Dr. Jan Fischer: Miluji svou lulku

Ne že bych vás chtěl obracet na svou víru, ale na jedno dám hlavu: Jestli se jednou odhodláte nechat cigaret a začnete kouřit pěkně lulku, tak už nic jiného do pusy nevezmete, abych se tak vyjádřil, a nikdo vás už cigaretou neuhostí.

Záleží na tom, nějaký čas vydržet. Tak týden, řekněme, než si člověk pusu trochu vyudí. Ale zato pak! — To je požiteček, zrovna vám ta lulka sládne v zubech. A jak krásně působí na nervy, jak uklidňuje rozbouřenou mysl po vepřovém a zelí. Vůbec se divím, proč lékaři nepředpisují různým těm nervosům lulku místo různých pilulek a baldriánu!

Rychlé šípy Jana Fischera a hajný s klasickou porculánovou lulkou
Rychlé šípy Jana Fischera a hajný s klasickou porculánovou lulkou

Pěkně si pukáte, pozorujete, jak kouř, ze začátku šedý, stoupá a pak modrá, všechno na světě se vám zdá krásnější, klidně pohlížíte vstříc placení nájemného. S lulkou v zubech klidně zaplatíte flekovanou stovku se sedmou v těch lepších. S lulkou v zubech nenadáváte a neklejete, poněvadž by vám vypadla! Pocítíte božský klid a blahé uvolnění těla i mysli. Začnete tušit, co to je blaženost jako taková. Tehdy teprve také můžete tvrdit, že kouření z lulky ovládáte.

Naučit se kouřit lulku něco ovšem stojí, samozřejmě. Žádný mistr ještě s nebe nespadl. Učedníka lulky pálí z počátku strašně jazyk, zoufale se člověku chce plivat, dobří přátelé tvrdí, že nikdy netušili, že může člověk tak pitomně vypadat, jako když kouří takovou hnojnu. Učedník se každou chvíli napije příšerné močky, musí odolávat hrozbám manželky, že se s ním dá rozvést.

Praxe však zahladí všecky nedostatky. Týden, dva týdny, měsíc to někdy trvá. Pak ale ústa, jež dříve pálila pekelným ohněm a vzdouvala se mořem slin, sládnou jako karamel a touží po lulce jako pes po cukru. Pichlaví přátelé jsou poraženi na lopatky, poněvadž to prostě nevydrží, nebo kouří už lulku taky. Močka ztratila na své příšernosti, poněvadž ji včas vyléváte a lulku držíte ve správné poloze. Manželka se s lulkou nakonec smíří, poněvadž byste konečně mohl dělat daleko horší věci.

Zrodí se ve vás skutečná láska k lulce. Začnete milovat tu krásnou malou věc, jež oddaně vždy je hotova pro váš požitek v sobě spalovat všechny květy a traviny našich luhů a hájů. Přilnete k té malé věrné věci, a když už jste ji na jednom konci propálili a na druhém prokousali, nezahodíte ji jako účet od krejčího, nýbrž zavěsíte na čelném místě na lulkovém stojánku, odkud vám bude stále vypravovat O chvílích blaha, zažitých v jejím objetí, abych tak řekl.

Pak pochopíte, proč na fajfkách našich strejdů nacházíte zobrazeny nejkrásnější poetické scény s Jeníčkem a Mařenkou, Oldřichem a Boženou, Romeem a Julií. Pochopíte, proč babička darovala dědovi k svátku dýmku s mladistvým myslivečkem a nápisem ‚Od srdce‘.

Vždyť pro ně není lulka jen to, co pro dítě je například cucák, pro ně je lulka jakýsi svatostánek pozemské blaženosti, který hýčká a něžně zdobí.

Tím bolestněji se pak člověka-lulkaře dotkne, když na příklad ve vlaku musí slýchat tvrdé poznámky nepochopení jako: ‚Kdo to má čichat takovej smrad‘ — nebo ‚Vyhoďte ho i s tou smradlavou vopičárnou!‘ V takových chvílích jasně poznáváme, kolik nepochopení nutno ještě zdolat, kolik průkopnické práce na nás ještě čeká. Tím těsněji však k sobě přitiskneme svou milenku — lulku.

Časopis Tep nového Zlína, 28. 8. 1946

9 komentářů

  • Super článek a super myslivcova hláška. Jedna z mých oblíbených, kterou často používám na svého pesana : “ podle štěkotu je to asi tenhleten bendandýr, neboli chrt přízemní“. :-)

  • Chodit sem skoro každý týden a doufat, že se ukáže konečně nový, vytoužený článek hovoří o sportovním duchu a značné zarputilosti. Jsem moc rád, že jsem to nevzdal a skoro po roce se dočkal.
    Krásný článek Martine! Víc takových!

  • U všech jovišů, je to tady! Martine, tak mrhat svým talentem k psaní skvělých článků o dýmkách a dýmkaření, napínat věrné čtenáře, když už nejedna pükslička tabáku padla při nekonečném čekání, to je himbajs velmi, velmi, hmmm opravdu velmi…..nevím co ;-)) Tak se prosím polepšit. ;-))

  • Martine, hezký to příspěvek, jen houšť. Stoupající dým vypráví svůj nekonečný příběh o hledání přístavu v rozbouřených vodách života, dýmka, věrná to přítelkyně hledačů pozemského grálu.

  • Se vším, co je v tomto krásném povídání psáno plně souhlasim! Dýmku nebafám dlouho a moje cesta k ní trvala skoro 70 let… V únoru jsem se totiž dozvěděl, že si ze mě mí přátelé chystají na mé kulatiny udělat bžundu a obdarovat mě dýmkou a že si jí budu muset samozřejmě i zapálit. A jak budu chrchlat a kašlat a oni budou mít z toho vánoce… Kouřil jsem kdysi cigarety a to velmi dost, ale pak jsem přestal a tak asi 35 let jsem úplně pauzíroval. A tak jsem jim chtěl tu radost zkazit. Netušíc nic o dýmkách a tabáku, koupil jsem dýmku na Wishi a tabák mi doporučil trafikant a tak jsem nacpal poprvé v životě dýmku a škrtl zápalkou… No, na mou duši, vůbec mi to nechutnalo, huba mě pálila od té čínské fajfky jak se v ní vypalovali ten lak jak po feferonkách, slintal jsem jak pes na buřta, zkrátka nic moc. Ale pak jsem zjistil, že na netu jsou skvělé webové stránky a tam jsem se začal teprve dozvídat, co bylo dosud špatně a jak dál. A tak jsem udělal investici do dýmky z bruyeru a tabáku od Petersona… No, co mám povídat, bylo to jako když přesednu z Velorexu do Mercedesu, zkrátka řečeno, nebe v hubě… Na oslavě jsem už bafal z této dýmky a tu, co mi darovali si musel zapálit kamarád srandista… Bylo mu hezky zle… No a já jsem se stal skutečným bafalem dýmky, už mám i druhou na jiný tabáček a  už se moc těším, až si jednu z nich zase vybafám! Takže přeji všem zde na webu chladný kouř a už se těším na nějaký hezký článek!

  • Pane Mixo, rád slyším, že jste si k dýmce nakonec našel cestu a přeji Vám spoustu krásných a spokojených let v její společnosti. Pevně věřím, že si po druhé fajfce pořídíte ještě třetí a čtvrtou nebo pátou a že Vás bude těšit prozkoumávat všechny taje této bohulibé záliby.

  • Děkuji za hezkou věštbu mé budoucnosti a byla by z Vás pěkná sudička. Neboť skutečně mám v plánu si pořídit další dýmky, protože je mnoho tabáků, které bych rád ochutnal a míchat je v jedné dýmce nechci. Dokonce mám takový kacířský plán, udělat si dýmku vlastní výroby. Materiál se dá sehnat a „jak se to dělá“, tak o to chci požádat svého přítele, který dýmky přímo dělá. Spíše než dělá, tak kouzlí překrásné motivy, které vyřezává do hlaviček dýmek. Jen jeho dýmky jsou elektronické, ale jsou lidé, kterým to vapování vyhovuje, tak nic proti nim. Tak snad mě s mým prvním výrobkem pomůže, třeba jenom radou. Takže ještě jednou díky za recenzi. A přeci jen ještě něco, já bych uvítal, kdyby jsme si pane Martine T. Pecino mohli potykat. Soudím dle druhého křestního jména, že se můžeme shodovat i věkem, protože i já mám také dvě křestní jména a to Josef Karel Mixa, zapsaná přímo v rodném listě z kostela sv Ludmily v Praze. Takže se omlouvám za tu nabídku, kdyby Vám nebyla vhod a přeji chladný kouř!

  • Nějaký nový článek nebude, náruživý kuřáku ? Nějak to flákáš, závisláci na tabáku a literárním stylu, nemají co čísti. :-)

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky