Su nemocný. A když nemůžu kouřit dýmku, tak aspoň napíšu pár řádek o svém předposledním přírůstku do sbírky. Ale vezmu to s malou oklikou. Někdy se mi zdá, že krásných dýmek jsou na světě miliony a že každá je trochu jiná. A jindy zase mám pocit, že se toho v oblasti dýmek moc vymyslet nedá, že se donekonečna opakují stejné tvary a obdobná provedení. Existují i různá nepěkná klišé, třeba právě dýmky s bambusovým krčkem. Jenže člověk je od přírody obdařený touhou obklopovat se kýčem, takže si kolikrát pořizuje i věci, které by jinak rozumovou úvahou musel odsoudit. Abychom si správně rozuměli: ono je naprosto v pořádku, když kupříkladu japonský dýmkařský mistr použije kus bambusu, protože je to tradiční východní materiál. A Japonci ho umí vytěžit, protože z něj dělají skoro všechno včetně rolet, podlah, fléten a já nevím čeho všeho. Vypadá ale přinejmenším prapodivně, když člověk narazí na tradiční anglickou firmu...
Sherlock a dýmka
Ještě než se pustím do nějakého pořádného textu do dýmkařských časopisech nebo něčem podobně nevděčném, neodpustím si jeden báječný úryvek ze sherlockovské povídky Žlutá tvář, kterou jsem nedávno poslouchal. Ajta! Tohle přece není vaše dýmka, co tu leží na stole! Tu tady zřejmě nechal on. Pěkná stará bryerka s dlouhým náustkem z materiálu, kterému trafikanti říkají jantar. Rád bych věděl, kolik je vlastně v Londýně náustků z pravého jantaru. Někteří lidé si myslí, že když je v něm muška, je jantar pravý. Je to celé obchodní odvětví, které se zabývá tím, že zadělává imitované mušky do imitovaného jantaru. Musel být pořádně rozčilený, když tu zapomněl dýmku, které si zřejmě neobyčejně cení.“ „Jak můžete vědět, že si jí tolik cení?“ zeptal jsem se. „No, původní cenu dýmky bych odhadl tak na sedm šilinků šest pencí. Jenže už byla, jak vidíte, dvakrát v opravě: jednou opravovali dřevěný troubel a jednou jantar. Všimněte si, že obě opravy byly provedeny...
Tabák na jednu sirku (aneb Peterson Irish Oak)
Ne, toto rozhodně není ani zdaleka stejný článek jako Dýmka na jednu sirku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tentokrát se chci krátce věnovat tabáku od Petersona, který je kandidátem pro chladné a pomalé kouření s minimální spotřebou zápalek. Tabák se dodává v kulatých padesátigramových plechovkách, ale já si jej dávám do zavařovacích sklenic. Jde o směs virginie, cavendishe a perique, které dozrávají v dubových sudech od Sherry. Není to ale žádné třešňové víno ani třešňovica (Cherry), jak udávají české překlady, nýbrž Sherry (ze španělského vino de Jerez) — tedy víno ze španělských hroznů fortifikované vysokoprocentní pálenkou. Dubové sudy dávají tabáku nezaměnitelný charakter: už po otevření se projevuje typickou dřevitou vůní, jakou dobře známe z některých destitálů — zejména whisky. Ale do dubových sudů se dává dozrát i slivovice nebo jiné pálenky, dělá to tak s částí své produkce třeba můj strýc… a výsledek je famózní...
Dunhill Root Briar (1982)
V půlce ledna mě čeká kulaté jubileum. A čím víc se blížil ten termín, tím větší jsem měl chuť pořídit si pěknou dýmku — bez obvyklých výčitek svědomí, že utrácím za blbosti. Motivace byla o to větší, že jsem na eBay objevil krásnou dunhillku v hladkém světlém provedení, navíc na chlup (rok) stejně starou, třicetiletou. Dunhill Root Briar z roku 1982 se mi podařilo koupit ve vynikajícím stavu. Jedná se o větší dýmku (velikost pět na šestistupňové škále) s jemně prohnutým náústkem, někteří výrobci tento tvar označují jako banker. Perfektně zapadá do mé série převážně rovných či maximálně mírně zahnutých dýmek, ostatně nejsem žádný zvláštní přívrženec bentek. Po zběžném ohledání jsem zjistil několik drobných zajímavostí: dýmka je prakticky nekouřená, respektive tabák v ní byl — soudě podle stavu „začouzenosti“ — odhadem třikrát; v horních dvou třetinách ještě bylo čisté (navoskované) dřevo. Ještě zajímavější je, že náústek je vyrobený...
Dýmka na jednu sirku
Asi to patří k představě o profesionálním kouření dýmky — spotřebovat jedinou zápalku na jedno nacpání. Ono to jistě jde, když se naráz sejde několik šťastných okolností: dobře nacpaná dýmka, adekvátně vlhký tabák, dobré dřevo… a hlavně velká zkušenost. Ostatně konají se soutěže v pomalém kouření dýmky, kde pravidla připouštějí jen dvě sirky na počáteční zapálení, pak už zkrátka každý dělá, co umí. Ale já o těch soutěžích vlastně moc nevím. Do neznámé společnosti se moc nehrnu a kamarády-dýmkaře, se kterými bych podobné věci podnikal, tady v okolí žádné nemám. A ani to není podstatou mého příspěvku, snad jen upozorním, že soutěžní techniku popsal Twineryy tady. Dýmka na jednu sirku je spíš sportovní — a ve své podstatě i trochu stresující záležitost; normálně to kuřák neřeší. Taky odborná literatura je v tomto ohledu mírná: říká, že je v podstatě jedno, kolikrát si tabák zapálíte. A že není žádná ostuda spotřebovat sirek...