KategorieTechnika

Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme

Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec. Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít. V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní...

Čas

Dýmka a čas, takové spojení se dá chápat různě, nakonec ale většinou převáží poznání, že dýmkaření čas zpomaluje, že představuje zklidnění a zastavení člověka, který jinak těká mezi úkoly a naplňuje tak definici multitaskingu, co sice výtečně funguje v oblasti osobních computerů, avšak zoufale selhává v případě lidského mozku. Nejsme stavěni na vykonávání mnoha akcí zároveň, jen nás to rozptyluje a dovádí k trudnému splínu a depresi. V tom má fajfka obrovskou výhodu, že brzdí tempo života a představuje ohromný prostor pro nečinné rozjímání o vlastním životě a o běhu světa okolo nás. Dnes ale chci psát o něčem trochu jiném, o čase stráveném ve společnosti dýmky a hlavně o tom, jak se čas (a prakse) projevuje na požitku z tohoto bohulibého koníčku. Vracím se teď téměř pět roků nazpátky, do doby, kdy jsem si pořídil první fajfku — ze zvědavosti a z důvodů plíživě se rozvíjejícího se...

TŘEBÍČSKÉ KOUŘENÍ 2013 plus Rukověť šampiona

Kdyby se na soutěži rozdával diplom za rychlost, tak stoprocentně vyhraju, protože tři gramy děsivého tabáku Danish Black Vanilla jsem vykouřil za neuvěřitelných 37 minut a nějaké drobné, stačilo to tak akorát na překrásné šedesáté první místo. Pak už zkrátka nebylo co bafat, leda popílek, ale ten vážně nehoří — vyzkoušeno za vás. Těch usmolených padesát minut posledně v Brně, to asi vážně nebyla náhoda. Tahám jak lokomotiva a dvě hodiny kouření nikdy v životě nedám. Sláva vítězům, čest poraženým — někomu prostě není dáno od pánaboha. Musím se teď doma marně utěšovat, že su krásný, prudce inteligentní typograf a že člověk prostě nemůže mít v životě úplně všecko, jinak by se z toho podělal štěstím. Na Třebíčském kouření v pivovaru Dalešice se sešlo osmdesát dýmkařů včetně nezjištěného počtu osob opačného pohlaví a jednoho psa nezjištěného pohlaví. Závodilo se v podstatě podle pravidel, i když s vlastní dýmkou namísto soutěžní...

Šest dýmek Františka Filipovského

Knížka stejného názvu vyšla roku 1981 ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář. Jedná se o rozhovor Jiřího Tvrzníka s populárním hercem, který v šesti oddílech vzpomíná na svou rodinu, studia i hereckou dráhu. A mimo to se hned v první kapitole vyznává ze své lásky k dýmkám. Protože by byla škoda, kdyby tento text zapadl, přepsal jsem ho a bez dalších úprav uvádím zde. Pokud máte zájem i o zbytek obsahu, knihu seženete v některém z internetových antikvariátů. Šest dýmek vyšlo i jako audiokniha načtená Františkem Filipovským, prodává ji například Audiotéka. Kapitola od dýmkách je ke stažení zdarma, obsahuje ale upravený a výrazně zkrácený původní text. Šest dýmek Františka Filipovského — načteno autorem Vůně tatínkova tabáku Představuji si obraz tatínka. Vidím ho, jak sedí na litinové lavičce u zdi našeho domu v Poděbradově třídě v Přelouči. Ta lavička — nevím, jak všechno to handrkování přežila...

Workshop u Honzy Kloučka

Díky ogarům z brněnské buňky a především díky velkorysosti Honzy Kloučka jsem měl možnost zúčastnit se workshopu v Kostelci nad Černými lesy a následné pijatyky. Událost to byla náramná a až na jediný zádrhel (vybitou autobaterku a tlačení vozu z rygólu) dopadla nad očekávání hladce. Z Brna jsme vyrazili v sobotu ráno v počtu šesti kusů a a ubytovali se v krásně zrenovovaném sirotčinci, ve kterém jsme si svorně rozbili hlavy o futra ve výšce metr sedmdesát. Protože mrzlo jak ve špatném ruském filmu, přesunuli jsme se bryskně do vytopené dílny, ve které na nás čekaly kromě mistra dýmkaře i bruyérové přířezy a hromada strojů vzbuzujících patřičný respekt. Honza nás provedl všemi fázemi výroby dýmky, jak ji v průběhu své praxe vypiloval. Podle našich návrhů vybral dříví, tvar jsme posadili do dřeva, aby měla výsledná dýmka co nejlepší kresbu, a ořízli na pásové pile do hrubého tvaru budoucího výrobku...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archiv

Rubriky