S filtrem, nebo bez?

To je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít — spát — nic víc — a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít — spát —.

Není to tak dávno, co jsem měl v plánu kupovat výhradně dýmky připravené pro devítimilimetrový (uhlíkový) filtr. O balzových nebo papírových filtrech se teď nehodlám bavit, protože jejich funkce je omezená (nebo přinejmenším sporná). A měl jsem k tomu tři hlavní důvody:

Za prvé: filtr filtruje různé sračky, což se může hodit. Za druhé: filtr saje vlhkost a brání močce, aby se z kotlíku a náústku přestěhovala až do úst a tropila tam neplechu. A za třetí: filtr zjemňuje chuť tabáku a činí ho snesitelnějším pro nezkušeného kuřáka.

Kvůli tomu jsem si někdy vyčítal, že si kupuji různé bezfiltrové dýmky… a měl jsem k nim, přiznávám, trochu ambivalentní vztah. Také při zakuřování nových kusů jsem občas trpěl a dušoval se, že příště už bez filtru nedám ani ránu. Stala se ale zvláštní věc: začal jsem pomalu, postupně objevovat výhodu bezfiltru a přicházet mu na chuť. Tak předně — poslední dobou mi kouření bez filtru vůbec nevadí, vychutnávám si plnou chuť tabáků, které se mi dřív zdály moc silné, protože jsem ještě nebyl zvyklý. A je s podivem, že takzvané výhody filtru mi občas začínají krapet překážet…

Největší nevýhoda filtrů je, že VŽDYCKY negativně ovlivňují tah dýmky. Bez ohledu na perforaci brání tomu nejjednoduššímu a nejpřirozenějšímu proudění vzduchu uvnitř náústku, a zhoršují tím tah. A zjednodušeně řečeno: horší tah rovná se nutnost více a silněji tahat, více rozpalovat tabák a produkovat více močky, než je zdrávo.

Druhý problém spočívá v tom, že dokuřování filtrové dýmky někdy nebývá úplná legrace. Ve chvíli, kdy ve spodní části kotlíku máme vlhčí tabák, může se stát, že při silnějším tahání z náústku se částečky vlhkého tabáku nasají do krčku a přilepí na keramické ústí uhlíkového filtru a ucpou ho. Pak je tah s prominutím v prdeli a nezbývá nic jiného než dýmku rozebrat, filtr profouknout (či v lepším případě rovnou vyměnit). To ale může být potíž, protože teplá dýmka se může roztáhnout a znemožnit nám její rozebrání. Potom je nezbytně nutné přestat bafat a počkat, až dýmka vychladne. Prekérní situace!

Nasátí tabáku do krčku a následně i náústku samozřejmě hrozí stejně tak při kouření bez filtru. Ale většinou bývá jasným znamením, že jsme kouřili moc rychle, nebo že už je v hlavičce trocha zuhelnatělého smetí, které je lepší vysypat a jít spát.

Je tady ještě jeden méně důležitý faktor, který hraje pro dýmky bez filtru, a to estetický. Nemůžu si pomoci, ale štíhlá bezfiltrová dýmka je obyčejně jemnější, krásnější a elegantnější než ta, u které je potřeba vyrobit krček i náústek dost široký, aby pojaly uhlíkový válec. A i to hraje svou roli.

2 komentáře

  • Dobrý den.
    Kouřím obojí. Pro filtr variantu doporučuji papírky na filtry pro ruční výrobu cigaret. Je to taková malá vizitka z dobře sajícího tvrdého papíru, kterou sroluji do válečku a použiji místo filtru. Zachytí veškerou močku, nemůže se ucpat, chuť tabáku není aplikací tohoto “filtru” nijak změněna a za 12Kč jich mám 30 (1 kouření = 1 filtřík). Vliv na tah určitě nemá.
    Jinak těžko rozhodnout, zda filtr či nefiltr, řekl bych, dle tabáku. Např. u přírodních mám raději nefiltr, připadá mi, že spalovaná močka dá kouření správný šmak, kouř je “výživnější”, chuti výraznější.
    Mějte se!
    Milan

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky