Byl jsem o víkendu na svatbě. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdybych nepřekonal svou vrozenou nesmělost a neseznámil se s kolegou dýmkařem. Všiml jsem si ho hned zkraje — stál opodál, měl vousy a kouřil pěknou bentku, zkrátka od pohledu sympaťák. Večer jsme se pak dali do řeči, dali si ochutnat vlastní tabák, probrali dýmky, život a spoustu jiných věcí. Daroval jsem mu pak na památku zbytek svého oblíbeného Savinelli English Mixture a rozloučili jsme se jako dobří přátelé.
„Fakt dobrá svatba. Dost chlastu a tak,“ říkal kolega u stolu (a byla to pravda). Měli jsme navíc to veliké štěstí, že panna nevěsta je členkou ostravského improvizačního týmu Ostružiny, takže o zábavu bylo postaráno.