ArchivŘíjen 2013

Design dýmkových tabáků

Vlastně už jsem to trochu načal v příspěvku o archivním Dunhillu, ale téma designu v oblasti dýmkových tabáků si přece jen zaslouží o chlup delší text. To proto, že mimo estetický rozměr má schopnost poukazovat na vývoj v oblasti boje proti kouření i na proměny v chápání tabáku coby marketingového produktu. Člověk nutně nemusí dělat hned složité věděcké studie, aby si uvědomil, že design nebo obal výrobku je nedílnou součástí každého produktu a že podstatnou měrou ovlivňuje naše nákupní chování. Lidé zoufale touží obklopovat se krásnými věcmi. Zatímco u knih je hezká úprava většinou jenom vítané plus, tak například u hodinek nebo jiných šperků bývá užitná hodnota často překrytá výjimečným designem. Říká se, že obal prodává, a u komodit to opravdu platí. Jenom pomocí materiálu či grafické úpravy můžete v podstatě zaměnitelný obsah prezentovat jako laciný nebo luxusní, lokální nebo zahraniční, tradiční nebo moderní...

Klouček prince sandblast (army mount)

Do prdele už! Žádnou novou dýmku jsem původně kupovat nechtěl a z toho důvodu jsem taky všechny výstavky na Třebíčském kouření proběhl cvalem, aby se mi něco náhodou nezalíbilo. Takže to sice nechápu, ale pak se prostě zčistajasna ukázalo, že Honza Klouček má mezi novými dýmkami takové jedno přenádherné princátko. Vlastně dvě princátka, ale to nepatrně větší mi učarovalo. Už dlouho jsem si chtěl koupit podobný výrobek od skotské firmy Rattray’s, ale jednak dělají náústky z ebonitu, jednak ústí těch náústků vypadalo nedostatečně otevřené, což mi prostě nevyhovuje, dýmka pak mívá nedokonalý tah. Kloučkovky bývají výborně technicky provedené, ale Honza umí zaperlit i tvarově, hlavně u malých dýmek, mívají šmrnc. První Kloučkovka byla tak trochu na zakázku, druhá zčásti vlastní výroba, tak tahle je třetí do party, když nepočítám soutěžní Stanislawku z letošního Klání. Tvarově jde o standardní pískovaný Prince of Wales klasického anglického střihu, který...

TŘEBÍČSKÉ KOUŘENÍ 2013 plus Rukověť šampiona

Kdyby se na soutěži rozdával diplom za rychlost, tak stoprocentně vyhraju, protože tři gramy děsivého tabáku Danish Black Vanilla jsem vykouřil za neuvěřitelných 37 minut a nějaké drobné, stačilo to tak akorát na překrásné šedesáté první místo. Pak už zkrátka nebylo co bafat, leda popílek, ale ten vážně nehoří — vyzkoušeno za vás. Těch usmolených padesát minut posledně v Brně, to asi vážně nebyla náhoda. Tahám jak lokomotiva a dvě hodiny kouření nikdy v životě nedám. Sláva vítězům, čest poraženým — někomu prostě není dáno od pánaboha. Musím se teď doma marně utěšovat, že su krásný, prudce inteligentní typograf a že člověk prostě nemůže mít v životě úplně všecko, jinak by se z toho podělal štěstím. Na Třebíčském kouření v pivovaru Dalešice se sešlo osmdesát dýmkařů včetně nezjištěného počtu osob opačného pohlaví a jednoho psa nezjištěného pohlaví. Závodilo se v podstatě podle pravidel, i když s vlastní dýmkou namísto soutěžní...

Jedenáctiletý Dunhill Nightcap

Dunhillova „noční čepice“ je dost možná můj nejoblíbenější tabák vůbec. Splňuje totiž nároky na výraznou směs anglického typu, navíc má z celé nabídky firmy Dunhill největší podíl latakie. Chuť je rafinovaná, i když nijak složitá: kromě zmíněné latakie, která ve směsi dominuje a je cítit od prvního okamžiku, se projevuje sladkost virginie i svěžest orientálu, někde vzadu vykukuje i perique. Nightcap je ideální kandidát na příjemný večer na zápraží, jestliže máte rádi plnou a komplexní chuť a těžký, hladký kouř. Nejradši mám ten krátký a vzácný okamžik, když otevřu novou plechovku a vyvalí se na mě těžké, mastné aroma tmavé uzeniny. Po přesunu do zavařovačky směs trochu vyvane (jako každý jiný tabák), ale pořád ještě voní krásně — stačí ji trochu načechrat a strčit dovnitř rypák, aby si člověk připomněl, jak voní propocené vlněné ponožky zapomenuté na dně šatní skříně. Vzpomínám si, že k první plechovce Nightcapu jsem...

Zrání tabáku

Archivovat se dá vážně ledacos, třeba truňk. Říká se, že na začátku to bylo fortifikované víno, které zrálo v dřevěných sudech na palubě zámořských lodí, později různé pálenky, počínaje koňakem nebo whisky a konče třeba domácí slivovicí. Vypálený dubový (či akátový) sud dodá alkonápojům nejenom krásnou zlatou až medovou barvu, ale především užitečné třísloviny a excelentní chuťové vlastnosti. Alkohol se zráním v sudech hezky umoudří, uhladí a zaobalí, případné nedostatky ustoupí do pozadí. Jestli jste někdy měli možnost porovnat čistou pálenku s její kamarádkou vyzrálou v dubovém soudku, tak asi víte, o čem mluvím. Firma Peterson tvrdí, že v sudech po Sherry nechává uležet svůj Irish Oak, tak jim to budeme věřit. K dlouhodobé archivaci se kupodivu hodí i dýmkový tabák, dokonce mu to často prospívá. Měl by ale zůstat hermeticky uzavřený, jinak začne postupně vysychat. Jistě, každý suchý tabák můžete dovlhčit, vždycky ale...

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archiv

Rubriky