Petr Pipes Bulldog Sand

Jedna čerstvá fajfka, ještě teplá.

Vzpomínám si, že už před rokem jsem si udělal menší rešerši mezi klasickými buldoky, především mezi těmi krásnými starými od Dunhilla. Obyčejný pejsek mi ve sbírce doposud chyběl, protože mám jen jeden spigot od Petersona a jednoho českého buldočka ze soutěže. Sami uznáte, že ani jedna dýmka nesplňuje moje výchozí požadavky na čistý základní tvar. A protože vím, že klasické fajfky umí — kam oko dohlédne — nejlépe Petr „Peťák“ Libora, kolega z pražské buňky, požádal jsem ho konečně minulý týden, aby pro mně vystrouhal reminiscenci na ony dunhillovské kreace. Od Peťáka už dvě dýmky mám a obě jsou vynikající, proto jsem se nebál, že dostanu nějaký nepovedený pařez od domácího kutila se čtyřmi prsty na obou rukou dohromady.

Petr Pipes Bulldog Sand

Peťákovi jsem ukázal několik obrázků vysněného tvaru a sepsal základní proporce dýmky, jako byla délka 130—140 milimetrů, komora 20×30, pískované provedení, bezfiltr a náústek z akrylu nebo cumberlandu. Všechny moje požadavky mistr splnil beze zbytku, jen v jedné věci mi po zralé úvaze nevyhověl: nedal na náústek aplikaci z kosti, rohoviny nebo světlého dřeva, jak jsem prosil, protože si myslí, že se tam nehodí. Nebudu se na něj zlobit, dýmka je nádherná i tak, a ve skutečnosti vypadá mnohem lépe a subtilněji než na fotkách. Ostatně mám takový dojem, že se mi tentokrát snímky moc nepovedly, tvar fajfky je o něco lépe vidět na fotografiích, které má Peťák na svém blogu.

Těžko se tomu výrobku dá něco vytknout, tvarově i rozměrově sedí výborně. Ostře řezané tvarosloví je lehce narušeno jen hrubým pískováním, které sice není tak brutální jako na dunhillech z prehistorických let, ale i tak je po mém soudu o něco drsnější, než bývá zvykem. Na obrázku a v přítmí to není dobře vidět, ovšem náústek je pěkně žíhaný a díky tomu je lehce potlačená černota celého výrobku. Technické zpracování je samozřejmě dokonalé, dýmka je hezky vrtaná, má příjemný skus i dostatečně široký kouřový kanálek, navíc je velice lehká, protože má pouhých třiatřicet gramů. Se svou délkou 138 milimetrů se drží v paštěce přímo skvěle. Spodní hrana dýmky je mírně zkosená, aby to hezky stálo na stole a aby bylo kam dát značku výrobce, pořadové číslo (246) a vročení.

Nemůžu se dočkat, až fajfku řádně zakouřím. A protože je známo, že do černé dýmky se nehodí nic jiného než černé lano nebo latakie na dobrou noc. Bude to proto další z mnoha kusů vyhrazených pro mé nejoblíbenější tabáky.

3 komentáře

  • Já ty bulldogy stále nějak nemohu… Jinak tomu ten stříbrný kroužek chybí.

  • Stříbrný ne-e! Slonovina, rohovina, kost. Stříbro patří jen na spigoty, v ostatních případech to vypadá většinou humpolácky.

  • Ne ne, nic, žádný kroužek. Takto je famózně elegantní. Blahopřeji!

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky