ArchivLeden 2014

Tiskoví magnáti Voskovec a Werich

Na knihu Františka Cingera mě upozornil Tomáš Vejvoda, kterému patří velký dík. Knížka vyšla v roce 2008 v nakladatelství Akropolis a kromě původního autorského textu (který je v menšině) obsahuje faksimile časopisů Osvobozeného divadla: Vest Pocket Revue (1929—1930) a Lokální patriot (1937—1938). V prvním časopise najdeme to hlavní, co nás zajímá, texty o dýmkách. Má je na svědomí Adolf Hoffmeister, který obeslal významné světové dýmkaře své doby zvídavým dotazníkem a získané odpovědi zveřejnil. Dopis dostal například i od Alfreda Dunhilla. Inkriminované stránky jsem vyfotil a text přepsal; tady to máte: My kuřáci dýmek všech národů a tříd pokládáme dýmku za záruku svě­tového míru, za symbol klidu, rozvahy a moudrosti. V dýmce je soustředění a míra pro měření okamžiků i věčností. Kouříme z ní kouzlo samoty, kázeň myšlenek a chutnou vůni dobrého tabáku, chutný tabák sebevědomí a spo­kojenosti...

O pohár Klementa Gottwalda

Jestli to tak půjde dál, že budeme organizovat soutěž v pomalé kuřbě měsíc co měsíc, bude náš krněnský team v brzké době úplně neporazitelný. Motivace by byla, průměrné výkony jdou nahoru a Gianfranco Ruscalla se už v Itálii pomalu začíná třást, protože jeho bezvýznamný světový rekord 3.33:06 začíná být vážně ohrožen. Posuďte sami… Dne 7. ledna 2014 jsme se slavnostně sešli na obvyklém místě a v obvyklý čas, abychom znovu poměřili síly a svaly a zjistili, kdo má nejlepší svěrač. Protože vydržet tři nebo čtyři hodiny bez WC pauzy, to není jenom tak. O první a možná i nejlepší vtip se postaral pan doktor Kora, který sice dodal soutěžní tabák, za což mu patří vřelý dík a nehynoucí přátelství, ale při vážení tabáku byl tak mocinky šikovný, že část flejků utopil v jogurtovém nápoji. Nu a protože do hospody zpravidla nechodíme obnovit bifidogenní mikroflóru, nýbrž nalít se pivem a doplnit hladinku, dopadlo...

3 roky s dýmkou

Právě jsem velice složitým matematickým výpočtem zjistil, že jsou to na den přesně tři roky, co se započala moje historie s dýmkou. Už ani nevím, co mě to tehdy napadlo, asi jsem chtěl udělat další krok vstříc opravdovému gentlemanství. Skončilo to nakonec objednávkou výroční dýmky Vauen včetně nezbytného příslušenství a taky prvního děsivého tabáku od MacBarena. Brzy jsem zjistil, že dýmka je obrovská a dá se z ní kouřit klidně přes dvě hodiny, pročež ji využívám velice málo. Taky jsem si ji u Marka Cikla nechal odlakovat a navoskovat — sice se při tom na hlavičce objevily nějaké kazy, ale mám ji teď o něco radši. Mimo to jsem ale ještě stihl všechny tyto pozoruhodné věci: 1) Seznámit se přinejmenším s dvaceti dýmkaři (a s circa patnácti se stýkám každý týden) 2) Potkat řadu dalších lidí, kteří se se mnou dali do řeči právě kvůli fajfce (konec sociální fóbie!) 3) Posbírat čtyřiadvacet dýmek (část z nich dostat darem) 4)...

Balkánské směsi

V posledních letech se roztrhl pytlík s dýmkovými tabáky, které ve svém označení používají slovo balkan ve smyslu balkánský. Napočítal jsem jich celých pětapadesát. Je to v prvé řadě chytrý marketingový tah, který se snaží zalepit díru po bájemi opředeném tabáku Balkan Sobranie (původně Sobranie of London), kterému věčnou slávu přineslo hlavně to, že se přestal vyrábět. Ovšem pamětníci tvrdí, že to byl fantastický tabák anglického střihu, jemuž se dalo máloco vytknout. Zatím jsem neměl příležitost starou Sobranii ochutnat a ani po tom nijak zvlášť usilovně neprahnu, protože nevěřím na nejlepší tabák ani dokonalý tabák ani na nenahraditelný tabák. Všechno na světě je relativní a lidé podléhají psychologii víc, než si dovedou připustit. Kdyby se dnes kupříkladu přestal vyrábět Nightcap od Dunhillu, mohl by klidně dosáhnout stejné úrovně proslulosti jako Balkan Sobranie Original Mixture, pokud se mu to už náhodou nepodařilo. Protože ale takzvané balkánské...

Stanwell Naval Admiral (29)

Do nového roku jedině s novou dýmkou. Kdo nemá prvního ledna co zakuřovat, mohl by snadno propadnout depresi, alkoholismu či laciné pornografii na výměnných sítích. A proto jsem si raději zavčasu objednal novou stanwellku z krásné série Naval. Je to můj v pořadí druhý kus z nejvyšší řady Admiral, která má na krčku hezkou frčku se čtyřmi pruhy a taky nejsvětlejší dřevo z celé námořnické série. Minule mě uchvátil typicky ivarssonovský tvar číslo 30, tentokrát je to naopak úplně nejklasičtější billiard označený číslem 29. Třebaže mám jisté pochopení pro snahy o originální pojetí bruyerových dýmek, stejně se nakonec skoro všichni vracíme k základním, léty prověřeným tvarům bez barokního ornamentu a zbytečných přívěšků. U mě patří na pomyslný vrchol krásy a elegence billiardy a prince, u někoho jiného to je zase bentka s hlavičkou ve tvaru brandy anebo poker, na tom zvlášť nezáleží. Pro všechny klasické tvary...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky