Dr Boston Griffon Dublin Sand

Možná si vzpomenete, že o této dýmce od vzácného přítele a vyhlášeného knihomola Přemka jsem se zmiňoval víc než tři roky nazpět. Rád jsem ji kouříval při procházkách venku, protože se dobře drží v zubech a není s ní moc práce. V poslední době ale trochu ležela ladem, vyčítavě se na mě dívala a měla výkyvy nálad. Dílem z toho důvodu, že v zimě nerad kouřím/mrznu venku, a dílem i proto, že jsem už víc než rok nebo dva neotevřel žádnou virginii, pro kterou byla původně fajfka vyhrazena.

Dr Boston Griffon Sand

Ponevadž mi ale bylo líto, že je lulka sněhem zavátá, oživil jsem jeden starý nápad: nechat si ji opískovat, aby se ztratily ty nepěkné kazy, které na sobě má. Padl jsem proto na kolena před kolegou Dejmalem, slíbal mu prach z bot a i různě jinak mu lichotil a podkuřoval, aby tu nevděčnou práci pro mne ve volné chvíli udělal. Dejmalovi se sice do pískování vůbec nechtělo, brečel mi na rameni, že na hlavičce žádná kresba není a výsledek bude stát za hovno, ale nakonec se podvolil, sehnal kýbl, lopatku i písek a pustil se do práce. A jelikož je to chlapec šikovný, fajku opískoval rovnou dvakrát pod různým tlakem, aby kresba řádně vylezla, takže nakonec se výsledná struktura docela podobá starým dunhillkám s hlubokým pískem, které mám tak rád.

Na fotkách to nejspíš není tolik vidět, ale ve skutečnosti dýmka dost prokoukla. Překouřím ji teď bryskně na latakie, aby se dostala zpátky do pravidelné rotace, kam patří; ještě si spolu něco užijeme.

21. 3. 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *