Stanwell bamboo, sandblasted bent

Už tu pískovanou bentku mám asi tři měsíce, ale nekouřil jsem z ní, takže zatím bylo zbytečné něco víc o ní psát. Koupil jsem ji z nějakého dánského obchodu přes eBay za docela slušnou cenu, ale neměl jsem žádná velká očekávání, protože fotky byly nekvalitní a nebylo z nich úplně jasné, v jakém stavu dýmka vlastně bude, až přijede. S fajfkami od Stanwella mám zatím dobré zkušenosti, ostatně mám už čtyři, navíc bambusový Stanwell koupený loni v únoru je můj miláček, na krátké kouření zcela ideální.

Stanwell Bamboo Sandblast

Nedokážu odhadnout stáří dýmky, ale něco už pamatuje. Bambus je krásně stařecky zažloutlý, náústek ještě ebonitový, s kovovým čepem. Fajfka může být stará dvacet nebo i čtyřicet roků, budu se asi muset podívat do starších katalogů, třeba mi něco napoví. Dýmka je pochopitelně bezfiltrová, měří 150 mm, průměr komory 20 mm a hloubka asi 30, hmotnost pěkných 43 gramů. Horní část hlavičky je ponechaná jako přírodní plato, barva hlavičky do černa, místy ale prosvítá světlejší hnědočervený odstín.

Extrémně zajímavá je ovšem povrchová úprava. Na první pohled by člověk řekl, že jde o klasický písek, při bližším prozkoumání vás ale praští do oka zvláštní věc, totiž dvojí grain. Zatímco po celém obvodu jsou vidět dokonale svislé plameny (a zespod ptačí oči), příčně přes plameny jde ještě kresba druhá, ring grain. Není mi jasné, jak toho při pískování docílili, ale po rešerších na webu musím konstatovat, že takových dýmek mají spousty.

Fajka má za sebou asi těžké časy. Buď u původního majitele, nebo při lajdáckém čištění před prodejem. V prvé řadě je i přes veškerou moji snahu poněkud zasmrádlá. Nedá se z toho poznat, jestli jde spíše o zatuchlinu, nebo je to budou zbytky nějakého smrdutého tabáku, ale i po několikanásobném pečlivém pročištění alkoholem z ní vane čtrnáct dní mrtvá babička. Asi by bylo nejlepší převrtat celý kanálek na nepatrně širší průměr, protože se mi zdá, že to nebude jen v komoře, ale v celé délce krčku.

Při ohledání tabákové komory jsem dále zjistil, že se v ní někdo rýpal jako prase. Na dně, krásně vyvrtaném do špičky, byly výrazné rýhy, asi jako kdybyste se v něm vydatně šťourali trnem z CPT. To jsem nakonec vyřešil snadno, celou komoru včetně dna jsem vybrousil smirkovým papírem a největší defekty tím vyhladil. Kouřový kanálek byl trochu podvrtaný, nebo spíš ručně upravený jehlovým pilníčkem, po výbrusu se to hezky srovnalo. Díky smirku se mi taky povedlo odstranit zbytky původního kejku a část nevábného aroma.

Z dýmky jsem kouřil jenom jednou a nebyla to žádná sláva, protože mrtvá babička byla cítit většinu těch třiceti minut. Tah má jinak docela dobrý. Ve spodní půlce se dýmka sice trochu rozpalovala, ale to může být klidně počasím anebo tabákem, ještě je brzo na finální soudy. Právě jsem nasadil solnou léčbu, takže asi až časem se ukáže, zda má dýmka kuřácký potenciál a stane se z ní něco víc než testovací kus dřeva. V opačném případě ji dám do stojánku a bude sloužit pouze coby mlčenlivá ozdoba sbírky. Je totiž víc než pěkná.

Okomentovat

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky