KategorieSherlock

Calabash meerschaum (silver ring)

Další dýmka, kterou jsem si pořídil navzdory svému předsevzetí dát si konečně chvíli oraz. Život typografa jest ale trudný, radostí v životě jest míň než málo, a tak občas nezbývá než opatřit si další krásný nástroj ke kouření a ku ozdobě utěšeně se rozrůstající sbírky. Ale protože jsem už ukončil období horečnatého shánění dýmek (mám jich dost), vybírám si v poslední době jen kousky, které sbírku prozáří nebo ozvláštní. Toto je přesně ten speciální případ. Calabash (odborně Lagenaria siceraria) je jakýsi podivný druh dýně nebo melounu anebo okurky (čert aby se v tom vyznal), který roste v teplých krajích — například v Africe, Karibiku, Mexiku i jinde — a křováci i jiná verbež z něj po celá staletí vyrábí nádoby k uchovávání tekutin. Pak se ale jeden takový křovák hluboce zamyslel a vykoumal, že by se z dýně možná dalo vystrouhat i něco ještě lepšího, například fajfka, a tak se zrodily první...

Peterson Dublin 221

Nejspíš jsem byl celý rok hodný nebo co. Jinak si totiž neumím vysvětlit, že ačkoliv nejsou Vánoce ani nemám narozeniny, dostávám pořád nějaké dárky. Třeba popelníky. Nebo tabáky. A dýmky. Posledně mi typografičtí umprumáci z Prahe (sic!) dovezli Stanislawovu Balkan latakii, teď tu mám pro změnu krásnou jakonovou Petersonku, kterou mě bůhvíproč obdarovalo progresivní krněnské grafické studio The Rodina. Jůůů, fenk jů! Dýmka se prodává pod označením Peterson Dublin 221. Je filtrová, s ebonitovým náústkem zakončeným p-lipem na jedné straně a dvěma elegantními kovovými kroužky na straně druhé. Hlavička má po stranách velice pěkné ptačí oči, ostatně na strojovou dýmku je to až podezřele pěkná kresba, jaká se v Dublinu povede jenom občas a omylem. Ale co už, vyhazovat to přece nebudou. Na délku má 14 centimetrů, komora je vrtaná na 21 milimetrů a na výšku měří 40 mm. Váží slušné 72 gramy, ale u plné bentky to není nijak na obtíž, těžiště je dost...

Oheň a síra: dýmkový zapalovač Zippo

O plynovém zapalovači jsem už psal, dnes k tomu přidám ještě pár řádek o benzinovém Zippu v úpravě pro dýmky. Koupil jsem si jej nedávno jen tak z rozmaru: ne že bych ho potřeboval, spíš je to kus pěkné práce a ten výrobek se mi docela hodil na poličku, na větrné pochůzky venku a taky mezi lidi, kde budí pozornost srovnatelnou s dýmkovým plyňákem. Můj mosazný typ se jmenuje Brass Venetian a podle mého názoru to je jedna z nejhezčích realizací téhle americké firmy. Vypadá trochu staromódně a trochu romanticky, skvěle ladí se všemi dýmkami se zlatými/mosaznými kroužky. Ideální doplněk do lepší společnosti. Hned zkraje musím třeba předeslat, že Zippo je pro zapalování dýmky nevhodné. Ano, já vím, že to je možná šok, protože spousta dýmkařů na své Zippo nedá dopustit. Vždyť se to jmenuje Pipe Lighter, tak to přece musí být určeno pro dýmky?! Benzinový zapalovač je cítit, a nutně (a negativně) tak ovlivňuje chuť tabáku. Už...

Sherlock a dýmka

Ještě než se pustím do nějakého pořádného textu do dýmkařských časopisech nebo něčem podobně nevděčném, neodpustím si jeden báječný úryvek ze sherlockovské povídky Žlutá tvář, kterou jsem nedávno poslouchal. Ajta! Tohle přece není vaše dýmka, co tu leží na stole! Tu tady zřejmě nechal on. Pěkná stará bryerka s dlouhým náustkem z materiálu, kterému trafikanti říkají jantar. Rád bych věděl, kolik je vlastně v Londýně náustků z pravého jantaru. Někteří lidé si myslí, že když je v něm muška, je jantar pravý. Je to celé obchodní odvětví, které se zabývá tím, že zadělává imitované mušky do imitovaného jantaru. Musel být pořádně rozčilený, když tu zapomněl dýmku, které si zřejmě neobyčejně cení.“ „Jak můžete vědět, že si jí tolik cení?“ zeptal jsem se. „No, původní cenu dýmky bych odhadl tak na sedm šilinků šest pencí. Jenže už byla, jak vidíte, dvakrát v opravě: jednou opravovali dřevěný troubel a jednou jantar. Všimněte si, že obě opravy byly provedeny...

Dýmka v knize, empétrojce i avíčku

Historie dokládá spoustu postav, třebaže často imaginárních, které máme dodnes nerozlučně spojené s dýmkou. Čestné místo mezi nimi zaujímají soukromý detektiv Sherlock Holmes a také vrchní komisař Maigret. Oba se objevili v nespočtu knih, povídek, seriálů i audio nahrávek, ať už od původních autorů, nebo jejich epigonů. U Sherlocka je dýmka nezbytnou součástí skoro každého vyprávění, zarytí fanoušci určitě znají jeho legendární A three pipe problem. Nejsem nijak zvlášť dobrý znalec Holmesovských reálií, přestože spoustu těch povídek samozřejmě znám, přinejmenším z poslechu. U Richarda Hackera jsem se dočetl zajímavé detaily, které si nepamatuji (nebo jsem jim dřív nepřikládal velkou důležitost). Třeba že ve čtyřiapadesáti z celkových šedesáti příběhů Arthura Conana Doyla kouří Holmes svou dýmku, zatímco jeho přítel a zapisovatel Dr. Watson jen v sedmi. Hacker zmiňuje také některé specifické (a dosti podivné) detektivovy kuřácké...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky