Hromada náústků od Honzy Kloučka

Nechal jsem si nadělit nové akrylové náústky. Heč!
Nechal jsem si nadělit nové akrylové náústky. Heč!

Dýmka stárne se svým majitelem. Takové stárnutí mívá většinou veskrze pozitivní průběh — dřevo je přírodní materiál a postupně se pokryje letitou patinou, ztmavne, zmatní a prozradí tak, že dýmka patří mezi oblíbené kusy. Stárnutí se však projevuje i negativně, když namísto temně černého náústku máte najednou šedivou nebo zelenou hmotu, které se každý soudný člověk štítí dotknout. Na vině je ebonit — tradiční, ale mnohdy nekvalitní a nestálý materiál pro výrobu dýmkových náústků.

Ebonit je sírou vulkanizovaný kaučuk. Ebonitový náústek je příjemný na skus a dobře se drží v zubech, jeho relativní měkkost má ale jednu podstatnou vadu: náústky nejsou příliš odolné proti neopatrnému zacházení nebo prokousnutí, zůstávají v nich hnusné díry po zubech. Vulkanizovaný kaučuk na strojově vyráběných dýmkách bývá zpravidla velmi pochybné kvality, vulkanizují se totiž různé typy a tloušťky najednou, čímž dochází k nestejnoměrnému nasycení sírou. U některých dýmek začne náústek po čase povrch šednout a zelenat, jak materiál oxiduje a síra vystupuje na povrch. Dá se pořídit i kvalitní druh ebonitu, ten se ale využívá skoro výhradně v malých dílnách u ručně vyráběných dýmek. Český dýmkař Jan Klouček vyrábí své náústky z výborného tyčového ebonitu. Hotové náústky před leštěním napouští olejem, což mu umožňuje dosáhnout vysokého a dlouho stabilního lesku. Kdybych jeden takový výrobek neviděl na vlastní oči, asi bych nevěřil, ale na více než rok staré (a kouřené) Kloučkově dýmce pro značku Stanislaw nebyly patrné žádné typické negativní vlastnosti ebonitu — náústek se tvářil doslova jako akrylový.

Alternativním materiálem, který se prosazuje v posledních letech, je totiž akryl, tedy termoplast. Ten nepodléhá oxidaci a uchovává si trvale svůj perfektní lesk i barvu — černou nebo jakoukoliv jinou. Někteří dýmkaři si stěžují, že akryl je příliš tvrdý na zuby, a tak preferují ebonit, podle mého názoru ale výhody mnohonásobně převažují nedostatky. Akrylový náústek je stálý, v podstatě bezúdržbový.

Mám doma několik dýmek, které i přes docela příkladnou péči o náústky nevypadaly tak, jak bych si představoval. Některé zoxidovaly, na jiných se objevily výrazné rýhy po zubech, jiné dýmky (ty z druhé ruky) už měly podobné nedostatky po svých předchozích majitelích. Dlouho jsem plánoval, že si nechám u někoho vyrobit kopie náústků z lepšího materiálu. Technicky to není až takový problém, jen v případě specifického značení (ražbou, bílým bodem) je to práce navíc. Ano — vím, že náústek, jeho materiál i vrtání jsou součástí původního designu, jenže užitná hodnota dýmek je pro mě důležitější než fanatické lpění na původních součástkách. Dokonce i jako člověk, který se živí designem a je velmi citlivý na zachování ducha každého projevu tvořivého ducha, vím, že pro většinu dýmkařů je fajfka v prvé řadě nástroj ke kouření, teprve až ve druhém plánu jedinečný artefakt.

Nové náústky jsem si objednal u Honzy Kloučka, od kterého mám ostatně většinu informací, kterými vás právě krmím. Při té příležitosti jsme probrali spoustu souvisejících věcí, zejména roli vrtání a průměru otvoru na kuřácký požitek. Díky tomu jsem si například vyjasnil princip průchodu kouře z hlavičky až do úst. Zajímavé je například to, že vrtání kanálku nemá mít konstantní průměr, v průběhu kouřového kanálku se jeho šířka mění a ovlivňuje rychlost průchodu kouře. Je to nejlépe vidět zejména v ústí na konci. U Honzových dýmek vrtání na posledním cca jenom a půl centimetru plynule přechází do široké plochy. Díky tomu kouř netryská z úzkého kanálku prudce na jazyk, ale v poslední části náústku se razantně zpomalí. Oproti ploše nějakých devíti milimetrů čtverečních je v ústí najednou plocha cca patnáct milimetrů. Kouř pak pomalu vychází na dýmkařův jazyk, kde mu tím způsobuje rozličné slasti. Řada průmyslových dýmek toto rozšíření postrádá skoro úplně, nebo je štěrbina až v posledním milimetru nebo dvou, takže úzký kanálek jde přímo na jazyk. (Malým kruhovým otvorem vyvedeným vzhůru končí každý petersonský P-lip.) Výsledek Honzova snažení vidíte všude kolem.

Chacom Giant

Největší starosti mi dělal velký billiard od Chacomu. Náústek byl v místě skusu poměrně tenký, měl jsem potíže protáhnout štěrbinou na konci standardní čistič. Na tak velkou dýmku neměl kanálek ideální tah, navíc náústek už byl trochu zašlý, takže si vyloženě říkal o úpravu nebo výměnu. Z těchto důvodu jsem dýmku kouřil jen sporadicky, což mi bylo nesmírně líto, poněvadž jinak je to fajfka výborná. Výsledkem obrábění akrylu je téměř identický kus, který se liší jen v drobných detailech. Náústek je na konci o něco víc rozšířený a především je lépe vyvrtaný, takže má citelně lepší tah. Honza byl dokonce tak hodný, že z originálu vypreparoval známou kovovou značku CC v oválu. S výsledkem jsem velmi spokojený, od původního náústku je na první pohled skoro k nerozeznání.

Chacom Giant (nahoře ebonit, pod ním akryl)
Chacom Giant (nahoře ebonit, pod ním akryl)

Dunhill Root Briar

Náústek tohoto Dunhilla je pro mě pořád trochu záhada. Na ebonit totiž vypadá hodně trvanlivě, ale nedal bych ruku do ohně, že jde o akryl. Chybí na něm původní značení velikosti, i když to může být dávno smazané při revitalizaci a leštění. Od začátku mám podezření že se jedná o náhradu za originální kus, protože při nasazování klade nepravidelný odpor. Nevím. Honza mi udělal úplně stejný tvar včetně typického bílého bodu nahoře, na kterém jsem trval. Na onom bílém bodu je ale skvělé, že není vyrobený z trapné plastové tyčinky (z toho lízátka, které dnes používá Dunhill nebo Vauen), nýbrž z opracované velbloudí kosti. Tím se blíží původním dunhillovským postupům, protože bílý bod se tenkrát vyráběl ze slonoviny. Tvrdí to aspoň legendy. Velbloudí kost není tupě bílá, má lehce krémové zbarvení a nepatrnou, spíše jen tušenou strukturu. Opravdu krásná práce.

Dunhill Root Briar
Dunhill Root Briar

Dunhill Shell

Druhý Dunhill má jednoduchý nastrkávací náústek, takže tam jsem žádné potíže nepředpokládal. V původním náústku byla jedna viditelná prohlubeň po zubu a štvala mě. Taky jsem se do ebonitu bál kousat, protože jde o lehkou dýmku, kterou rád držím v zubech. Náhradní náústek je samozřejmě skvělý, i když tentokrát nejde o úplně čistou kopii. Na konci je o něco širší a postrádá konkávní vyklenutí při pohledu zeshora nebo zespodu. Kvůli tomu teď působí opticky o něco kratší než původní Dunhill. Z boku to ovšem není vidět, při držení v zubech už vůbec ne, takže se podobnými drobnostmi netrápím. Zvláštnost starého náústku byla také v tom, že nebyl zakončený rovně, ale trochu oble, jakoby na jazyk. To jsem ještě nikde jinde neviděl. Nezdálo se mi, že by takové řešení mělo nějaký praktický efekt a na akrylové kopii už tento rozpustilý detail chybí. Slonovinový (vlastně velbloudí!) bod je samozřejmostí.

Dunhill Shell
Dunhill Shell

Savinelli Punto Oro Corale

Rustikovaný Savinelli měl krátký sedlový náústek z ebonitu. Nic jsem proti němu neměl, ale bylo vidět, že předchozí majitel do něj kousal; po zbroušení a přeleštění byl náústek skoro nepatrně ale přesto viditelně zvlněný. Taky trochu zešedl. Nový akryl samozřejmě obsahuje i „zlatý“ bod z kousku mosazného drátu. Od originálu se liší jen velmi nepatrně, a to v proporcích sedla a zbytku. Savinelliho dýmka je výborná na kratší kouření při procházce se psem, na jaře jí dám zase pořádně zabrat (takzvaně pohulit).

Savinelli Punto Oro Corale
Savinelli Punto Oro Corale

Jirsa SG Superior

Můj vulkanický Jirsa vlastně nemá nový náústek, jen upravený. Když jsem se s Honzou bavil o úpravách náústků a průměrech kanálků, zmínil jsem, že mám jednu Jirsovku s atypicky vysokým skusem. Honza říká (a nemám důvod mu nevěřit), že tlustý skus nutí dýmkaře zbytečně moc otevírat hubu, což způsobuje nadměrnou produkci slin. Sliny pak samozřejmě stékají dovnitř náústku a zvyšují tak zbytečně vlhkost. Nevhodně tlustý náústek způsobuje i potíže při držení dýmky v zubech — musíte vyvinout větší tlak. Původní výška skusu byla pět milimetrů, teď je ztenčená asi na tři celé osm. Je to tak opravdu přirozenější, naprosto uznávám.

Zatím jsem neměl příležitost pořádně si dýmky otestovat, ale určitě dám v budoucnu vědět, zda (a jak) se změnily jejich kuřácké vlastnosti. V každém případě jsem výměnou náústků razantně zvětšil užitnou hodnotu těchto svých oblíbených dýmek.

7 komentářů

  • Hola,
    jako začínající dýmkař jsem zvolil dýmky tuzemské výroby a jsem naprosto spokojen se dvěma zakouřenými Stanislawkami. Peru se s jedinou, a to jakože Churchwarden BPK “real briar” – tenké stěny, žhnoucí kanálek, hluboké hrdlo (skoro až do roku 1972, atd.) Teď jsem v ní zkusil latakii (Stanislaw winter time), a asi s tím hned seknu do Bečvy!

    Nicméně, dotaz je postaven jinak: Je nějaká možnost sehnat či po domluvě VYROBIT – DLOUHÝ náustek na klasickou Stanislawku 9mm??? Strašně bych totiž POTŘEBOVAL tu “dlooooooouhou Gandalfovku”!!!! E-trafika ještě před Vánoci nabízela 200 mm polotovar, ale ten už není k dostání. Milý pán ve Štěpánské mě vyděsil-informoval, že tyto polotovary jen tak nejsou a nebudou.
    M.

  • Ten „opravdickej bryér“ bych asi nevyhazoval — latakie se do něj bude hodit nejvíc, protože nejméně žhne. Winter time od Stanislawa jsem neměl, ale dobrá latakie od něj je Balkan latakia.

    Co se náústků týká, tak technicky to problém není. Buď se použije nějaký existující polotovar, dostatečně dlouhý. Ony budou k sehnání, i když je třeba etrafika neprodává. Asi se budou dát objednat ze zahraničí. Anebo se prostě vezme přímo kus ebonitové tyče nebo akrylu a náústek jednoduše udělá z tyčoviny. To není tak složitá věc, jak se zdá. Osobně bych se být tebou obrátil na některého dýmkaře, který to za úplatu udělá rychle a dobře.

  • Dobrý den,
    pro manžela sháním náustky a nemůžu nikde nic najít. Prosím o radu, je začátečník, dostal darem hodnotné fajfky a potřeboval by výměnu náustků. jestli je to možné prosím poraďte kde je koupím, nebo objednám, děkují Moszkorzová

  • Paní Moszkorzová, náústky se dají koupit jako polotovary a doma v dílně upravit, pokud je člověk šikovný a má vybavení (https://www.etrafika.cz/vypis/540/naustky_akrylove_tyce_cepy). Případně se obrátit přímo na některého výrobce dýmek, aby takovou práci udělal. Každá dýmka je originál a nedá se koupit náústek, který by rovnou pasoval. Staré a zažloutlé náústky je možné vcelku snadno u výrobce dýmek přeleštit, aby vypadaly jako nové.

  • Ahoj, chtěl bych si udělat vlastní dýmku, kde mohu sehnat náústek?

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky