Doutníky a děvky

S kamarádem Milošem jsme kdysi měli takové období občasného kouření doutníků. Romantika jako za studentských časů a hraní na velké kluky v jednom. Bohužel to bylo bylo jenom u příležitosti vzájemného setkání, párkrát do roka. V doutnících se moc nevyznám, ale musí se jim rozhodně přiznat určitý styl. Kouření doutníku je svátek a trochu obřad, na hony vzdálený těm smrdutým instantním cigaretám, kterými nám okolí permanentně ztrpčuje život.

Doutník doutná, tedy aspoň v češtině. Angličtina má zvukomalebné cigar (čti „sigár“), prý ze španělského cigarro, odvozeného od cicada čili cikáda. Hmyz odpuzuje celkem spolehlivě. Hlavní problém je, že bez humidoru se neobejdete. Cigára, která si koupíte v trafice, jsou už zpravidla vysušená, špatně se kouří a nechutnají tak, jak by měly.

Zapálení i kouření doutníku vyžaduje určitý cvik, v tom je určitá podobnost s dýmkou, ale doutník, který jednou zhasl, je už znehodnocený, na vyhození. Kvalitní dýmka chutná pořád dobře, bez ohledu na to, kolikrát se zapálí. (To musím vědět, protože mám enormní spotřebu sirek.) Po každém doutníku zbude vajgl, který vyhodíte, nic hezkého nezůstane. I v tom je dýmka lepší. Máte totiž pěkný kus dřeva, který vás těší i tehdy, když zrovna není v činnosti. Musí se čistit, ale tím se jaksi utužuje vztah mezi majitelem a jeho kuřáckým náčiním. Je to zkrátka úplně jiná kategorie, vyšší level.

A teď trochu upřímnosti. Píšu o tom vlastně hlavně z úplně jiného důvodu. Hledal jsem jenom záminku, jak zveřejnit video ukazující neoddiskutovatelný fakt, že pro propagaci doutníků toho nejvíc udělala Teresa z The Smoking Hot Cigar Chick. Spojení sexy kočky — která je navíc sympatická, umí se vyjadřovat a je vším jiným než tuctovou peroxidovou blondýnou — s kouřením tlustého hnědého cigára, je prostě univerzální a nadčasové. ;) Enjoy.

Okomentovat

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky