Kouřeníčko, to je naše potěšeníčko aneb Líná huba, holé neštěstí. Tak jsme si na buňce usmysleli, že ještě před koncem roku uspořádáme přebor v pomalém kouření o titul a funkci předsedy klubu. Šťastnému vítězi pak bude nutno až do smrti uctivě vykat, klanět se až k zemi, dávat přednost ve dveřích i u žen, jakož i pravidelně donášet kromě klepů též rozličné dárky nemalé hodnoty. Jak se domluvilo, tak se i vykonalo. Protože jsme ale neměli v úmyslu týrat své rozmlsané krněnské jazýčky dalším soutěžním tabákem nevalné pověsti a chuti, odhlasovali jsme „na půdorysu ká devítky“, že budeme kouřit Marlin Flake od skotské firmy Rattray’s — hladkou směs černého cavendishe, výběrové virginie a špetky perique. Za vydatného přispění sponzorů všeho druhu (budou zmíněni ve speciálním okénku) jsme se tedy mohli pustit do samotného poměřování sil. Závod probíhal dle standardních pravidel, takže jsme dodrželi jak dvě sirky a dřevěné dusátko...
Seminář nekonečně dlouhého kouření
Když už jsem měl to štěstí a dostal zdarma hezký seminář soutěžního kouření od Martina Pedaina, přišel mi na mysl ten báječný nápad, že bychom mohli něco podobného uspořádat pro celý náš krněnský mančaft, ať mi hoši v šatně pořád nebrečí na rameni, že neumí kouřit a ostatní závodníci se jim smějí a dělají na ně při tom sprosté posunky. Martin byl kupodivu velmi ochotný a přijechal bryskně do naší tělocvičny v Atriu poučit nás, jak se to dělá, aby člověk pořád jenom vyhrával a nemusel se do smrti stydět, že má na diplomu třísté osmdesáté šesté nebo kolikáté vlastně místo. Zamluvili jsme proto na úterý tři stoly a přišlo nás ještě víc než obvykle, řekl bych tak dvě fotbalové jedenáctky včetně několika nadějných mladých kádrů. Večer byl rozdělený na dva poločasy, aby měl Martin možnost vystřídat strany (stoly) a pověnoval se dostatečně všem, co měli zájem něco nového se přiučit. Toť se ví, že někteří matadoři dopředu remcali, že už...
Dr Boston Griffon (Dublin)
Včera jsem oblažil svou návštěvou pana magistra Hniličku, kolegu z brněnské buňky. Přemek — pakliže zrovna nedýmkaří — hákuje coby knihovník na brněnské Masárně a mimo to se dlouhodobě zabývá divadlem, rozhlasovými hrami a vlastně mluveným slovem obecně; důsledně katalogizuje na Mluveném panáčkovi a přispívá Do ucha. Protože kromě těch dýmek sdílíme i další záliby — knížky, gramodesky a mluvené slovo — byl to moc příjemný a informačně vydatný večer, ze kterého jsem si odnesl jeden důležitý poznatek — nejsem jediný ouchyla zavalený knížkami a podobnými nesmysly. Probrali jsme se postupně starými šelakovými a novějšími jazzovými deskami, prohlídli si pár knížek o češtině a Krakonošovi (Rübezahl!), abychom se nakonec dostali zpátky ke sbírce dýmek, zejména k těm kusům „s příběhem“. Na rozdíl ode mne není Přemek žádný novic, tak má hned několik hromad dýmek různých tvarů a různě pohnuté historie. Mezi těmi zahnutými kyji...
Šestnáctiletý Frog Morton
Už si ani nevzpomínám, kdy jsem poprvé viděl tabákové piksle ze série Frog Morton od americké firmy McClelland. Každopádně jsem z nich byl hodně nadšený, protože obsahují bezvadné ilustrace starého slizkého žabáka. Nejstarší z řady je tabák prostě nazvaný Frog Morton, později se objevily další čtyři druhy, a to Frog Morton Across the Pond, Frog Morton on the Bayou, Frog Morton on the Town a Frog Morton’s Cellar. Všech pět spadá do kategorie mého oblíbeného anglického stylu, ve kterém základ tvoří virginie doplněná o latakii, případně orientál nebo perique. Všechny tabáky mají příznivé recenze a těší se oblibě, takže jsem měl eminentní zájem obstarat si aspoň některý z nich ku kouření i k potěše oka. Smůla je, že americké tabáky se do EU nedovážejí a současná celní politika a limity pro dovoz tabákových výrobků moc nenahrávají těm, co by si rádi nechali něco poslat poštou. Nedávno se na mě ale usmálo štěstí, protože se na eBay...
Taras Buľba — retro huľba
Zkusit se musí všechno. Každá zábava něco stojí. Na něco se umřít musí… Ještě pár takových přísloví si budu muset vyhledat, vypsat a mít je trvale na očích někde poblíž pracovního stolu, abych někdy v budoucnu z hlavy vytěsnil pořád ještě čerstvou zkušenost s prehistorickým tabákovým výrobkem slovenské provenience. Až vám zase někdo bude tvrdit, že největší hrdinové naší země bojovali v perutích RAF nebo ve francouzských legiích, nevěřte mu ani nos mezi očima. Největší občanskou odvahou totiž bylo nacpávat každý den do fajfky toto smrduté seno, prodávané v trafikách pod (jinak slibným) názvem Taras Buľba. Informativní okénko: Tabák (?!) dostal jméno podle postavy z Gogolovy typicky béčkové sbírky Mirhorod. Taras Buľba byl jakýsi duchem slabý ukrajinský kozák, který měl dva syny. Jednomu z nich se začala zapalovat lejtka a zamiloval se do sličné Polky. V kterékoliv normální rodině by to pravděpodobně bylo docela OK, ale ne tak...
Design dýmkových tabáků
Vlastně už jsem to trochu načal v příspěvku o archivním Dunhillu, ale téma designu v oblasti dýmkových tabáků si přece jen zaslouží o chlup delší text. To proto, že mimo estetický rozměr má schopnost poukazovat na vývoj v oblasti boje proti kouření i na proměny v chápání tabáku coby marketingového produktu. Člověk nutně nemusí dělat hned složité věděcké studie, aby si uvědomil, že design nebo obal výrobku je nedílnou součástí každého produktu a že podstatnou měrou ovlivňuje naše nákupní chování. Lidé zoufale touží obklopovat se krásnými věcmi. Zatímco u knih je hezká úprava většinou jenom vítané plus, tak například u hodinek nebo jiných šperků bývá užitná hodnota často překrytá výjimečným designem. Říká se, že obal prodává, a u komodit to opravdu platí. Jenom pomocí materiálu či grafické úpravy můžete v podstatě zaměnitelný obsah prezentovat jako laciný nebo luxusní, lokální nebo zahraniční, tradiční nebo moderní...
Klouček prince sandblast (army mount)
Do prdele už! Žádnou novou dýmku jsem původně kupovat nechtěl a z toho důvodu jsem taky všechny výstavky na Třebíčském kouření proběhl cvalem, aby se mi něco náhodou nezalíbilo. Takže to sice nechápu, ale pak se prostě zčistajasna ukázalo, že Honza Klouček má mezi novými dýmkami takové jedno přenádherné princátko. Vlastně dvě princátka, ale to nepatrně větší mi učarovalo. Už dlouho jsem si chtěl koupit podobný výrobek od skotské firmy Rattray’s, ale jednak dělají náústky z ebonitu, jednak ústí těch náústků vypadalo nedostatečně otevřené, což mi prostě nevyhovuje, dýmka pak mívá nedokonalý tah. Kloučkovky bývají výborně technicky provedené, ale Honza umí zaperlit i tvarově, hlavně u malých dýmek, mívají šmrnc. První Kloučkovka byla tak trochu na zakázku, druhá zčásti vlastní výroba, tak tahle je třetí do party, když nepočítám soutěžní Stanislawku z letošního Klání. Tvarově jde o standardní pískovaný Prince of Wales klasického anglického střihu, který...
