Tohle mě dnes docela dostalo. Dýmka ve tvaru doutníku, která se kupodivu asi dá kouřit. Na dýmkové konstrukci toho člověk moc nevymyslí (i když mám v zásobě jeden text o „jiných“ dýmkách), ale dýmka-doutník je opravdu docela originální záležitost. Dobře vypadá a má takový ten jednoznačný wow efekt. Otázka je, jak dobře se z toho dá kouřit. Na první pohled by člověk řekl, že asi dost podobně, jako se kouří doutník, ale oproti doutníku má tahle dřevěná paráda několik úskalí. V prvé řadě u doutníku hoří náplň zároveň s krycím i vázacím listem, takže shořelý tabák (popel) postupně odpadává. Co se stane u doutníkové dýmky ve chvíli, kdy vykouříte půlku tabáku? Bude se vám popel sypat na stůl nebo na oblečení? Možná že stačí tabák dostatečně udusat, aby držel uvnitř dýmky, ale bude pak dobře hořet? Jak se takový tabák dusá v průběhu bafání, když dusátko nedostane až k náústku? Nebo se prostě od poloviny nedusá? Dá se taková dýmka dobře...
Rovnoměrné zakuřování dýmek — jeden můj postřeh
Zakuřování dýmek je otrava. Hrozná. Nechutná to ještě tak, jak má, člověk musí dávat velký pozor, aby nepropálil dřevo, zkrátka je s tím trocha mrzení. Má-li dýmkař pravidelný přísun nových dýmek, prakticky nevychází ze zakuřovacího procesu, protože to všechno nestíhá. Největší potíže se zakuřováním je ta, že je nesmírně obtížné vytvořit uvnitř hlavičky skutečně pravidelnou vrstvu karbonu, který následně bude chránit dřevo proti prohořívání. Zpravidla ve spodní polovině — a především u dna dýmky — to jde mnohem pomaleji a hůř než v horní části kotle. Odborníci, většina příruček a také doporučení výrobců dýmek říkají, že při zakuřování byste měli nejprve nacpat několikrát jen třetinu dýmky, pak polovinu a teprve až po circa čtrnácti dnech kouřit z plného kotle. To by mělo zaručit, že ve spodní části hlavičky se vytvoří pěkná vrstva karbonu, která postupně bude pokračovat až ke jejímu hornímu okraji. Jiní říkají, že je to jedno...
Doutníkové nůžky Solingen
Mám už je nějakou chvíli, protože aušusová plastová gilotinka sice ořezává obstojně, ale není to žádná velká hitparáda, co si budeme povídat. Německá firma Solingen vyrábí nože, nůžky i manikurní nástroje, značky Merkur Solingen a Dovo Solingen taky břitvy a klasické (osvědčené) manuální kovové holicí strojky, co jim v anglicky mluvících zemích říkají tak hezky safety razor. Jeden mám a nedám na něj dopustit. No a když teď v poslední době kouřím víc doutníků a doutníčků než dřív, chtělo to už pořádné náčiní. Na trhu je, toť se ví, přibližně tuna ořezávačů v různých provedeních i cenových relacích od pár stovek po desítky tisíc, ale mně se nejvíce líbí tato primitivní (rovná se tradiční) konstrukce. Dlouhá ramena nůžek vytvoří dostatečně silný tlak a ostré čepelky odstřelí hlavu doutníku v setině vteřiny, až to lítá po celém baráku. Nůžky mají na délku cca třináct centimetrů, takže zabírají trochu místa v kapse...
Kožená pouzdra na dýmky a příslušenství
Pouzdra na dýmky mám jen dvě, obě jsou kožená od firmy Peterson, a vytěžuji je dost pravidelně. Všechna tahle pouzdra jsou samozřejmě dělaná na průměrné, klasické tvary dýmek, takže žádný šílený freehand nebo churchwarden do nich sice nedáte, ale na přenášení normálních fajek zpravidla postačí. Kožené (ne umělohmotné) pouzdro každému doporučuji, je mnohem praktičtější než kožený nebo plátěný obal, protože náčiní lépe chrání a mnohem více ho pojme. Dá se s přehledem koupit do tisícovky, což s ohledem na ceny ostatního vybavení není nijak závratná suma. To platí i pro malé trojhranné pouzdro od Petersona, které se vejde do větší kapsy a dokáže pojmout kromě jedné dýmky a tabáku i další náčiní: filtry, dusátko. U takového zařízení je nejdůležitější prostor na samotnou dýmku — ten se nachází ve spodní části, která se zapíná zipem a tvoří kapsu o délce asi 16 centimetrů. Prostor není velký, slouží docela dobře všem mým billiardům...
Plynový dýmkový zapalovač Xikar
Rozšířil jsem v poslední době své vybavení o několik milých maličkostí, které spadají do oblasti příslušenství a zpříjemňují dýmkařský koníček. První věc, o které bych se rád rozepsal, je plynový zapalovač. Ačkoliv uznávám obecně rozšířený názor, že nejlepší zdroj ohně jsou klasické zápalky, často nastává situace, kdy sirky nemůžeme použít. Typicky je to ve venkovním prostředí, kde i slabý větřík může celou operaci zapálení dýmky nebo doutníku když ne přímo znemožnit, tak aspoň výrazně ztížit. Zapalovač naše šance razantně zvyšuje, jeho plamen je živený unikajícím plynem, což je spolehlivější než hořící dřevo. Nevýhodou je žár o vyšší teplotě, než má zápalka — někteří dýmkaři tvrdí, že vyšší teplota plamene negativně ovlivňuje chuť tabáku. Stejně tak je vyšší pravděpodobnost, že si zapalovačem opálíme dřevo dýmky, ale to je riziko, které si můžeme dovolit, dýmek máme dost (!). Dnes se budu zabývat plynovým zapalovačem firmy Xikar, která je mezi kuřáky...