Nejspíš jsem byl celý rok hodný nebo co. Jinak si totiž neumím vysvětlit, že ačkoliv nejsou Vánoce ani nemám narozeniny, dostávám pořád nějaké dárky. Třeba popelníky. Nebo tabáky. A dýmky. Posledně mi typografičtí umprumáci z Prahe (sic!) dovezli Stanislawovu Balkan latakii, teď tu mám pro změnu krásnou jakonovou Petersonku, kterou mě bůhvíproč obdarovalo progresivní krněnské grafické studio The Rodina. Jůůů, fenk jů!
Dýmka se prodává pod označením Peterson Dublin 221. Je filtrová, s ebonitovým náústkem zakončeným p-lipem na jedné straně a dvěma elegantními kovovými kroužky na straně druhé. Hlavička má po stranách velice pěkné ptačí oči, ostatně na strojovou dýmku je to až podezřele pěkná kresba, jaká se v Dublinu povede jenom občas a omylem. Ale co už, vyhazovat to přece nebudou. Na délku má 14 centimetrů, komora je vrtaná na 21 milimetrů a na výšku měří 40 mm. Váží slušné 72 gramy, ale u plné bentky to není nijak na obtíž, těžiště je dost nízko, a tak se dá i takto velká a těžká fajfka držet v pysku bez toho divného pocitu, že vám vytrhne horní řadu zubů přímo do sklínky s chlastem.
Po Petersonově spigotu jde o další víc než vítaný přírůstek do sbírky. První fajfka holmesovského ražení, která provolává smrt všem mým trapně rovným billiardům vyrovnaným v knihovně. Teď už mi jenom stačí na hlavu narazit slušivý deerstalker, nacpat tabák z perské trepky nad krbem a vyřešit nějakej případ. Elementary! A až mi dojde suché klestí z obnošené trepky, budu cpát už jen výhradně ostrovní směsi, mám ještě skoro celou piksu Sherlocka Holmese. Trochu jsem ho teď zanedbával, tak aspoň dostane svoji vlastní dýmku. Občas to prostřídám s mixtůrami a fláky od pana Rattraye, aby to nebyla taková nuda. On nakonec i ten skotský tabák do irské dýmky docela pasuje.