Třebíčské kouření 2013 plus Rukověť šampiona
Kdyby se na soutěži rozdával diplom za rychlost, tak stoprocentně vyhraju, protože tři gramy děsivého tabáku Danish Black Vanilla jsem vykouřil za neuvěřitelných 37 minut a nějaké drobné, stačilo to tak akorát na překrásné šedesáté první místo. Pak už zkrátka nebylo co bafat, leda popílek, ale ten vážně nehoří — vyzkoušeno za vás. Těch usmolených padesát minut posledně v Brně, to asi vážně nebyla náhoda. Tahám jak lokomotiva a dvě hodiny kouření nikdy v životě nedám. Sláva vítězům, čest poraženým — někomu prostě není dáno od pánaboha. Musím se teď doma marně utěšovat, že su krásný, prudce inteligentní typograf a že člověk prostě nemůže mít v životě úplně všecko, jinak by se z toho podělal štěstím. Na Třebíčském kouření v pivovaru Dalešice se sešlo osmdesát dýmkařů včetně nezjištěného počtu osob opačného pohlaví a jednoho psa nezjištěného pohlaví. Závodilo se v podstatě podle pravidel, i když s vlastní dýmkou namísto soutěžní...
Jedenáctiletý Dunhill Nightcap
Dunhillova „noční čepice“ je dost možná můj nejoblíbenější tabák vůbec. Splňuje totiž nároky na výraznou směs anglického typu, navíc má z celé nabídky firmy Dunhill největší podíl latakie. Chuť je rafinovaná, i když nijak složitá: kromě zmíněné latakie, která ve směsi dominuje a je cítit od prvního okamžiku, se projevuje sladkost virginie i svěžest orientálu, někde vzadu vykukuje i perique. Nightcap je ideální kandidát na příjemný večer na zápraží, jestliže máte rádi plnou a komplexní chuť a těžký, hladký kouř. Nejradši mám ten krátký a vzácný okamžik, když otevřu novou plechovku a vyvalí se na mě těžké, mastné aroma tmavé uzeniny. Po přesunu do zavařovačky směs trochu vyvane (jako každý jiný tabák), ale pořád ještě voní krásně — stačí ji trochu načechrat a strčit dovnitř rypák, aby si člověk připomněl, jak voní propocené vlněné ponožky zapomenuté na dně šatní skříně. Vzpomínám si, že k první plechovce Nightcapu jsem...
Zrání tabáku
Archivovat se dá vážně ledacos, třeba truňk. Říká se, že na začátku to bylo fortifikované víno, které zrálo v dřevěných sudech na palubě zámořských lodí, později různé pálenky, počínaje koňakem nebo whisky a konče třeba domácí slivovicí. Vypálený dubový (či akátový) sud dodá alkonápojům nejenom krásnou zlatou až medovou barvu, ale především užitečné třísloviny a excelentní chuťové vlastnosti. Alkohol se zráním v sudech hezky umoudří, uhladí a zaobalí, případné nedostatky ustoupí do pozadí. Jestli jste někdy měli možnost porovnat čistou pálenku s její kamarádkou vyzrálou v dubovém soudku, tak asi víte, o čem mluvím. Firma Peterson tvrdí, že v sudech po Sherry nechává uležet svůj Irish Oak, tak jim to budeme věřit. K dlouhodobé archivaci se kupodivu hodí i dýmkový tabák, dokonce mu to často prospívá. Měl by ale zůstat hermeticky uzavřený, jinak začne postupně vysychat. Jistě, každý suchý tabák můžete dovlhčit, vždycky ale...