Designu dýmkových tabáků jsem se už sice věnoval před třemi lety, od té doby se mi ale povedlo sbírku starých plechovek od firmy Dunhill nepatrně rozšířit — tady jsou. Grafické (a technologické) zpracování dunhillovských tabáků je mi velice blízké, především verze z období s vysokým logem z neproporcionálního písma vyniká elegancí a typografickou čistotou. Jde o řešení platné i dnes, po třiceti nebo čtyřiceti letech, a měnil bych na něm minimum. Tabákové plechovky jsou občas k dostání na eBay, a když člověk vyfiltruje nabídky z USA (kvůli přepálenému poštovnému), podaří se mu nakoupit ledacos od Britů, Němců, Italů nebo i Chorvatů. Zvlášť po My Mixture 965 jsem toužil dlouho, protože je to má oblíbená směs tvořená cavendishem, latakií, virginií a orientály. Navíc typograficky je zde uvedená verze ze 70. let o dost podařenější než současná produkce — ono dětinské písmo je mi neskonale milejší než ta...
Peterson 1865 Mixture
Zatímco fajfky od irského Petersona nepatří mezi mé největší favority (čest výjimkám), k jeho tabákům mám o něco vřelejší vztah. Může za to především latakiový Old Dublin, který považuji za jednu z nejuniverzálnějších směsí na trhu. O tom tabáku se nemluví často, protože jej bereme jako samozřejmost, ale kdekdo vám potvrdí, že se jedná o hezky vyváženou směs s optimální vlhkostí a výborným hořením. Pěkný řez a dohořívání až do konce, to jsou vlastnosti společné všem tabákům anglického typu, které jsem od Petersona kdy měl. Zásadní nevýhodou Old Dublinu je fakt, že Peterson nemá v portfoliu žádné stylové příbuzenstvo. (A Balkan Delight mi nechutnal, obsahoval málo latakie!) To se konečně změnilo v okamžiku, kdy na trh dorazila Original 1865 Mixture z edice Founders Collection, připravené ku příležitosti 150. výročí založení firmy. Nejsem velkým přítelem různých výročních tabáků a limitovaných edicí — bývají to...
Comoy’s Tradition Liverpool (133)
Není moc krásnějších dýmek než obyčejný rovný billiard či jeho varianta s prodlouženým přířezem — liverpool. Když si člověk potřebuje oddychnout od hluku velkoměsta, freneticky blikajících reklam a všeobecného vizuálního smogu vůkol, uchyluje se k tichému rozjímaní v křesle a vybírá sobě dýmku z nejklasičtějších. Stejně činí i proplešatělý typograf, dávaje průchod své zálibě v minimalismu a střídmosti. Střídmosti, jež aspoň částečně vytváří oponenturu vůči ukřičenému světu, kde kdejaký blbý kartáček na zuby musí mít „zajímavý“ tvar. Světoznámá firma Comoy’s v minulém století významně přispěla k udržení a prohloubení věhlasu anglických dýmek, třebaže její zakladatel François Comoy vyráběl se svými sourozenci fajfky už od roku 1825 ve francouzském Saint-Claude. Historie téhle firmy je dlouhá a nebudu se jí zde věnovat, protože to za mne udělali jiní (Pipedia). Místo toho napíši několik slov o fajfce, kterou jsem...
Stanwell 239
Když už jsem psal o Sixtenu Ivarssonovi a jeho příspěvku k severské dýmkařské tradici, mohl bych se podělit i o druhou svou dýmku z té doby. Tvar číslo 39 je ukázkovým představitelem vejčitých Ivarssonových dýmek, těch různých quarter a half‑bentek v normálním provedení i s aplikacemi z bambusu nebo rohoviny, jak je dobře známe z historických katalogů a od movitějších sběratelů, než jsem já. Oproti Sixtenově tvaru číslo 30, který jsem si kdysi pořídil, se tento liší zejména provedením krčku, jenž není nasazen na hlavičku přímo, ale v jakémsi vředovitém oblouku, typickém pro šedesátá léta nebo některé plné bentky od Petersona. Celkově je dýmka lehčí a štíhlejší než číslo 30, je to ale dáno částečně tím, že takřka všechny novodobé fajfky jsou robustnější než jejich historické verze — totéž platí i pro tvarové výdobytky dědy Ivarssona. Za unikátní považuji zejména známé stanwellovské řešení náústku...
Stanwell Old Briar 559
Sixten Ivarsson patřil mezi nejvýraznější postavy dýmkařské scény vůbec a stal se mimo jiné synonymem pro skandinávskou dýmkařskou tradici. V době nedostatku anglických dýmek se postupně vypracoval z neznámého opraváře fajek až na světozámého pipe makera a zakladatele světoznámé dýmkařské dynastie (dýmky navrhuje syn Lars i vnučka Nanna). Ale především Sixten Ivarsson vnesl do oboru cosi úplně nového. Ačkoliv začal své první fajfky tvořit jako nápodoby a parafráze klasických anglických tvarů, už od začátku si tradiční tvarosloví po svém aktualizoval. Nejdřív jen nenápadně, později už dramaticky a nebojácně. Sixten své dýmky zeštíhloval, hlavičky nakláněl do tupého úhlu ke krčku, po čase přišel s mnoha originálními tvary. Nebyly to jen typické ivarssonovské vejcovité hlavičky, ale též první severské freehandy inspirované kresbou dřeva a také krásné dýmky s aplikacemi z bambusu nebo rohoviny. Své jméno spojil Sixten mimo...
Brebbia Ninja Ambra 839
Teď jsem si vzpomněl: Aby té mojí poslední princezně fajfce se zlatou kundou na čele nebylo smutno, pořídil jsem jí do party jednu kamarádku. Ninja číslo dvě, oficiálně Ninja Ambra 839. Nemám moc zahnutých dýmek, jedu si to hulení převážně rovně, čili tadlencta polovičatá bentka bude onou výjimkou potvrzující pravidlo. Rozmýšlel jsem se původně mezi dvěma half bentkami, ale tahle to nakonec vyhrála, protože má vydařenější kresbu. Ne že by dřevo bylo úplně dokonalé — je to spíše mix různých grainů — díky tomu ale fajka nestála milion (jenom polovinu). Nutno uznat, že z pravé strany má na hlavičce vskutku překrásná ptačí očka. Z levé strany jdou spíše plameny, ale ani to není úplně marná kresba a nebude třeba stydět se s tou dýmkou chodit ven. Nad žlutým akrylátem použitým pro náústek jsem slintal už minule, tak se mu nebudu nijak zvlášť věnovat, a zmíním raději rozměry. Není mi pořád jasné, co mě to napadlo — koupit si tak obrovskou dýmku —, ale už se holt...
Brebbia Ninja Ambra 301
Jelikož jsem přes léto mocinky pracoval, chodil pravidelně se psem a vynášel smetí, zasloužím si po delším čase novou dýmku. Kupodivu jsem měl ve sbírce jen dvě italské fajfky, obě Savinelli, a tak jsem si bez většího rozmýšlení vyvolil pěknou taliánskou Brebbii. Ninja! Vyznačuje se nejen slušivým kundózním logem na náústku, zejména ale atypickým tvarem a zvlášť příjemnými detaily. Dýmka je to mírně prohnutá, odborníci by asi řekli quarter bent, a tvarem nejvíce připomíná tzv. prince, který někdo tlakem seshora poněkud zploštil. Mám docela rád široké oválné krčky, tady je přesně takový. Do žluté barvy jsem se zamiloval už dávno, a proto žlutý akryl s kundou navrch patří mezi materiál, který mne vzrušuje ze všeho nejvíce. Zvlášť když obsahuje efektní aplikaci v barvě vyběleného análu dřeva. Hlavička nemá nijak výjimečnou kresbu (i když z pravé strany je vlastně docela pěkná), ale fajfka nemá žádné kazy a nebyla drahá. Vytkl...
Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme
Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec. Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít. V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní...
Vyhlašuji pátrání po třech svých dýmkách
V životě se dějí téměř samé zábavné a potěšující věci. Zvláště pak v Brně, v pět hodin ráno, v Poslední leči. Při jednom takovém krásném večírku ve čtvrtek 16. 6. jsem dostal vynikající nápad, že si dám na dobrou noc dýmku. I vytáhl jsem své zachovalé kožené pouzdro Peterson, vytasil jednu z dýmek, nacpal si čerstvě otevřený Huber English Balkan a připálil oblíbeným Zippem. Vzhledem k blíže nespecifikovanému počtu promile jsem si kouření asi moc neužil; ostatně zanedlouho jsem odešel na kutě a nedlouho poté už spinkal jako mimino. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si ráno uvědomil, že ze čtyř dýmek mám pouze jednu! Tu, kterou jsem si při odchodu ledabyle hodil do tašky. Pouzdro se třemi latakiovými dýmkami včetně zapalovače jsem nechal ležet v Leči. Druhý den však žádné z věcí neměli na místě činu nejmenší tušení. Tímto tedy vyhlašuji pátrání po třech dýmkách. Kdybyste je někdo náhodou někdo někde viděli...
Nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík!
O foglarovkách píšu obyčejně na svůj typografický blog, ale dnes udělám malou (a krátkou) výjimku. Musím se totiž vyznat z vleklé schizofrenie, která mne léta pronásleduje. Ačkoliv jsem odkojencem ideálů Jaroslava Foglara, mezi které patří důsledný odpor ku kouření, věnuji se dýmkařskému koníčku. Vím, že je v tom velký rozpor, ale nemůžu jinak. Snažím se proto aspoň sportovat, protože si vždycky vybavím ikonický výrok Jirky Kalouse, který se objevil v seriálových Rychlých šípech a jemuž vděčím za nadpis tohoto textu. Jakže mi to řekl Mirek? Nikdy není příliš pozdě, nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík! Ano, vážení, je to tak. Snad mně to Jestřáb — dej mu pámbu klidné odpočinutí — odpustí, že fotím své foglarovky a ježky v kleci na stejném místě, kde obyčejně pořizuji fotografie nových dýmek. Jediný rozdíl je, že tentokrát jsem nepoužil fotostan. Zdálo se mi, že si rychlošípácké téma víc zaslouží tu naši oprýskanou zídku u domu...