KategorieDýmkaření

Čuchometrika

Jsa prasetem nemytým, dýmky čistím většinou pozdě, často jsou to fajfky někde v pouzdře zapomenuté a již lehce smrduté. Hanba! Kdeže ty loňské sněhy jsou, kdy jsem pigloval všechny ty své něžné dýmečky sotva pět vteřin po dokouření, sojčím pírkem, hedvábným dámským prádlem namočeným v teplém koňáčku, vše v rukavičkách a do poslední špinky?! Jistě, vím a uznávám — zasloužím exkomunikaci z klubu, prokletí, vydědění, taky lepru a choleru, španělskou chřipku, ptačí chřipku, tripla atakdále, však to znáte, nechci se vykrucovat ani prosit za odpuštění, ostatně i s tou kapavkou se dá nějaký čas skoro normálně žít. Když už člověk jednou je prasetem, tak má koukat, aby nebyl. Přinejmenším má nechat ty dýmky pořádně vyschnout, než do nich znovu nacpe něco kuřiva, jinak mu to nebude chutnat a dýmka mu zkysne, shnije a zplesniví. Zlaté pravidlo říká, že je potřeba nechat nářadí schnout přinejmenším den, ale když je fajfka hodně...

Kroucený fagot himbajs hergott döner kebab Rumcajs element!

Sojka bonzačka mi to napráskala, že Krakonoš má takovou fajfku, která nikdy nevyhasne. A přitom potřebuje tabáku na jaře ždibíček a na podzim ždibec! A toť se ví — začalo mi v hlavě sumírovat, jak bych tu jeho fajfku získal coby přírůstek do svého skrovného múzea lulek, malovaných džbánů, porculánových trpaslíků, oteplouchů, salámistů, análních kolíků a i ostatní zdejší lidové tvořivosti. I pozval jsem krajánka na neděli k polednímu, abych ho pohostil. A zaříznul krocana a dvě kuřata a slepici na polívku a nalovil pstruhy v potoce a kapry v tůni a napekl koláčů a makovejch bábovek a polejvanej perník, oučinlivě navařil sejkory a hubník a kyselo a špecle a škubánky a oukrop a klouzáky a roprachtické zelí a makové pecinálky a… a už ani pořádně nevím, co všechno ještě. A aby si náhodou soused nemyslil, že ho chci opít jen tak nějakým rohlíkem nebo že...

Námluvy fajfky s armagnacem

Sousloví dodržovati pitný režim není než mimořádně imbecilní reklamní slogan z pera píáristů firem prodávajících minerálky a slazené vody. Skutečnost, že i velká část tuzemských lékařů šíří podobné bludy v ordinacích a v novinách a v televizi, dokazuje jen to, jak rafinované techniky prodejci předražených vod a příbuzných hovadin vynalezli. Kdybyste ještě v roce 1989 poradili občanovi ČSSR, aby jezdil do krámu pro celé palety balené vody, která je sto padesátkrát dražší než ta, která mu doma teče z kohoutku v lepším případě by si ťukal na čelo a v horším případě by vám rovnou přivolal odbornou pomoc. Podobný efekt by mělo, kdybyste našemu imaginárnímu Čechoslovákovi vypočítali, že má denně vypít tři nebo čtyři litry tekutin, neboť v osmdesátých letech, když jsem byl ještě kluk, nic jako pitný režim neexistovalo. Každý se napil, když měl zrovna žízeň. Ano, takhle jednoduché to v oněch dřevních dobách bylo...

Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme

Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec. Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít. V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní...

Cech panen kutnohorských — nežbrblej, Žbrblo!

Krátké, ale dobré. Minutová scéna, kterou jsem objevil ve stařičkém snímku Martina Friče, komedii Cech panen kutnohorských.
— Tys to ještě nikdy neviděl? To je dýmka, víš? A z té se kouří vonný kouř. Je to docela příjemné, viď?
— Jsem člověk hříšný, ale budu se modlit. Nechci do pekla! Smilujte se… všichni svatí, pomozte mi!
— Ale jdi, ty trumbero. Tím se vykuřují ústa a nos, jako se vykuřuje o svátcích pokoj, víš, a nebo kostel. Tedy je to kouř andělský a ne ďábelský, ty —!
— Vy teda nečarujete?
— Jdi už někam na kolo (?)
— Prosím Vás, pane, nechte toho. Kdyby Vás někdo viděl, mohl by z toho mít smrt. Tady to ještě nikdo nezná a přijdete o hlavu!
— Nežbrlblej, žbrblo!

A pak to má ještě pokračování:
— Hlupáci, to je dýmka! Ve světě dnes každý člověk, který jde s dobou, kouří.

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archiv

Rubriky