ArchivProsinec 2013

Dýmka od Ivana Šrámka

Na poslední klubovém klání v líné kuřbě se nám sešla hezká hromada různých cen do tomboly pro vítěze — vážně bylo z čeho vybírat. Samozřejmě jsem hned lačně sáhl po dýmce, protože první pravidlo každého kuřmena zní, že dýmek není nikdy dost. Fajfku přinesl Ivan Šrámek , který mezi nás občas v úterý zavítá, myslím že na srazy chodí tak od konce léta tohoto roku. Patří mezi ty odvážné muže, kteří se nebojí, že si u elektricky poháněného stroje uříznou ruce nebo varlata, a tak nás pravidelně zásobuje svými výrobky určenými k mazlení, případně i k prodeji. Ivanova dýmka věnovaná do soutěže (děkujeme!) je opravdu výrazný freehand, jehož základní tvar je odvozený z dublinu, ale všechno ostatní už spadá do kategorie ruční práce, inspirace dřevem, odraz momentální nálady uměleckého řezbáře. Okamžitě upoutá brutálně zvrásněná levá strana hlavičky, přiznaný přírodní okraj kořene vřesovce. Tvar hlavičky je sice téměř osově souměrný, ale jinak...

McIKL Briar Cigar

Jestli dobře počítám, letos mi do sbírky přibylo dvanáct nových dýmek. Částečně to byly vlastní akvizice, částečně různé dárky. To je víc, než v co jsem mohl doufat, a jsou to samé pěkné kousky. Ostatně i tento poslední prosincový přírůstek stojí za to, protože klasickému konceptu dýmky se zásadně vymyká — jde o dýmku tvarovanou na způsob silného doutníku. Někdy před rokem a půl, když jsem psal o doutníku z briaru od Morgan Pipes, napadlo mě nechat si podobné zařízení vyrobit někde u nás. V tom úmyslu mě o pár měsíců předběhl kolega Ivo z brněnského pipe clubu, obrátil se totiž na našeho dvorního krněnského pipemakera Marka Cikla. Ale stejně jsem se nakonec dočkal podobného kousku od stejného autora — dýmky, které se u nás pracovně říká násada od koštěte. Marek má totiž nejen milý úsměv a krásné vlasy, ale i dobré srdce a šikovné ruce, a tak mi vykrouhal jeden něžný doutníček inspirovaný mým návrhem, ve...

Vánoční kuřba 2013

Kouřeníčko, to je naše potěšeníčko aneb Líná huba, holé neštěstí. Tak jsme si na buňce usmysleli, že ještě před koncem roku uspořádáme přebor v pomalém kouření o titul a funkci předsedy klubu. Šťastnému vítězi pak bude nutno až do smrti uctivě vykat, klanět se až k zemi, dávat přednost ve dveřích i u žen, jakož i pravidelně donášet kromě klepů též rozličné dárky nemalé hodnoty. Jak se domluvilo, tak se i vykonalo. Protože jsme ale neměli v úmyslu týrat své rozmlsané krněnské jazýčky dalším soutěžním tabákem nevalné pověsti a chuti, odhlasovali jsme „na půdorysu ká devítky“, že budeme kouřit Marlin Flake od skotské firmy Rattray’s — hladkou směs černého cavendishe, výběrové virginie a špetky perique. Za vydatného přispění sponzorů všeho druhu (budou zmíněni ve speciálním okénku) jsme se tedy mohli pustit do samotného poměřování sil. Závod probíhal dle standardních pravidel, takže jsme dodrželi jak dvě sirky a dřevěné dusátko...

Seminář nekonečně dlouhého kouření

Když už jsem měl to štěstí a dostal zdarma hezký seminář soutěžního kouření od Martina Pedaina, přišel mi na mysl ten báječný nápad, že bychom mohli něco podobného uspořádat pro celý náš krněnský mančaft, ať mi hoši v šatně pořád nebrečí na rameni, že neumí kouřit a ostatní závodníci se jim smějí a dělají na ně při tom sprosté posunky. Martin byl kupodivu velmi ochotný a přijechal bryskně do naší tělocvičny v Atriu poučit nás, jak se to dělá, aby člověk pořád jenom vyhrával a nemusel se do smrti stydět, že má na diplomu třísté osmdesáté šesté nebo kolikáté vlastně místo. Zamluvili jsme proto na úterý tři stoly a přišlo nás ještě víc než obvykle, řekl bych tak dvě fotbalové jedenáctky včetně několika nadějných mladých kádrů. Večer byl rozdělený na dva poločasy, aby měl Martin možnost vystřídat strany (stoly) a pověnoval se dostatečně všem, co měli zájem něco nového se přiučit. Toť se ví, že někteří matadoři dopředu remcali, že už...

Dr Boston Griffon (Dublin)

Včera jsem oblažil svou návštěvou pana magistra Hniličku, kolegu z brněnské buňky. Přemek — pakliže zrovna nedýmkaří — hákuje coby knihovník na brněnské Masárně a mimo to se dlouhodobě zabývá divadlem, rozhlasovými hrami a vlastně mluveným slovem obecně; důsledně katalogizuje na Mluveném panáčkovi a přispívá Do ucha. Protože kromě těch dýmek sdílíme i další záliby — knížky, gramodesky a mluvené slovo — byl to moc příjemný a informačně vydatný večer, ze kterého jsem si odnesl jeden důležitý poznatek — nejsem jediný ouchyla zavalený knížkami a podobnými nesmysly. Probrali jsme se postupně starými šelakovými a novějšími jazzovými deskami, prohlídli si pár knížek o češtině a Krakonošovi (Rübezahl!), abychom se nakonec dostali zpátky ke sbírce dýmek, zejména k těm kusům „s příběhem“. Na rozdíl ode mne není Přemek žádný novic, tak má hned několik hromad dýmek různých tvarů a různě pohnuté historie. Mezi těmi zahnutými kyji...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky