Jedna čerstvá fajfka, ještě teplá. Vzpomínám si, že už před rokem jsem si udělal menší rešerši mezi klasickými buldoky, především mezi těmi krásnými starými od Dunhilla. Obyčejný pejsek mi ve sbírce doposud chyběl, protože mám jen jeden spigot od Petersona a jednoho českého buldočka ze soutěže. Sami uznáte, že ani jedna dýmka nesplňuje moje výchozí požadavky na čistý základní tvar. A protože vím, že klasické fajfky umí — kam oko dohlédne — nejlépe Petr „Peťák“ Libora, kolega z pražské buňky, požádal jsem ho konečně minulý týden, aby pro mně vystrouhal reminiscenci na ony dunhillovské kreace. Od Peťáka už dvě dýmky mám a obě jsou vynikající, proto jsem se nebál, že dostanu nějaký nepovedený pařez od domácího kutila se čtyřmi prsty na obou rukou dohromady. Peťákovi jsem ukázal několik obrázků vysněného tvaru a sepsal základní proporce dýmky, jako byla délka 130—140 milimetrů, komora 20×30, pískované provedení, bezfiltr a náústek z akrylu nebo...
Duch Llana Estacada
Jsa konservativec, držím se osvědčeného kuřiva a nepouštím se do žádných větších soubojů. Z toho důvodů můj archiv tabáků sestává toliko z černých latakií (Artisan, Dunhilly, Huber a Dan Tobacco) a jen občas mezi hromadami klobásek a balkánů vykoukne panenská virginie. Čas od času si nacpu některý orientál, abych nebyl za úplného kazišuka kazisvěta, ale to je tak asi vše, protože ostatní tabáky mně buď nechutí vůbec, nebo mě jenom nebaví zdaleka tolik, co řádně vyuzené listí. Pár dní nazpět jsem zaregistroval, že se v nabídce u chlapců z Etrafiky v Blanické a taky na Michalově webu konečně objevila větší zásoba lan. Doposud byla v nabídce jen lanka od Samuela Gawitha, jehož firmu mám dlouhodobě v nemilosti, teď ale přibyl i brácha Gawith Hoggarth, který mně byl vždycky milejší, protože nedělá tabáky plné smetí a polétavého prachu. Možná mám jenom předsudky a možná že od té doby, co se bráchové po sto...
Líná hulba 2015
Navrátivše se na chvíli do Krna, zavítal jsem opětovně mezi své bývalé kolegy z tamější buňky, abych je potěšil svým nedostižným šarmem, nezměrnou inteligencí a neopakovatelným humorem. Kupodivu mne někteří členové vůbec nepoznávali, zatímco jiní si přede mnou pohrdlivě odplivovali na podlahu anebo ošklivě kleli. Naštěstí se později ukázalo, že ne vše se od mého exitu ze zatáčky na Vídeň změnilo, a tak JaN stále trpí fóbií z bakterií na klikách od toalety, což mu znemožňuje pravidelné a efektivní vyměšování, Tvaroh se tváří stále stejně tvarohovitě, což mu znemožňuje najít si kamarády, a právník Kora do soutěží laskavě poskytuje ty nejhorší tabáky, které doma najde. Chvála jim! À propos — soutěž byla. Tabák tentokrát nebyl donátorem Korou znehodnocen jogurtovým nápojem, díky čemuž se nám do kouření nepletl bifidus aktif ani jiné podobné marketingové výmysly. Byl to zkrátka takový ten náš oblíbený hnusný tabák, který poskytuje tu prazvláštní rozkoš, že...
Čas
Dýmka a čas, takové spojení se dá chápat různě, nakonec ale většinou převáží poznání, že dýmkaření čas zpomaluje, že představuje zklidnění a zastavení člověka, který jinak těká mezi úkoly a naplňuje tak definici multitaskingu, co sice výtečně funguje v oblasti osobních computerů, avšak zoufale selhává v případě lidského mozku. Nejsme stavěni na vykonávání mnoha akcí zároveň, jen nás to rozptyluje a dovádí k trudnému splínu a depresi. V tom má fajfka obrovskou výhodu, že brzdí tempo života a představuje ohromný prostor pro nečinné rozjímání o vlastním životě a o běhu světa okolo nás. Dnes ale chci psát o něčem trochu jiném, o čase stráveném ve společnosti dýmky a hlavně o tom, jak se čas (a prakse) projevuje na požitku z tohoto bohulibého koníčku. Vracím se teď téměř pět roků nazpátky, do doby, kdy jsem si pořídil první fajfku — ze zvědavosti a z důvodů plíživě se rozvíjejícího se...
Sbíječka v D-dur
Sedím u počítače, vymýšlím úpravu na jakousi knížku, poslouchám při tom hudbu a konstatuji, že sbíječka a Český rozhlas D-dur tvoří nepřekonatelnou kombinaci. Což mi ale zároveň připomíná: včera k večeru, zrovna když jsem na dvorku do éteru vyfukoval čpavý dým ze své oblíbené fajfky W·Ø·Larsen, pouštěli z rádiového éteru Prokofjevovu hudbu k mně doposud neznámému filmu Poručík Kiže (1934). Bez sbíječky. Poručík Kiže byl natočen podle novely Jurije Tyňanova a vyznačuje se až cimrmanovskou mystifikací: Chybou písaře se ve vojenských záznamech objeví neexistující důstojník, kterého car obratem pošle sloužit na Sibiř. Kiže je výjimečně schopný voják, a tak je v rychlém sledu povýšen až na generála, ožení se s jistou dvorní dámou a zažije různé pamětihodnosti. Teprve ve chvíli, kdy se má osobně setkat s carem, jenž tak chrabrého a skromného důstojníka jaktěživ neviděl, musí náhle generál nejprve stonat a následně...
Pufír-mufír aneb Míchání vlastních směsí (+ audio)
Nějak stárneme, hošani. Jsou to už myslím tři roky, co jsem se pustil do kouzelnických experimentů s mícháním dýmkového tabáku. Simsalabim. Může to na první pohled vypadat nesmyslně až směšně, když na trhu je beztak nepřeberné množství produktů od zkušených blenderů, nakonec to domácí míchání ale není úplná blbost, když se člověk trochu zamyslí, což sice bolí, ale bolest koneckonců zoceluje, tak proč to občas nerisknout? Z vlastní zkušenosti vím, že skvělých latakií (nebo virginií či aromatiků, jak chcete) není nekonečně mnoho — nakonec stejně každý točíme pár svých oblíbených směsí pořád dokola. Mám v zásobě tři nebo čtyři latakie, bez kterých se nedá obejít, ale ten zbytek je průměrný a snadno nahraditelný, tudíž ne tak docela nezbytný. Tím se otevírá prostor pro namíchání něčeho domácího, co bude přesně podle našeho gusta, páč dobrého kouření není nikdy dost. Řekněme si na začátek, že v zásadě existují tři způsoby privátního blendování, přičemž ty první dva...
Bambusová čtenářka od Aleše Křivance
Anály jsou již, zdá se, zcela přeplněny zkazkami o mé úchylné zálibě v dlouhatánských dýmkách, přesto se tento nový přírůstek nepochybě zapíše zlatým písmem do hlavního (internetového) análu na adrese dýmkař.cz. Fajfka, která se na mne lascivně usmála ve facebookové skupině Czech Pipemakers, si získala zostřenou pozornost prakticky okamžitě. Bambusových aplikací není nikdy dost, dokonalých dřev jakbysmet. Nu a když jsem se dočetl, že dýmka měří krásných 275 milimetrů na délku, proměnil se zájem v nezvladatelnou vášeň. Čibuk jsem okamžitě zakoupil a zařadil do své skromné sbírečky. Protože — co si budeme nalhávat — dokonce ani moje čtenářka z workshopu v Kostelci nad Černými lesy se co do rozměrů tomuto imposantnímu výrobku nemůže rovnat. Bambusové dýmky se těší oblibě především mezi skandidávskými a japonskými pipemakery, přičemž specialisty na dlouhé čtenářské verze jsou právě druzí jmenovaní — světově proslulá je například řada Ikebana od...
ADAM morta liverpool
Adam Schorcht mne obšťastnil a dojal perfektním liverpoolem vyrobeným z morty. Morta, bog oak, bog-wood nebo taky bahenní dub je luxusní dýmkařský materiál, se kterým se setkáváme poměrně zřídka, a i v mé sbírce je to prozatím první takový přírůstek. Bahenní dub je v principu dřevo, které zůstalo ležet dlouhý čas (circa pět až osm tisíc let) v rašeliništi, a bez přístupu vzduchu tam začalo pomaličku karbonisovat. Kdyby zůstalo v blátě a močálu ještě o krapítek déle, nějaký ten milion roků, stane se z něj postupně černé uhlí. Ale tolik času nemáme. A nemáme vlastně ani v úmyslu dýmku z morty spalovat na troud, právě naopak — jde nám o to udržovat v ní malý červený uhlík dýmkového tabáku a způsobovat si tím různé libé pocity. Pro tento účel se bahenní dýmka hodí náramně. Výtečně odolává hoření a navíc má jedinečnou strukturu dřeva, jak se můžete sami přesvědčit na přiložených fotografiích...
Petr Pipes: klubovka 2014
Bylo to kdysi v půlce dubna, kdy chlapci zveřejnili na fóru vzor pro výroční klubovou dýmku našeho spolku dýmka.net. Pro rok 2014 byl coby master pipe maker vybrán Petr Peťák Libora, který pod svou značkou Petr Pipes nabízí dokonalé dýmky nejklasičtějších tvarů, ostatně mám už od něj tento čarokrásný Liverpool. Klubovou dýmku bychom mohli označit jako quarter bent dublin v provedení silver spigot — tedy opravdová dýmařská lahůdka. O fajfku byl velký zájem a nabízela se v pěti různých povrchových provedeních (černý, tmavý a světlý písek, tmavá a světlá hladká) a ve variantě filtr nebo bezfiltr. Na četné prosby ještě autor umožnil volbu materiálu náústku, takže si vybral opravdu každý. Já jsem původně uvažoval o světlém písku, nakonec jsem ale nějakou tu korunu ještě přihodil, protože mít hlaďoučký silver spigot ve straight grainu, to jest vlhký sen každého milovníka dýmek. A udělal jsem dobře, protože výsledek je prostě absolutní. To je...
Česká trojka Přemka Omrta
Tohle není švédská trojka, vy prasata, nýbrž česká trojka. To jest takový Přemkův vynález — zdokonalení starých selských dýmek, jaké se kouřívaly hlavně na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byly většinou vyrobené z porculánu, který samozřejmě pranic nesaje, tudíž šíleně močkovaly a musely míti co nejdelší troubele, aby kouř nebyl moc mokrý a stihl se řádně ochladiti. Selské dýmky jsou obyčejně rozkládací, přičemž rozborka a sborka zahrnuje zpravidla tři kusy: náústek, troubel a hlavičku. Spojené to všecko bejvalo kusem špagátu, neboť selská fajfka má tendenci v nestřežené chvíli se rozpadnouti na prvočinitele. Pak máte sedm let štěstí nebo neštěstí, jak se to vezme, když vám hlavička upadne a roztříští se na tisíc kousků. Ale jak říkám, Přemek Omrt má ten koncept dotažený mnohem dále. Především hlavička není porculánová, nýbrž vyrobená z klasického brieru. Dole na hlavičce jest kónický kovový čep, který jest snadno nasunouti do...