O foglarovkách píšu obyčejně na svůj typografický blog, ale dnes udělám malou (a krátkou) výjimku. Musím se totiž vyznat z vleklé schizofrenie, která mne léta pronásleduje. Ačkoliv jsem odkojencem ideálů Jaroslava Foglara, mezi které patří důsledný odpor ku kouření, věnuji se dýmkařskému koníčku. Vím, že je v tom velký rozpor, ale nemůžu jinak. Snažím se proto aspoň sportovat, protože si vždycky vybavím ikonický výrok Jirky Kalouse, který se objevil v seriálových Rychlých šípech a jemuž vděčím za nadpis tohoto textu. Jakže mi to řekl Mirek? Nikdy není příliš pozdě, nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík!
Ano, vážení, je to tak. Snad mně to Jestřáb — dej mu pámbu klidné odpočinutí — odpustí, že fotím své foglarovky a ježky v kleci na stejném místě, kde obyčejně pořizuji fotografie nových dýmek. Jediný rozdíl je, že tentokrát jsem nepoužil fotostan. Zdálo se mi, že si rychlošípácké téma víc zaslouží tu naši oprýskanou zídku u domu, porostlou mechy a lišejníky. A teď už mne, prosím, omluvte, plantážníci, jdu se věnovat důležitější práci. Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem…
Musím říci, že tuto schizofrenii také sdílím…
A nemohu si pomoci…
Jsme na tom úplně stejně. Snad by i Jestřáb po zasvěcení pěstoval tělo, ducha i dýmkařství. A dělal by to z principu. Šel by proti proudu ve světle současných trendů iluminace chlípných moralistů :-)