Do nového roku jedině s novou dýmkou. Kdo nemá prvního ledna co zakuřovat, mohl by snadno propadnout depresi, alkoholismu či laciné pornografii na výměnných sítích. A proto jsem si raději zavčasu objednal novou stanwellku z krásné série Naval. Je to můj v pořadí druhý kus z nejvyšší řady Admiral, která má na krčku hezkou frčku se čtyřmi pruhy a taky nejsvětlejší dřevo z celé námořnické série.
Minule mě uchvátil typicky ivarssonovský tvar číslo 30, tentokrát je to naopak úplně nejklasičtější billiard označený číslem 29. Třebaže mám jisté pochopení pro snahy o originální pojetí bruyerových dýmek, stejně se nakonec skoro všichni vracíme k základním, léty prověřeným tvarům bez barokního ornamentu a zbytečných přívěšků. U mě patří na pomyslný vrchol krásy a elegence billiardy a prince, u někoho jiného to je zase bentka s hlavičkou ve tvaru brandy anebo poker, na tom zvlášť nezáleží. Pro všechny klasické tvary anglického střihu ale platí, že jsou jednoduché, jdou k podstatě věci, nekomplikují tvar dýmky složitou asymetrií ani převracením přirozených principů tvarování hmoty dřeva a náústku. Jsou to jen nástroje ku kouření. Někdy vyrobené z laciných materiálů a bez větších ambicí, jindy s pěkným zdobením, kresbou dřeva nebo elegantní povrchovou úpravou…
Billiard je prototypem dýmky a každý výrobce má tento tvar ve své nabídce. Může mít různou velikost i délku, být s filtrem nebo bez, za nejhezčí ale považuji dlouhé, štíhlé billiardy, jako je právě tento Stanwellův mazlík. Měří 151 milimetrů a má komoru 19×41 mm. Při této velikosti váží příjemných jednačtyřicet gramů a dá se víc než pohodlně držet v zubech. Kromě zlatého prstýnku (vlastně výložek) se ještě vyznačuje akrylovým náústkem a pochopitelně i bezfiltrovým provedením. Neměl jsem v ruce ještě moc hezčích billiardů v této cenové relaci, takže se musím pochválit za dobrý nákup. Bude to moje oblíbená fajfka, takže do ní nesmí přijít nic jiného než hezky zamřelé latakie.
