Pufír-mufír aneb Míchání vlastních směsí (+ audio)

What is this magic?

Nějak stárneme, hošani. Jsou to už myslím tři roky, co jsem se pustil do kouzelnických experimentů s mícháním dýmkového tabáku. Simsalabim. Může to na první pohled vypadat nesmyslně až směšně, když na trhu je beztak nepřeberné množství produktů od zkušených blenderů, nakonec to domácí míchání ale není úplná blbost, když se člověk trochu zamyslí, což sice bolí, ale bolest koneckonců zoceluje, tak proč to občas nerisknout?

Z vlastní zkušenosti vím, že skvělých latakií (nebo virginií či aromatiků, jak chcete) není nekonečně mnoho — nakonec stejně každý točíme pár svých oblíbených směsí pořád dokola. Mám v zásobě tři nebo čtyři latakie, bez kterých se nedá obejít, ale ten zbytek je průměrný a snadno nahraditelný, tudíž ne tak docela nezbytný. Tím se otevírá prostor pro namíchání něčeho domácího, co bude přesně podle našeho gusta, páč dobrého kouření není nikdy dost.

abraka

Řekněme si na začátek, že v zásadě existují tři způsoby privátního blendování, přičemž ty první dva jsou k popukání — těmi můžete ohromovat maximálně svoji babičku nebo retardované kamarády. Ale postupně. Jde tedy o: a) vylepšování hnusného tabáku nehnusnou složkou, b) vylepšování dobrého tabáku dobrou složkou a c) komplet vlastní směsi.

a) Prasecí štýl, tzv. Eintopf

Přimíchávat kvalitní tabák do směsí, které člověku nejedou, nebo jsou dokonce nechutné, je zhovadilost. Nedobrá směs se moc nevylepší a dobrý tabák se zbytečně pokazí. Hnusný tabák se má někomu nenápadně podstrčit coby dárek (a patřičně vychválit), ne ředit kvalitním kuřivem. V opačném případě jste čuně nemyté a do rypáčku vám nepatří fajfka ni lžíce — beztak se krmíte přímo z koryta alébrž žlabu.

b) Kravský štýl, tzv. Dochucovač

Máme sice dobrý tabák, ale zdá se, že mu něco málo chybí, aby se dostal na onu pravou orgasmickou úroveň, na piedestal, ku kterému budeme zbožně vzhlížet a před kterým budeme padat na kolena. Připusťme na chvíli, že špetka orientálu nebo porcička latakie může být tím posledním tahem mistrova štětce, který se dílo dotvoří, stejně to ale s mícháním nemá nic společného.

c) Máster štýl, tzv. Blender

Nu a do třetice všeho dobrého tady máme blendování tabáku ze základních odrůd. Na rozdíl od předchozích dvou štýlů víme přesně (!), co ve směsi máme a v jakém je to množství, takže lze poměrně snadno dospět ku smysluplnému výsledku. Na trhu je několik výrobců, kteří nabízejí čisté tabáky pro vlastní směsi (latakie, orientál, perique, cavendish), u virginie je naopak výhodou, když použijeme piksli, který v sobě obsahuje několik jejích druhů.

Chvála surovin

Základem každého míchání je co nejkvalitnější vstupní surovina. U vaření třebas kvalitní máslo, vyzrálé maso, čerstvá zelenina, domácí česnek nebo italská slanina… Každá z těch surovin obstojí sama o sobě, ale dá se i dobře kombinovat. Dvě, tři dobré suroviny ve správných poměrech udělají dokonalý výsledek. V tomto odjakživa exceluje italská kuchyně. Ital ladně seskočí z Vespy, vyhrne si rukávy od košile, vlasy ledabyle ulízne brinantínou a bez velké námahy dá dohromady voňavá rajčata, buvolí mozzarellu, čerstvou bazalku a panenský olej, z čehož za dvě minuty vykouzlí lehký salát caprese, který se dá jíst každý den. Nebo vezme prorostlé hovězí maso, poklade česnekem a pepřem a zalije vínem, o tři hodiny později vám servíruje fantastický oběd. Postup je prostý a chuť původních surovin se nerozmělní v desítkách ingrediencí — stále perfektně rozeznáte jednotlivé složky. Míchání tabáku je v ledasčem podobné s vařením. Na začátku máme dvě nebo tři dobře vybrané základní suroviny a na konci směs, ve které se naše složky spojí v optimálním poměru, aby vytvořily harmonický dojem.

Dobrá surovina se pozná nejlépe tak, že ji zkušebně vykouříme v nějaký menší dýmce, abychom poznali jejich výhody i slabiny — chuť, teplotu a rychlost hoření. Je to někdy poněkud hraniční zážitek, kouřit stoprocentní latakii, ale je to myslím nutné, abychom věděli, s čím vlastně pracujeme.

Hudba a malá celá čísla

Hudební intervaly, založené na principu malých celých čísel, nejsou žádný nový vynález. Už v antickém Řecku se obdobným způsobem definovaly nejen hudební poměry, ale také kompoziční zákonitosti či proporce v architektuře. Nám bude pro začátek stačit, když si zapamatujeme, že krásné poměry jsou ½, ⅓, ⅔, ¾ a jim podobné. Pokud si navíc osvojíme moji jednoduchou životní poučku, že na světe neexistuje číslo větší než deset, pár let si s tím docela dobře vystačíme. Nemá valný smysl komponovat tabákovou směs, ve kterém se jednotlivé složky budou vyskytovat v menších poměrech než 1/10, protože pak už je většinou ani nelze postřehnout. Stejně tak platí, že dobrý tabák se dá namíchat ze dvou nebo tří surovin, za maximum považuji pět odrůd tabáku. Uvedu teď pár modelových příkladů, založených maximálně na čtyřech základních typech tabáku, se kterými budeme dále experimentovat. Poměry vážím na digitální kuchyňské váze, ale v nouzi to jde celkem i od oka, když si na stole uděláte hromádky a dělíte. Záměrně neuvádím žádné pokusy o aromatický tabák anebo mejdlo, neboť takováto zvěrstva mi do baráku nesmí, to bych si sám musel nafackovat.

1+1

1) Lehká latakiová směs: 7 dílů virginie, 3 díly čisté latakie

Základem většiny přírodních tabáků je sladký virginský tabák. Mám rád Old Gowrie od Rattray’s, což je směs světlých a tmavých virginií bez vylepšování periquem. Jak známo, sladké virginské tabáky se jako jediné dají kouřit samy o sobě, tady je ale poměrně zajímavá kombinace různých druhů už od výrobce, a tak dá Gowrie naší směsi pěkné tělo. Do lehké latakiové směsi bych dal sedm dílů virginie a tři díly čisté latakie — hned z toho bude dobré kuřivo. Bude hořet o něco chladněji než čistá virginie, projeví se mírně zauzené tóny. S oblibou kombinuji Old Gowrie s blendovacím tabákem Pure Latakia od McConnella [1] a je to docela dobrá a vcelku univerzální směs pro lidi, které samotná virginie nudí, ale nemají rádi velké komplikace. Silné latakie docílíme změnou poměrů, mně se osvědčilo pět dílů virginie a pět dílů latakie. Dá se jít na šest, ale od sedmi dílů latakie nahoru už bude směs příliš tupá a jednotvárná, bude nudit. Pět až šest dílů latakie udělá dostatečně tělnatou a chutnou uzeninu.

2) Orientální směs: 6 dílů virginie, 2 díly čistého orientálu, 2 díly čisté latakie

Říkám mu Orient Express a je to hodně voňavá směs pro příležitosti, kdy máte chuť na bohatou a pestrou svačinku, ale aromatiky vám jsou už z principu odporné. Obsahuje tři pětiny virginie do základu a dvě pětiny orientálních tabáků[2] včetně latakie, která sice patří do orientální kategorie, liší se ale svým zpracováním. Může se vám to zdát málo, ale nesmíme zapomenout, že čisté orientály jsou nesmírně aromatické a my nechceme svému okolí smrdět jako laciná šlapka. Kdybychom do směsi použili více než dva či tři díly latakie z celkových deseti, nebude výsledkem orientální tabák, nýbrž variace na lehký balkán.

3) Latakie balkánského typu: 5 dílů virginie, 4 díly latakie, 1 díl orientálu

Balkán je vcelku široké označení pro silnější latakie, zpravidla doplněné o orientál. U Balkan Sobranie to byl legendární tabák Yenidje, ale my si zkusíme vystačit s tím, co je na evropském trhu (směsi s Yenidje, pokud je mi známo, nabízí momentálně pouze McClelland tadytady). U balkánu víc než kde jinde platí, že základní surovina má být dokonalá. Komu nechutná Old Gowrie, ať zkusí použít třeba Orlik Golden Sliced, jeden z nejlepších flaků na trhu, nebo tmavší a silnější Dunhill Flake, který chutná všem dýmkařům, co jsem kdy potkal. Místo syrské latakie od McConnella zkuste i kyperský list pod názvem Stanislaw Pure Latakia. V základní receptuře tvoří polovinu směsi virginie a druhou půlku orientální tabáky vč. latakie, ale latakiovou složku lze mírně posílit, pokud milujete pražce a nevadí vám zploštění chuti, které dřív nebo pozdějc nutně nastane. Víc než dva díly výrazného orientálu bych nedával, nebo celou směs úplně zahluší.

4) Silná latakie: 5 dílů latakie, 4 díly virginie, 1 díl vlhkého doutníku

Chuťově probarvit lze dýmkový tabák přidáním doutníkového listu. Řezat intaktní doutníky bych nedoporučoval, přece jen jsou poměrně drahé, ale když se v humidoru objeví nějaký kousek s defektem, například natrženým krycím listem, dá se docela dobře použít i do směsí. Docílíme tím velmi specifického výsledku, neboť charakter doutníku se od tabáku dýmkového znatelně odlišuje.

5) Balkán s vocasem: 4 díly virginie, 4 díly latakie, 1 díl orientálu, 1 díl doutníku

Do těžkého balkánu pasuje doutník výtečně. Krom čpavého doutníkového aroma dá směsi další chuťový rozměr, aniž by narušil latakiovou dominanci nebo překřičel barevný orientál. Nepochybně by byla zajímavá i kombinace virginie, latakie, orientálu a silného lana.

voilá

Přirozeně jde o rámcové příklady, které připouštějí experimenty s poměry jednotlivých složek. Stejně tak suroviny, které jsem použil, lze libovolně nahradit za jiné značky — docílíme tím logicky odlišného výsledku. Kdo má rád kvalitní rum, koňak nebo whisky, může pár kapek do směsi obětovat. Ale ne moc, ono to stejně patří spíš žaludku.

Hotový produkt je třeba nechat nejméně pár dní uležet, aby se jednotlivé složky hezky prolnuly, ještě lépe několik týdnů či měsíců. Úplně nejlepší je pak zapomenout na tabák a nechat ho omylem rok nebo dva uležet v archivu, jak se mi to občas děje. Tabáčky ve formě flaku, kostky či lana je třeba před mícháním rozcupovat na kyprý řez, takzvaný loose cut.

Kouřím to, chutná to, finito!

[1] McConnel Pure Latakia: Drtivá většina latakiových směsí, které dnes koupíte, obsahuje kyperskou latakii. Není na ní nic špatného, jenom je jiná než latakie syrská, která se do tabáků dřív dávala častěji než dnes a která má odlišné chuťové vlastnosti. V obou případech jde samozřejmě o uzené orientální tabáky. Zatímco kyperská latakie je těžká, uzená a smolná, syrská latakie je spíš kořenitá, sušší a možná i o trochu lehčí. Komu se stýská po tradičních směsích, ať sáhne po syrské latakii od McConnela, je totiž výborná. Pro samotné kouření bych ji nedoporučoval, na to je chuťově moc fádní a i ta její typicky kořeněná slanost začne časem obtěžovat.

[2] McConnell Pure Orient: Lákavá směs čistě orientálních tabáků určených pro vlastní míchanice. V plechovce se nacházejí světlé tabáky okrové a naoranžovělé barvy, vůně za studena je velmi aromatická, ale netoxická. Po zapálení se rozehraje bohatá paleta chutí, lehce kořenitá a výrazně aromatická. Připomíná dobrý parfém, občas ale vykouknou i doutníkové podtóny, ostatně jsou patrné i v kouři. Dobrý tabák, který se dá s trochou odvahy kouřit sám o sobě a byla by škoda nacpat ho do nekvalitních směsí. Dobrou službu dělá všude tam, kde virginie je moc chlebová a čokoládová, případně tehdy, když se tabák moc rozpaluje. Pure Orient hoří výjimečně chladně a způsobně.


Audio verze ke stažení

Poslechněte si audio verzi

2 komentáře

  • Díky z parádní stránky a zvlášť za audio články, dají se takto „číst“ i za jízdy kterou trávím většinu dne.
    S úctou V. Steidl

  • Děkuji. Mám v úmyslu namluvit toho více, ale mám mezi jednotlivými nahrávkami tak velké mezery, že vždycky zapomenu, jak a v čem jsem to vlastně dělal.

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky