Dunhill Shell Briar, Sterling Military Mount (1992)

Když jsem se začal zajímat o dýmky, přišlo mi úplně absurdní pořizovat si ty nejdražší značky. Dávno jsem totiž pochopil, že jméno je často cennější než samotný produkt. Dýmky od firmy Dunhill jsou toho typickým příkladem. Nepochybně se jedná o tradiční, citlivě navržené kousky s časem prověřenými tvary, na kterých se toho nedá moc vylepšit. Ale ve srovnání se solitéry, jedinečnými ručně vyráběnými kusy, se naplno projeví i jejich nedostatky. Strojová výroba (jakkoliv část procesu probíhá jako ruční práce) neumožňuje dosáhnout tak dobrých výsledků, jako když dýmkař pracuje podle kresby dřeva, nechá se ke tvaru dýmky inspirovat povahou, kvalitou a směrem vláken briarového kořene. Mechanická povaha produkce zkrátka vede k sériové produkci obdobných dýmek s různě podařenou (či spíše nepodařenou) kresbou.

Firma Dunhill dnes funguje jako značka luxusního (= předraženého) zboží. Vyrábí pánské oblečení, hodinky, pera i kabely… a produkce dýmek už pro ni rozhodně neznamená nějaké zvláštní terno. Síla jména ale mezi dýmkaři pořád rezonuje, a tak si kuřácké náčiní drží své vysoké ceny — a tedy i věhlas. Může za to určitě i obecná a celosvětová příchylnost k anglické tradici — ve stylu, v oblékání i designu. Určitou roli může hrát i ta dunhillovská bílá tečka, takzvaný white spot, který se dříve vyráběl ze slonoviny a dělníkům pomáhal rychle identifikovat horní část náústku. Dnes už se nejspíš dělá z plastu, ale pořád je to krásný, decentní designérský prvek, který i ze zdánlivě obyčejné dýmky udělá malý skvost. Není divu, že konkurence začala tento signifikantní symbol tradice a kvality napodobovat. Zatímco firma Sasieni jej dotáhla k dokonalosti, když místo jedné tečky začala opatřovat náústky čtyřmi (nebo dokonce dvěma čtveřicemi) bodů ve tvaru diamantu, německý Vauen zkopíroval tečku beze zbytku, třebaže ji dává jen na vyšší řadu svých dýmek.

Pokud si někdo myslí, že mu drahý Dunhill poskytne lepší kuřácký zážitek než jakákoliv slušná dýmka za tisíc korun, je podle mě naivní idiot. Dýmkový mechanismus je ve své podstatě tak primitivní, že dobrý kus dřeva a kvalitní dílenské opracování vedou ke standardní a plně srovnatelné kvalitě, která je absolutně neodvislá od toho, jestli obětujete pár stovek, nebo celou výplatu. Ale kdybychom se v životě měli chovat jen čistě racionálně, moc radosti bychom asi neužili. A sběratelská vášeň přílišné racio nepřipouští; nadšení pro dýmky, značky a prestiž prostě vede k tomu, že si v náhlých záchvatech pořizujeme i věci zbytné.

Svou první dunhillku jsem koupil na eBay za vcelku přijatelnou cenu, která je zlomkem částky, za kterou bych si pořídil fajfku novou. Byla to zároveň první dýmka z druhé ruky, kterou mám, ale dobře udržované kusy se dají krásně vyčistit a zrenovovat, takže musím říct, že je ve vynikajícím stavu. Jedná se o bezfiltrový pískovaný billiard střední velikosti, na duhnillově škále označené jako 4. Délka dýmky je 14 centimetrů, průměr tabákové komory potom 20 a výška 40 milimetrů, váží 39 gramů. Na rozdíl od většiny jiných pískovaných dýmek, obarvených na tupou černou barvu, tato má barvu spíše hnědou s červenooranžovými akcenty. Je to v podstatě klasický lehčí billiard s relativně tenkými stěnami — zajímavější je to, že jde o takzvaný spigot (či army nebo military) s nasazovacím náústkem, což není příliš časté řešení. V tomto případě má dýmka stříbrné kování na straně krčku, ale často se vyskytuje i na konci náústku. Kvituji s povděkem. Náústek je ebonitový, pěkně vyleštěný, ve spodní části je vidět původní značení velikosti. Zakuřuji — logicky — tabákem od Dunhilla, speciálně Early Morning Pipe.

Okomentovat

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky