Když už jsem měl to štěstí a dostal zdarma hezký seminář soutěžního kouření od Martina Pedaina, přišel mi na mysl ten báječný nápad, že bychom mohli něco podobného uspořádat pro celý náš krněnský mančaft, ať mi hoši v šatně pořád nebrečí na rameni, že neumí kouřit a ostatní závodníci se jim smějí a dělají na ně při tom sprosté posunky. Martin byl kupodivu velmi ochotný a přijechal bryskně do naší tělocvičny v Atriu poučit nás, jak se to dělá, aby člověk pořád jenom vyhrával a nemusel se do smrti stydět, že má na diplomu třísté osmdesáté šesté nebo kolikáté vlastně místo.
Zamluvili jsme proto na úterý tři stoly a přišlo nás ještě víc než obvykle, řekl bych tak dvě fotbalové jedenáctky včetně několika nadějných mladých kádrů. Večer byl rozdělený na dva poločasy, aby měl Martin možnost vystřídat strany (stoly) a pověnoval se dostatečně všem, co měli zájem něco nového se přiučit. Toť se ví, že někteří matadoři dopředu remcali, že už všechno umí, a okázale driblovali s dýmkami a plechovkami, aby ukázali, že patří do první ligy a žádní sopláci si na ně nepřijdou. O to příjemnější pak bylo, když i tito naši zapšklí starci nakonec uznali, že se dá kouřit i jinak (a možná dokonce lépe a chutněji), než byli zvyklí.
Seminář probíhal takříkajíc v nestrojeně uvolněném duchu a přátelském kolektivu — každý měl dost času a prostoru zeptat se na všechny možné fígle. Probrali jsme zapalování dýmky, honění uhlíku i ostatní čáry máry, které Martin používá, uznale jsme potahovali s cizích dýmek, ohmatávali si hlavičky (dýmkové) a čuchali k nim, zkrátka a dobře bylo to jako na firemním soustředění a team buildingu v jednom. Koho zajímají technikálie, ať se podívá do mého staršího textu na tu Rukověť šampiona, kam jsem některé tipy a triky vypsal. Ještě lepší ale bude, když se obrátíte přímo na Martina Pedaina a pozvete si ho na svou základnu jaksi in natura, protože já tomu prdlajs rozumím a spoustu věcí jsem zase určitě popletl.
Za ty dva měsíce, co jsem získal úplně nové poznatky o pomalém kouření, občas zkouším nabyté vědomosti uplatnit. Většinou sice nebývám na dýmce sám, abych se mohl věnovat rozvíjení nových technik, přece ale vidím určité rozdíly v tom, jak s fajkou zacházím. Přestal jsem zapalovat celý povrch tabáku, díky tomu se mi už jenom málokdy stane, že ho na začátku úplně spařím a znehodnotím. Začal jsem používat skoro výhradně dřevěné dusátko. Ne to soutěžní, které je moc tlusté a neforemné. Mám jedno elegantní zebrano, se kterým se pracuje výrazně líp. Tabák méně zhasíná, občas se mi daří podržet uhlík nahoře a přihrnovat mu čerstvý tabák. Když jsem sám, kouřím dva gramy circa hodinu na jednu sirku. Jindy mi to naopak nejde vůbec. Nebo poslední zbytky tabáku natolik uhladím, že vytvoří špunt a nedají se zapálit. Učený z nebe nespadl, stejně si budu muset najít nějaký vlastní způsob. V každém případě teď mám o čem přemýšlet a jsem moc rád, že se naskytla možnost přiučit se od někoho mnohem šikovnějšího, než jsem já sám.
Martine, máte velmi povedený blog. Co se týče pomalého kouření, tak jsme si myslel, že na youtube najdu nepřeberné množství návodů, ale k mému překvapení skoro nic. Pokud by se podařilo něco natočit s Martinem Pedainem, tak by to bylo opravdu skvělé :-).
Videology budou hudbou budoucnosti. Bych se strašně styděl. :) Prvně se potřebuji naučit pracovat s lidmi, až tohle budu umět, tak videolog může přijít na řadu páč rady budou mít vyšší efektivitu.