Historie dokládá spoustu postav, třebaže často imaginárních, které máme dodnes nerozlučně spojené s dýmkou. Čestné místo mezi nimi zaujímají soukromý detektiv Sherlock Holmes a také vrchní komisař Maigret. Oba se objevili v nespočtu knih, povídek, seriálů i audio nahrávek, ať už od původních autorů, nebo jejich epigonů.
U Sherlocka je dýmka nezbytnou součástí skoro každého vyprávění, zarytí fanoušci určitě znají jeho legendární A three pipe problem. Nejsem nijak zvlášť dobrý znalec Holmesovských reálií, přestože spoustu těch povídek samozřejmě znám, přinejmenším z poslechu. U Richarda Hackera jsem se dočetl zajímavé detaily, které si nepamatuji (nebo jsem jim dřív nepřikládal velkou důležitost). Třeba že ve čtyřiapadesáti z celkových šedesáti příběhů Arthura Conana Doyla kouří Holmes svou dýmku, zatímco jeho přítel a zapisovatel Dr. Watson jen v sedmi. Hacker zmiňuje také některé specifické (a dosti podivné) detektivovy kuřácké zvláštnosti. Například nechutný zvyk vysoušet a znovu nacpávat zbytky vykouřené dýmky. Nebo uchovávat tabák v perské pantofli visící nad krbem. Ještě o něco podrobněji problém rozebral Alan Smith v jarním čísle časopisu The Compleat Smoker z roku 1991. Píše doslova:
Holmes kept his cigars in a coal scuttle (the conventional Watson kept his own cigars in a humidor) and his pipe tobacco in the toe-end of a Persian slipper. At the end of each smoke he would knock the plugs and dottle out onto the mantlepiece to dry overnight and, the next day, would gather them up, pack them into a pipe, and light up. He abused his pipes by lighting them with burning coals from the fireplace and by chain-smoking the same pipe for hours; and Watson’s description of his favored clay pipe—“old and oily clay” and “his black clay pipe“—shows he rarely, if ever, cleaned it, preferring to smoke it into what Smith referred to as “foul, black oblivion.” Holmes’s tobacco was no exotic mixture. He smoked black “shag,” an ignoble tobacco blended from the strongest and worst kind of leaf, and smoked only by the poorer classes of society. By keeping it in his Persian slipper, or in pouches over the mantle, he kept it perpetually dry, which caused it to smoke faster and hotter than normal. And since he rarely, if ever, cleaned his pipes, the resulting smoke was sour and offensive to those around him. “You have not, I hope, learned to despise my pipe and my lamentable tobacco,” he once said to Watson.
Holmesovi dýmka pomáhala přemýšlet, třebaže kouřil ten nejhorší a nejlevnější tabák pro spodinu společnosti, navíc přesušený. :) Z holmesovské série se snaží těžit každý, co to dá. Třeba i oblíbená irská dýmkařská firma Peterson, má celou řadu dýmek se jménem detektiva, i když mezi nimi chybí klasický calabash, který se často objevoval ve filmech.
Nejvíc jsem se telelil blahem, když jsem viděl, jak si s dnes tak nepopulárním kouřením poradili v mimořádně skvěle modernizovaném seriálu Sherlock, který vysílá BBC. Z onoho problému na tři dýmky zkrátka udělali problém na tři nikotinové náplasti, protože by pro různé rady pro televizní vysílání (a možná i pro samotné diváky) byl moderní Angličan v oblacích dýmu asi nestravitelný. Ten seriál stojí každopádně za vidění, první díl je tak nadupaný energií a vtipem, až je to podezřelé. Fascinuje mě, kolik různých citací a narážek na staré Doylovy historky se povedlo přenést do současného Londýna. K tomu skvělí herci, propracované charaktery a adekvátní dávka napětí. Moc příjemné překvapení, už se chystá druhá třídílná série.
Ve sbírce audio nahrávek mám určitě minimálně deset příběhů komisaře Maigreta, poslouchám je rád při práci, která nevyžaduje velké soustředění. V hlavní roli se občas objevuje Somr nebo Vinklář, ale minimálně o pět koňských délek před nimi je famózní Rudolf Hrušínský, kterému role občas přísného a nerudného, ale vlastně i nesmírně sympatického vyšetřovatele sedne jak ulitá. Na začátku každého příběhu si Maigret připaluje dýmku, ostatně zvuková a hudební složka je v těchto dramatizacích hodně vydaření. Jedna historka má dokonce název Maigretova dýmka… a všechno se tak trochu točí kolem ní. Ke stažení v Království mluveného slova. Studnice moudrosti i zábavy.
Dýmka jako atribut vážného, zkušeného muže, není určitě náhodná. Je skoro až archetypální záležitost, vyzařuje vážnost a zralost, dýmka dotváří osobnost každého pořádného muže. Bez dýmky (nebo náplasti!) by prostě žádný detektiv nebyl kompletní. A pipe does complete every single man.