SEMINÁŘ NEKONEČNĚ DLOUHÉHO KOUŘENÍ

Když už jsem měl to štěstí a dostal zdarma hezký seminář soutěžního kouření od Martina Pedaina, přišel mi na mysl ten báječný nápad, že bychom mohli něco podobného uspořádat pro celý náš krněnský mančaft, ať mi hoši v šatně pořád nebrečí na rameni, že neumí kouřit a ostatní závodníci se jim smějí a dělají na ně při tom sprosté posunky. Martin byl kupodivu velmi ochotný a přijechal bryskně do naší tělocvičny v Atriu poučit nás, jak se to dělá, aby člověk pořád jenom vyhrával a nemusel se do smrti stydět, že má na diplomu třísté osmdesáté šesté nebo kolikáté vlastně místo.

Svatý Martin
Svatý Martin

Zamluvili jsme proto na úterý tři stoly a přišlo nás ještě víc než obvykle, řekl bych tak dvě fotbalové jedenáctky včetně několika nadějných mladých kádrů. Večer byl rozdělený na dva poločasy, aby měl Martin možnost vystřídat strany (stoly) a pověnoval se dostatečně všem, co měli zájem něco nového se přiučit. Toť se ví, že někteří matadoři dopředu remcali, že už všechno umí, a okázale driblovali s dýmkami a plechovkami, aby ukázali, že patří do první ligy a žádní sopláci si na ně nepřijdou. O to příjemnější pak bylo, když i tito naši zapšklí starci nakonec uznali, že se dá kouřit i jinak (a možná dokonce lépe a chutněji), než byli zvyklí.

Seminář probíhal takříkajíc v nestrojeně uvolněném duchu a přátelském kolektivu — každý měl dost času a prostoru zeptat se na všechny možné fígle. Probrali jsme zapalování dýmky, honění uhlíku i ostatní čáry máry, které Martin používá, uznale jsme potahovali s cizích dýmek, ohmatávali si hlavičky (dýmkové) a čuchali k nim, zkrátka a dobře bylo to jako na firemním soustředění a team buildingu v jednom. Koho zajímají technikálie, ať se podívá do mého staršího textu na tu Rukověť šampiona, kam jsem některé tipy a triky vypsal. Ještě lepší ale bude, když se obrátíte přímo na Martina Pedaina a pozvete si ho na svou základnu jaksi in natura, protože já tomu prdlajs rozumím a spoustu věcí jsem zase určitě popletl.

Za ty dva měsíce, co jsem získal úplně nové poznatky o pomalém kouření, občas zkouším nabyté vědomosti uplatnit. Většinou sice nebývám na dýmce sám, abych se mohl věnovat rozvíjení nových technik, přece ale vidím určité rozdíly v tom, jak s fajkou zacházím. Přestal jsem zapalovat celý povrch tabáku, díky tomu se mi už jenom málokdy stane, že ho na začátku úplně spařím a znehodnotím. Začal jsem používat skoro výhradně dřevěné dusátko. Ne to soutěžní, které je moc tlusté a neforemné. Mám jedno elegantní zebrano, se kterým se pracuje výrazně líp. Tabák méně zhasíná, občas se mi daří podržet uhlík nahoře a přihrnovat mu čerstvý tabák. Když jsem sám, kouřím dva gramy circa hodinu na jednu sirku. Jindy mi to naopak nejde vůbec. Nebo poslední zbytky tabáku natolik uhladím, že vytvoří špunt a nedají se zapálit. Učený z nebe nespadl, stejně si budu muset najít nějaký vlastní způsob. V každém případě teď mám o čem přemýšlet a jsem moc rád, že se naskytla možnost přiučit se od někoho mnohem šikovnějšího, než jsem já sám.

2 komentáře

  • Martine, máte velmi povedený blog. Co se týče pomalého kouření, tak jsme si myslel, že na youtube najdu nepřeberné množství návodů, ale k mému překvapení skoro nic. Pokud by se podařilo něco natočit s Martinem Pedainem, tak by to bylo opravdu skvělé :-).

  • Videology budou hudbou budoucnosti. Bych se strašně styděl. :) Prvně se potřebuji naučit pracovat s lidmi, až tohle budu umět, tak videolog může přijít na řadu páč rady budou mít vyšší efektivitu.

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archiv

Rubriky