Do prdele už! Žádnou novou dýmku jsem původně kupovat nechtěl a z toho důvodu jsem taky všechny výstavky na Třebíčském kouření proběhl cvalem, aby se mi něco náhodou nezalíbilo. Takže to sice nechápu, ale pak se prostě zčistajasna ukázalo, že Honza Klouček má mezi novými dýmkami takové jedno přenádherné princátko. Vlastně dvě princátka, ale to nepatrně větší mi učarovalo. Už dlouho jsem si chtěl koupit podobný výrobek od skotské firmy Rattray’s, ale jednak dělají náústky z ebonitu, jednak ústí těch náústků vypadalo nedostatečně otevřené, což mi prostě nevyhovuje, dýmka pak mívá nedokonalý tah.
Kloučkovky bývají výborně technicky provedené, ale Honza umí zaperlit i tvarově, hlavně u malých dýmek, mívají šmrnc. První Kloučkovka byla tak trochu na zakázku, druhá zčásti vlastní výroba, tak tahle je třetí do party, když nepočítám soutěžní Stanislawku z letošního Klání. Tvarově jde o standardní pískovaný Prince of Wales klasického anglického střihu, který se objevil poprvé ve dvacátých letech minulého století. Délka patnáct centimetrů, takže žádný nosewarmer, i přesto působí výrobek velice jemně a křehce. Především díky tomu, že je dýmka nefiltrová, takže má tenounký krček i náústek. Jde o takzvaný army mount či falešný spigot, chcete-li, u kterého se náústek jednoduše nastrkává do troubele, obyčejně opatřené stříbrnou aplikací, v tomhle případě ale atypickou rohovinovou. Ta rohovina, slonovina anebo pazourek či co, to je nádherný přírodní materiál, obsahující různé krásné špinky, fleky a nedokonalosti, zkrátka libůstka. I tady je zřejmá inspirace anglickými dýmkami, rohovinové spigoty vyrábí čas od času firma Dunhill. Systém nasazovacího náústku je skvělý v tom, že můžete dýmku kdykoliv a bez nebezpečí rozebrat, profouknout, vyčistit, voblíznout atd.
Přestože mám radši světlý a hrubý italský rustik, tak v tomhle případě umím ocenit i jemné pískování s krásnou kresbou dřeva a tmavým zalakováním. Na první pohled vypadá černočerně, na světle je ale vidět, že barva je tmavě hnědá s občas probleskující světlejší ploškou. Hezká práce. Lehounce zahnutý náústek je sice z ebonitu, ale není to ten strašidelný zelenající prefabrikát, nýbrž prefíkaná ebonitová tyč, která se chová skoro jako akryl, ba často je od akrylu k nerozeznání. Co jsem měl možnost vidět u kolegů z buňky, je to víceméně bezúdržbová záležitost, jinak bych si dýmku s ebonitem určitě nekoupil. Mám totiž spoustu mnohem zajímavější práce než nekonečné hlazení ebonitové tyče liščím (nebo jiným) ohonem. Tabáková komora má průměr dvacet a hloubku třicet milimetrů, a to je dobrý poměr, ze kterého se kouří rozhodně líp než z vysokých úzkých komínů nebo širokých nízkých kastrólů.
Volba tabáku byla jednoduchá, poněvadž kromě latakií už skoro nic nekouřím. Takže je to už asi patnáctá latakiová dýmka — pokřtil jsem ji hned po soutěži vypůjčeným Nightcapem. I napoprvé chutnala fajfka výborně. Tabáková komora není vytřená žádnou pastou a jestli tentkrát nebudu prase a hezky dýmku zakouřím i bez napálení, mohla by sloužit ještě sto padesát let. To už tady sice nebudu a kouření bude dávno postaveno mimo zákon, ale i tak se jistojistě najde nějaký rebel, který ocení originál českou kvalitu léta Páně 2013.
