku

Ne že bych vás chtěl obracet na svou víru, ale na jedno dám hlavu: Jestli se jednou odhodláte nechat cigaret a začnete kouřit pěkně lulku, tak už nic jiného do pusy nevezmete, abych se tak vyjádřil, a nikdo vás už cigaretou neuhostí. Záleží na tom, nějaký čas vydržet. Tak týden, řekněme, než si člověk pusu trochu vyudí. Ale zato pak! — To je požiteček, zrovna vám ta lulka sládne v zubech. A jak krásně působí na nervy, jak uklidňuje rozbouřenou mysl po vepřovém a zelí. Vůbec se divím, proč lékaři nepředpisují různým těm nervosům lulku místo různých pilulek a baldriánu! Pěkně si pukáte, pozorujete, jak kouř, ze začátku šedý, stoupá a pak modrá, všechno na světě se vám zdá krásnější, klidně pohlížíte vstříc placení nájemného. S lulkou v zubech klidně zaplatíte flekovanou stovku se sedmou v těch lepších. S lulkou v zubech nenadáváte a neklejete, poněvadž by vám vypadla! Pocítíte božský klid a blahé uvolnění těla...

Čas

Dýmka a čas, takové spojení se dá chápat různě, nakonec ale většinou převáží poznání, že dýmkaření čas zpomaluje, že představuje zklidnění a zastavení člověka, který jinak těká mezi úkoly a naplňuje tak definici multitaskingu, co sice výtečně funguje v oblasti osobních computerů, avšak zoufale selhává v případě lidského mozku. Nejsme stavěni na vykonávání mnoha akcí zároveň, jen nás to rozptyluje a dovádí k trudnému splínu a depresi. V tom má fajfka obrovskou výhodu, že brzdí tempo života a představuje ohromný prostor pro nečinné rozjímání o vlastním životě a o běhu světa okolo nás. Dnes ale chci psát o něčem trochu jiném, o čase stráveném ve společnosti dýmky a hlavně o tom, jak se čas (a prakse) projevuje na požitku z tohoto bohulibého koníčku. Vracím se teď téměř pět roků nazpátky, do doby, kdy jsem si pořídil první fajfku — ze zvědavosti a z důvodů plíživě se rozvíjejícího se...

Typografická značka pro Adama

V pondělí se na mě obrátil Adam Schorcht, kolega z dýmkařského klubu a majitel nejkrásnějšího pěstěného kníru široko daleko, že jede v sobotu na Pipe Show do Kodaně a chce tam prodávat pár dýmek, které vyrobil. Prý k tomu nutně potřebuje nějaké logo se svým jménem, značku, raznici, potisk na pytlík a tak.
Poslední léta se podobným zakázkám spíše vyhýbám, ale tohle téma mi přišlo natolik lákavé, že jsem do něj hned pustil a ke svému vlastnímu úžasu udělal mnohem více práce, než bylo potřeba a než se po mně chtělo. Výsledkem je celkem sedm písem, obsahujících kromě několika verzálek a minusek i pár ornamentů. I když je logo dané, kombinací různých řezů je možné vytvářet nezměrné množství variací na dané téma, včetně různě velkých obláčků dýmu, vznášejících se nad fajkami. Koho to zajímá, mnohem delší a podrobnější povídání najde na mém typografickém blogu.

Tiskoví magnáti Voskovec a Werich

Na knihu Františka Cingera mě upozornil Tomáš Vejvoda, kterému patří velký dík. Knížka vyšla v roce 2008 v nakladatelství Akropolis a kromě původního autorského textu (který je v menšině) obsahuje faksimile časopisů Osvobozeného divadla: Vest Pocket Revue (1929—1930) a Lokální patriot (1937—1938). V prvním časopise najdeme to hlavní, co nás zajímá, texty o dýmkách. Má je na svědomí Adolf Hoffmeister, který obeslal významné světové dýmkaře své doby zvídavým dotazníkem a získané odpovědi zveřejnil. Dopis dostal například i od Alfreda Dunhilla. Inkriminované stránky jsem vyfotil a text přepsal; tady to máte: My kuřáci dýmek všech národů a tříd pokládáme dýmku za záruku svě­tového míru, za symbol klidu, rozvahy a moudrosti. V dýmce je soustředění a míra pro měření okamžiků i věčností. Kouříme z ní kouzlo samoty, kázeň myšlenek a chutnou vůni dobrého tabáku, chutný tabák sebevědomí a spo­kojenosti...

Výroba dýmky podle vlastního návrhu

Na Honzově workshopu jsem si chtěl vystrouhat elegantní dlouhou (čtenářskou) dýmku, která mi ve sbírce chybí. Ze tří tvarů — zulu, canadian a prince — nakreslených za tím účelem jsem se nakonec rozhodl pro variaci na prince s malými úpravami: tvar hlavičky nevychází z kulatého apple, ale je spíše vuknanický. Výsledkem je tedy v podstatě subtilní vulkán s dlouhým oválným krčkem na způsob canadianů a prstýnkem z velbloudí kosti. Říkejme mu třeba důstojný pán, tak se totiž churchwarden obvykle překládá do češtiny. Protože mám poslední dobou zálibu (obsesi) v bezfiltrových dýmkách se štíhlounkým krčkem, od začátku jsem věděl, že něco podobného chci vyrobit. K tomu jsem potřeboval v prvé řadě dlouhý přířez. Mezi starým a vyschlým dřevem s krásnou červenou barvou žádný takový nebyl, a tak jsme vybrali asi deseticentimetrový novější bruyére, do kterého se tvar povedl hezky napasovat. Měl jsem štěstí, protože po ořezání se...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky