Pfeifen Huber Virginia Honeydew Flake

Do tabáků ve formě slisovaných plátků jsem se zakoukal už dávno. Kdyby neměly ty fláky pověst pokaženou odfláknutými produkty firmy Samuel Gawith, byla by jejich popularita mezi dýmkaři určitě ještě o dost vyšší. Flake lépe drží vlhkost a pomaleji vysychá, ale hlavně: chutě bývají lépe propojené než u klasické nadýchané mixture. Plátek vám aspoň o trochu šetří čas, který byste spotřebovali archivací v plechovce, je to přirozené staření, zkrácení času k dobrému, někdy i excelentnímu výsledku.

Musí se ovšem jednat o flake z krásných čistých listů, měla by na něm být patrná struktura jednotlivých vrstev. Hezky zpracovaný flake se dá snadno rozebrat na vlákna, vidíte v něm všechny složky a v případě virginií taky různé druhy a odstíny, někdy protkané krystalkami přírodního cukru (prý blobst, říká Ivo). Oproti tomu u odpadního flaku bývají tabáky mokré, blátivé, slepené, nebo naopak úplně bez konzistence, namísto nařezaných listů se z plátku sype popel a drobky ze svačiny v továrně S. Gawitha.

Nejčastěji se lisují směsi virginií nebo kombinace s některým dalším druhem, jako je například burley v případě tabáku Perfect Plug od Petersona. Nádherný, strojově přesný flake je Dunhill Flake, ale nevadí mi ani méně přesné ruční řezání a rozlámané nebo rozcupované fláky od Rattray’s (jako Marlin Flake nebo Old Gowrie).

Při aktuální objednávce hromady balkánů od německé firmy Pfeifen Huber jsem učinil hokus pokus a přibalil si jednu plechovku pod názvem Virginia Honeydew Flake. Virginie mám docela rád a na obrázku otevřené plechovky mne fascinoval dlouhatánský pás tabáku, srolovaný do stogramové piksle. Zatímco většina flaků se před zabalením naseká na délku okolo pěti nebo šesti centimetrů, Honeydew obsahuje pět plátků o délce téměř čtyřiceti (!) centimetrů.

Oficiální popis tabáku říká, že se jedná o kombinaci tří druhů virginií, slisovaných pod silným tlakem a dochucených jemnou medovo-pomerančovou příchutí. Recenze ale naznačují, že ona aromatizace je jenom nepatrná, tak jsem to prostě riskl.

Název může být trochu zavádějící, protože Honeydew není přímo med. Jedná se o medovici, to je ta lepkavá substance, kterou sere hmyz a včely z ní teprve později vyrábějí lesní med. Honeydew je ale taky typ melounu, i když já osobně nepodezřívám firmu Huber, že do tabáků seká melouny. Mimo to se Honeydew jmenují dvě oblasti ve Spojených státech, první z nich je v Kalifornii a druhá v Západní Virginii, tam vidím určitou tematickou souvislost.

Než se pustím do hodnocení tabáku, musím předeslat, že jsem ho podrobil dvouhodinovému zapečení, jak jsem o tom referoval minule, takže určitě došlo k jistému posunu v chuti a moje dojmy z tabáku se mohou lišit od čerstvě rozbalené plechovky bez tohoto falešného staření.

First things first. Krásnější flake jsem ještě neviděl. Široké, nekonečné plátky se vyznačují perfektní strukturou a jednotnou tloušťkou v celé délce. Nejsou přehnaně vlhké a dají se snadno rozebrat. Ve vůni dominuje typická sladkost, z ní vystupuje lehoučké citrusové aroma, žádný med jsem prvních pár kouření nedetekoval. Z přímého srovnání vychází podobně koncipovaný Old Gowrie jako ve vůni teplejší, víc čokoládový a chlebový. Uřízl jsem si kus flaku, rozemnul na vlákna a pak ještě na jemnou směs, která se mi nejlépe nacpává i kouří. První dojmy odpovídaly vůni — především sladkost, jemná chuť, decentní citrusový podtón, ve výsledku lehký, příjemně sladký, kultivovaný tabák. Teď v poslední době už cítím hlavně slaďoučkou chuť. Určitě bude chutnat těm, co s dýmkou začínají, nevrazí vám do palice klín jako leckterý ladokiech. Zdá se mi, že ani nemá to trochu cigaretové aroma, které je pro některé virginské směsi typické. Hodí se dobře do parného léta, kdy na příliš silné tabáky nebývá chuť.

Jestli jsou podobně dobře jako English Balkan a Virginia Honeydew namíchané i ostatní přírodní směsi od Hubera, bude ta firma stát za ještě mnohem bližší prozkoumání. Například by mě zajímalo, jak se povedla Virgina Rich & Dark, kterou si objednal pardubický perník Lukáš, neškodilo by otestovat ani ostatní anglické směsi s latakií.

Na téhle mnichovské firmě se mi ale stejně nejvíce líbí, s jakou důsledností o své produkty pečuje. V době, kdy většina výrobců šetří, kde může, jde Huber proti proudu a hledá další způsoby, jak své tabáky vypilovat. Mají sice jednoduchou, ale kultivovanou a nezaměnitelnou grafiku etiket, která mi konvenuje o mnoho víc než drtivá většina konkurence. Šikovně se vyhýbají úmrtnímu oznámení, které by grafiku hyzdilo, a varování dávají jen na spodní a horní stranu plechovky, odkud se dá snadno strhnout. Archivní English Balkan, který jsem ochutnal jako první, měl sice podobnou stogramovou plechovku, ale úplně jí chyběla etiketa. Zásilka ze začátku roku už obsahovala elegantní ražbu na víčku. Ale ještě to nebylo dokonalé, protože plechovka byla stříbrná a víčko zlatavé. Aktuální zásilka je konečně dotažená k dokonalosti, protože barva plechovky i víčka už je shodná.

Nebudu lhát — péče o produkt a grafický design bez ozdob a pičičáren, to jsou věci, díky kterým se u mě obliba nějaké značky může proměnit skoro až v zamilovanost . A Pfeifen Huber je rozhodně na dobré cestě.