Sherlock a dýmka

Ještě než se pustím do nějakého pořádného textu do dýmkařských časopisech nebo něčem podobně nevděčném, neodpustím si jeden báječný úryvek ze sherlockovské povídky Žlutá tvář, kterou jsem nedávno poslouchal.

Ajta! Tohle přece není vaše dýmka, co tu leží na stole! Tu tady zřejmě nechal on. Pěkná stará bryerka s dlouhým náustkem z materiálu, kterému trafikanti říkají jantar. Rád bych věděl, kolik je vlastně v Londýně náustků z pravého jantaru. Někteří lidé si myslí, že když je v něm muška, je jantar pravý. Je to celé obchodní odvětví, které se zabývá tím, že zadělává imitované mušky do imitovaného jantaru. Musel být pořádně rozčilený, když tu zapomněl dýmku, které si zřejmě neobyčejně cení.“
„Jak můžete vědět, že si jí tolik cení?“ zeptal jsem se.
„No, původní cenu dýmky bych odhadl tak na sedm šilinků šest pencí. Jenže už byla, jak vidíte, dvakrát v opravě: jednou opravovali dřevěný troubel a jednou jantar. Všimněte si, že obě opravy byly provedeny pomocí stříbrných kroužků, které musely být dražší než původně celá dýmka. Ten člověk si té dýmky musí nesmírně cenit, jestliže ji raději dává opravovat, než by si za stejné peníze koupil novou.“

„Ještě něco?“ zeptal jsem se, poněvadž Holmes otáčel dýmkou v ruce a hleděl na ni svým zvláštním, zamyšleným pohledem. Zvedl ji a poklepal na ni dlouhým, štíhlým ukazovákem jako profesor, který svým žákům demonstruje nějakou kost.
„Dýmky bývají někdy mimořádně zajímavé,“ řekl. „Na ničem jiném se tak výrazně neprojeví osobnost majitele — leda snad ještě na hodinkách a na tkaničkách do bot. V tomto případě však příznaky nejsou ani příliš výrazné, ani příliš důležité. Majitel je podle všeho statný muž, levák, má znamenitý chrup, ve svých zvycích je dost nedbalý a není nucen šetřit.“
Můj přítel sypal tyto informace z rukávu velice lhostejně, ale viděl jsem, že po mně mrkl, aby se ubezpečil, zda jeho úvahy sleduji.
„Myslíte, že člověk musí být zámožný, když kouří dýmku za sedm šilinků?“ zeptal jsem se.
„Tohle totiž je směs značky Grosvenor, unce za osm pencí,“ odpověděl Holmes, vyklepávaje trochu tabáku do dlaně. „A poněvadž si může báječně zakouřit i za poloviční cenu, jde o člověka, který není nucen šetřit.“
„A ty ostatní údaje?“
„Má ve zvyku zapalovat si dýmku od lamp a plynových hořáků. Všimněte si, že je po jedné straně celá opálená. To pochopitelně nemůže být od zápalky. Proč by někdo přikládal zápalku k dýmce takhle ze strany? Od lampy však dýmku nezapálíte, aby to hlavičku neožehlo. A je to na pravé straně dýmky. Z toho jsem usoudil, že ten člověk je levák. Přidržte vlastní dýmku u lampy a uvidíte, že docela přirozeně ji k plameni přiložíte levou stranou — poněvadž jste pravák. Jednou nebo dvakrát to možná uděláte opačně, ale rozhodně to nebudete dělat stále. Tahle dýmka ale tak byla držena vždy. A dál — náustek je prohryzaný. K tomu je třeba silného, energického chlapíka, který má dobrý chrup. Jestli se ale nemýlím, slyším ho už na schodech, takže budeme mít ke studiu zajímavější objekt než tuhle dýmku.