Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec.
Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít.
V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní a patřičně sobecké pánské kratochvíle považovány málem za svatokrádež. Jen považte, kolik IKEA skříní byste stihli smontovat, kolik metrů čtverečních zahrady posekat a kolik tašek s nákupem přivézt z nedalekého shocking parku, zatímco tady teď lelkujete s fajfkou v koutku úst, srkáte starou kouřovou whisky, mžouráte líně do odpoledního slunce a nevzrušeně pozorujete činorodého souseda vybaveného traktůrkem a mulčovací kůrou! Dýmkaření, podobně jako čtení brakové literatury, zasloužený šlofík po obědě, filatelie, sledování lechtivých filmů a voskování kožených botek, se neodpouští, protože je to závratný luxus vyhrazený lidem, co nemusejí nikam spěchat. Zatímco ještě před pár léty se za výsadu bohatých lidí považovalo tučné konto, dovolená na Bibione a pěkné auto v garáži, dnes je nejcennější komoditou volný čas, se kterým si člověk zpustle nakládá, jak ho právě napadne.
S první dýmkou se to má podobně jako s první partnerkou. Vyžaduje sice krvepřísežná prohlášení o nehynoucí lásce a věrnosti až za hrob, příkladnou péči a nadpozemskou trpělivost, ale pokud na ni nehodláme příliš spěchat, nakonec se nám bohatě odmění zásadním iniciačním rituálem a hraniční zkušeností, na kterou budeme celý život rádi vzpomínat. Až si za několik let budeme pořizovat sto padesátou osmou fajfku do svého soukromého harému (každého to čeká, věřte mi), už to nikdy nebude Ona s velkým kulatým Ó na začátku. Ta první dýmka, co na nás vyzývavě pomrkávala z výlohy pipe shopu, ta první fajfka, která nás zasvětila do tajů a kouzel vonného dýmu, ta němá svědkyně našich prvních neumětelských pokusů, kdy jsme s tváří ruměnou poprvé zavítali i s Ní mezi své přátele, aby nám nejdřív vůbec nechytaly sirky a pak jsme si pro změnu sežehli knír (máte už pořádný knír?), abychom nakonec dvě hodiny strávili vesměs marným snažením o udržení ohně, vystaveni při tom kousavému posměchu veškerého přítomného osazenstva.
Ó má první, já celý zahalen iluzí nekonečně dlouhého kouření a nabytý moudry čerpaných z mládeži nepřístupných webů o tom jak podám perfektní dvouhodinové solo na jedno až dvě vrznutí si hlavičkou o nachově narudlý povlak. Zcela netušíc jak to do ní strčit až na dno aby se celá komora nažhavila natolik, že mi z ní do úst cákala ta mírně nakyslá slastná tekutina. Ale i přes všechny nezdary, šťouchy vedle jsem se mohl po pěti letech přidat po bok borců světového formátu. A ona, ta první, vysněná a tolik milovaná leží odložená ve svém koutku. Já natolik ovíjen krásou ladných křivek těch spousty jiných jsem ji tam zanechal jak levnou a prachsprostou couru. Hamba mi! Ale co, říká se tomu život a čím víc harém, tím víc samec.
A čím víc dýmek, tím víc Adidas. Jsem na Tebe hrdý, Martine, že ses tak rychle probojoval až na výsluní dýmkařského sportovního světa. Nezapomínej ale na svou prvou, prosím, a občas ji provětrej. Zaslouží si to.
Krásný článek s excelentním komentem ?
Za mě za obé Díky!!!
Zřejmě všichni tak nějak hledáme u těch nových to,co neměly ty před nimi a nenacházíme u nich, co jsme milovali na předchozích …