Plynový dýmkový zapalovač Xikar

Rozšířil jsem v poslední době své vybavení o několik milých maličkostí, které spadají do oblasti příslušenství a zpříjemňují dýmkařský koníček. První věc, o které bych se rád rozepsal, je plynový zapalovač.

Ačkoliv uznávám obecně rozšířený názor, že nejlepší zdroj ohně jsou klasické zápalky, často nastává situace, kdy sirky nemůžeme použít. Typicky je to ve venkovním prostředí, kde i slabý větřík může celou operaci zapálení dýmky nebo doutníku když ne přímo znemožnit, tak aspoň výrazně ztížit. Zapalovač naše šance razantně zvyšuje, jeho plamen je živený unikajícím plynem, což je spolehlivější než hořící dřevo. Nevýhodou je žár o vyšší teplotě, než má zápalka — někteří dýmkaři tvrdí, že vyšší teplota plamene negativně ovlivňuje chuť tabáku. Stejně tak je vyšší pravděpodobnost, že si zapalovačem opálíme dřevo dýmky, ale to je riziko, které si můžeme dovolit, dýmek máme dost (!).

Dnes se budu zabývat plynovým zapalovačem firmy Xikar, která je mezi kuřáky známá především jako výrobce doutníkových ořezávačů. Skoro vše bude platit i pro srovnatelné produkty, z nichž asi nejznámější výrobek tohoto druhu, zapalovač Corona Oldboy. Ale i další společnosti vyrábějí zapalovače, které se vzhledem, konstrukcí a funkcí prakticky neliší; z dýmkařských firem je to především Dunhill a Peterson. Hlavním parametrem, kterým se jednotlivé produkty odlišují, je cena. Zatímco skoro identický zaplovač od Dunhilla stojí přes 300 dolarů, Corona 150 a Peterson circa 85 dolarů, Xikar vychází se svou cenou okolo 60 dolarů stále nejlevněji. Přitom, zdá se, nabízí totéž, co konkurence. Po vzoru Zippa nebo Corony má doživotní záruku, takže při poruše by mělo stačit zaslat zapalovač výrobci k opravě nebo výměně (netestováno).

Hlavní částí zapalovače je samozřejmě nádržka na plyn. V horní partii se nachází záklopka, pod ní je tryska s plynem. Ve výchozí poloze záklopka tlačí na trysku a znemožňuje přívod plynu, při otevření se tryska vysune vzhůru a uvolní přívod. Na druhé straně zapalovače je šroubovací mechanismus, jakýsi píst, který tlačí kamínek proti křesadlu a obstarává tak jiskru. Plamen nesměřuje rovně vzhůru, ale je veden do boku, aby tak usnadňoval zapálení dýmky. Venku je to ale stejně docela fuk, protože vítr si s plamenem — pokud ho rovnou nesfoukne — dělá, co chce. Přesto se s trochou snahy a cviku dýmka zapálit dá o mnoho snáze než za pomoci klasických zápalek.

Ve spodní části zapalovače je křížový šroubek, umožňující rozebrat celé zařízení. Dále pak jeden větší klasický šroub pro regulaci délky plamene (nebo zaškrcení jeho přívodu) a zapuštěná tryska pro doplňování plynu. Poslední součástí je vysouvací dusátko/trn. Tahle vyfikundace je sice lepší než vlastní palec, ale jinak bych se bez ní klidně obešel. Jenže: trn funguje také jako šroubovák, který pasuje do regulačního šroubu a dá se jím krásně upravit síla plamene nebo zastavit přívod plynu.

Velkou výhodou skutečnosti, že výrobci zapalovačů se navzájem kopírují, je vzájemná kompatibilita jejich příslušenství. K doplňování plynu se dobře hodí plyny od firmy Dunhill, náhradní kamínky obstará konkurenční Corona, vše k zakoupení třeba na etrafice. Kamínek vydrží několik týdnů, podle toho, jak moc kouříte a jak moc tedy svůj zapalovač vytěžujete. Výměna je snadná, stačí vyšroubovat „píst“, vložit nový kamínek, přitlačit pružinou a znovu zašroubovat.

Potřeba doplnění plynu se pozná podle podivného chování plamene, který se začne najednou zvětšovat na několikanásobnou délku, aby pak vzápětí slábl do ztracena. Doplňování plynu není složité, ale vyžaduje několik důležitých zásad. V prvé řadě je třeba uzavřít spodním šroubem přívod plynu. Také je dobré ujistit se, že horní záklopka je v poloze zavřeno. Zapalovač pak položíme vzhůru „nohama“ na stůl nebo jinou pevnou podložku. Zápalkou nebo jiným podobným zařízením se zatlačí na trysku, abychom se ujistili, že v zapalovači nezůstal žádný plyn. Jeho unikání poznáme podle syčivého zvuku. Pak si otevřeme plechovku z plynem, odstraníme bílou plastovou „čepičku“, která zakrývá červené ústí plechovky. Plechovku obrátíme vzhůru nohama, ústí plechovky nasadíme na trysku ve spodní části zapalovače a zatlačíme. Zapalovač plníme v dávkách po cca pěti vteřinách, než je docela plný. To se pozná tak, že přebytečný plyn, který se už do zapalovače nevejde, začne se syčením unikat kolem trysky. Počkáme minimálně dvě minuty, než se plyn v zapalovači ohřeje. Teprve pak ho zapálíme.

Musím přiznat, že na zapalovač jsem si rychle zvykl a jsem s ním spokojený. Doporučuji i všem ostatním. Pokud mám náhodou problém venku dýmku zapálit kvůli silnějšímu větru, je to pro mě dobré znamení, že je lepší nekouřit vůbec. Silný vítr nedělá dobře dýmce ani jejímu majiteli. Dýmku hrozí rozpálit a dýmkaři otravuje požitek z kouření.