S filtrem, nebo bez?

To je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít — spát — nic víc — a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít — spát —.

Není to tak dávno, co jsem měl v plánu kupovat výhradně dýmky připravené pro devítimilimetrový (uhlíkový) filtr. O balzových nebo papírových filtrech se teď nehodlám bavit, protože jejich funkce je omezená (nebo přinejmenším sporná). A měl jsem k tomu tři hlavní důvody:

Za prvé: filtr filtruje různé sračky, což se může hodit. Za druhé: filtr saje vlhkost a brání močce, aby se z kotlíku a náústku přestěhovala až do úst a tropila tam neplechu. A za třetí: filtr zjemňuje chuť tabáku a činí ho snesitelnějším pro nezkušeného kuřáka.

Kvůli tomu jsem si někdy vyčítal, že si kupuji různé bezfiltrové dýmky… a měl jsem k nim, přiznávám, trochu ambivalentní vztah. Také při zakuřování nových kusů jsem občas trpěl a dušoval se, že příště už bez filtru nedám ani ránu. Stala se ale zvláštní věc: začal jsem pomalu, postupně objevovat výhodu bezfiltru a přicházet mu na chuť. Tak předně — poslední dobou mi kouření bez filtru vůbec nevadí, vychutnávám si plnou chuť tabáků, které se mi dřív zdály moc silné, protože jsem ještě nebyl zvyklý. A je s podivem, že takzvané výhody filtru mi občas začínají krapet překážet…

Největší nevýhoda filtrů je, že VŽDYCKY negativně ovlivňují tah dýmky. Bez ohledu na perforaci brání tomu nejjednoduššímu a nejpřirozenějšímu proudění vzduchu uvnitř náústku, a zhoršují tím tah. A zjednodušeně řečeno: horší tah rovná se nutnost více a silněji tahat, více rozpalovat tabák a produkovat více močky, než je zdrávo.

Druhý problém spočívá v tom, že dokuřování filtrové dýmky někdy nebývá úplná legrace. Ve chvíli, kdy ve spodní části kotlíku máme vlhčí tabák, může se stát, že při silnějším tahání z náústku se částečky vlhkého tabáku nasají do krčku a přilepí na keramické ústí uhlíkového filtru a ucpou ho. Pak je tah s prominutím v prdeli a nezbývá nic jiného než dýmku rozebrat, filtr profouknout (či v lepším případě rovnou vyměnit). To ale může být potíž, protože teplá dýmka se může roztáhnout a znemožnit nám její rozebrání. Potom je nezbytně nutné přestat bafat a počkat, až dýmka vychladne. Prekérní situace!

Nasátí tabáku do krčku a následně i náústku samozřejmě hrozí stejně tak při kouření bez filtru. Ale většinou bývá jasným znamením, že jsme kouřili moc rychle, nebo že už je v hlavičce trocha zuhelnatělého smetí, které je lepší vysypat a jít spát.

Je tady ještě jeden méně důležitý faktor, který hraje pro dýmky bez filtru, a to estetický. Nemůžu si pomoci, ale štíhlá bezfiltrová dýmka je obyčejně jemnější, krásnější a elegantnější než ta, u které je potřeba vyrobit krček i náústek dost široký, aby pojaly uhlíkový válec. A i to hraje svou roli.