V půlce ledna mě čeká kulaté jubileum. A čím víc se blížil ten termín, tím větší jsem měl chuť pořídit si pěknou dýmku — bez obvyklých výčitek svědomí, že utrácím za blbosti. Motivace byla o to větší, že jsem na eBay objevil krásnou dunhillku v hladkém světlém provedení, navíc na chlup (rok) stejně starou, třicetiletou.
Dunhill Root Briar z roku 1982 se mi podařilo koupit ve vynikajícím stavu. Jedná se o větší dýmku (velikost pět na šestistupňové škále) s jemně prohnutým náústkem, někteří výrobci tento tvar označují jako banker. Perfektně zapadá do mé série převážně rovných či maximálně mírně zahnutých dýmek, ostatně nejsem žádný zvláštní přívrženec bentek.
Po zběžném ohledání jsem zjistil několik drobných zajímavostí: dýmka je prakticky nekouřená, respektive tabák v ní byl — soudě podle stavu „začouzenosti“ — odhadem třikrát; v horních dvou třetinách ještě bylo čisté (navoskované) dřevo. Ještě zajímavější je, že náústek je vyrobený z akrylu, ne z ebonitu. Akrylové náústky považuji za ve všech ohledech výhodnější, a to především z důvodu perfektního vzhledu bez odporných zašedlých nebo žlutých skvrn a děr po zubech, které se na paragumě dřív nebo později zákonitě objeví. Na druhou stranu to pravděpodobně znamená, že náústek není původní. Za prvé mám vážnou pochybnost, že Dunhill vůbec kdy akrylové náústky dělal. Za druhé náústek neobsahuje žádné identifikační značky, jak u firmy jindy bývá zvykem. V horní části sice má klasický bílý bod, je ale o něco menší než u druhé dýmky, kterou od Dunhilla mám. Těžko říct, jestli v Anglii dodržují jednotnou velikost bílého bodu, nebo se v průběhu času nebo na různých modelech liší (nezjišťoval jsem). No a posledním důvodem, proč náústek nepovažuji za původní, je skutečnost, že při šroubování nesedí úplně dokonale, na konci čepu je spíš těsnější a při dotahování má o něco větší vůli. Každopádně pro mě výhody akrylu jednoznačně převyšují význam originálního příslušenství. Zásadní je dřevo, a to je v tomto případě intaktní, s velmi slušnou kresbou.
Romantický koncept, že do Dunhillových dýmek budu cpát jen tabák od stejné firmy, jsem v tomto případě nedodržel. Mám se rád a smrtící anglické latakie do velkých (bezfiltrových) dýmek raději nedávám. Vidím to na něco lehčího, třeba čisté virginské tabáky. Původně jsem vybral Full Virginia Flake od Samuela Gawitha, ale ten se pro zakuřování nehodí. Gawithův flake je totiž dost vlhký a nesnadno se zapaluje, ani po důkladném rozemnutí flaku na loose cut jsem si nebyl moc jistý, že hoří pravidelně a vytvoří pěkný „cake“. V tuto chvíli zkouším Irish Oak od Petersona. Sice to není čistá virginie, ale pěkně hoří a zdá se mi, že díky své jemné konzistenci a tendenci proměnit se bez velkého přemlouvání v bílý popílek mi udělá o dost lepší službu. Po zakouření se ještě uvidí.
