Calabash meerschaum (silver ring)

Další dýmka, kterou jsem si pořídil navzdory svému předsevzetí dát si konečně chvíli oraz. Život typografa jest ale trudný, radostí v životě jest míň než málo, a tak občas nezbývá než opatřit si další krásný nástroj ke kouření a ku ozdobě utěšeně se rozrůstající sbírky. Ale protože jsem už ukončil období horečnatého shánění dýmek (mám jich dost), vybírám si v poslední době jen kousky, které sbírku prozáří nebo ozvláštní. Toto je přesně ten speciální případ.

Calabash (odborně Lagenaria siceraria) je jakýsi podivný druh dýně nebo melounu anebo okurky (čert aby se v tom vyznal), který roste v teplých krajích — například v Africe, Karibiku, Mexiku i jinde — a křováci i jiná verbež z něj po celá staletí vyrábí nádoby k uchovávání tekutin. Pak se ale jeden takový křovák hluboce zamyslel a vykoumal, že by se z dýně možná dalo vystrouhat i něco ještě lepšího, například fajfka, a tak se zrodily první calabashové dýmky. Mají typický tvar zahnutého rohu, jak stopka okrouhle vyrůstá z plodu, takže si je asi s ničím jiným nespletete. Protože je ale materiál poněkud křehký a špatně odolává ohni, začaly se dýmky opatřovat vložkami z keramiky, dřeva a konečně i mořské pěny. No a takové calabashe bez významnějších změn vlastně známe podnes. Pokud ovšem nebereme vážně calabashe z brieru, které mají s originálním výrobkem společný maximálně jen tvar, nikoliv materiál.

V Evropě se calabashové fajfky s meršánovou vložkou vyrábějí někdy od konce 19. století, ale vždycky platily spíše za okrajovou a kuriosní záležitost, protože s cenou a všestranností brierových dýmek zpravidla soupeřit nemohly. Je mi to docela líto, protože mají specifické kuřácké vlastnosti, kterým se máloco vyrovná. Může za to nejen dlouhá vzdálenost od hlavičky do ústí náústku, ale především velká vzduchová kapsa pod hlavičkou — obě totiž báječně ochlazují kouř. Tabák z meršánu a tabák z calabashe chutná jinak než z vřesovce, je to opravdu velmi zajímavá zkušenost.

Dýmku z druhé ruky jsem koupil v dánském obchodě, se kterým mám už z minulosti dobré zkušenosti. Zaujal mě na ní elegantní tvar, příjemné proporce i nádherné barevné řešení. Zkrátka a dobře láska na první pohled. Dopravní služba TNT doručila zásilku v rekordním čase čtyřiadvaceti hodin, pročež jsem hned dýmku vzal s sebou na tradiční krněnský sraz. Křest Halem O’ dopadl víc než dobře — calabash dostál své pověsti a nabídl mi velmi chladný a příjemný kouř. S nástrojem se ale přece jen pracuje trochu nestandardně, budu si na něj muset teprve zvyknout.

Škoda, že nemám více informací o dýmce, jejím výrobci a stáří. Značka je nejasná, i když na boku je vyrytý nápis Huso. Tatíček Google ovšem žádnou podobnou firmu nenašel. Stáří si netroufám ani odhadnout, ale rozhodně to nebude dýmka z posledních deseti nebo patnácti let. Náústek se zdá být jantarový, takové se dávají na dýmky jenom výjimečně, zpravidla na meršánky a jiné dražší fajfky. Troubel je zpevněná stříbrným kroužkem, čep náústku kovovou trubičkou. Rozměry jsou na tuhle kategorii spíše menší — výška dýně 81, délka dýmky 154 milimetrů, tabáková komora 22×24 v nejširším místě, směrem ke dnu se ale plynule zužuje do špičky. Z toho je jasné, že jde o maličkou dýmku na kouření asi tak do půl hodiny, což mi dokonale vyhovuje.

Bonus

Neodpustím si ještě krátký audiovizuální dovětek, protože v některých ohledech má calabash výsadní postavení. Často doprovází Doylova Sherlocka Holmese, což je přinejmenším podivné, když vezmeme v úvahu, že autor ani v jediné z šedesáti povídek tento typ dýmky nezmiňuje. Tvůrci seriálů a filmů bývají obvykle jiného názoru, a tak je teď excentrická dýňová fajfka vlastně již typickým atributem londýnského detektiva. Úplně nejlíp z ní kouřil Jeremy Brett v seriálu The adventures of Sherlock Holmes (Z archivu Sherlocka Holmese) z osmdesátých let. A vůbec, ten seriál vám doporučuji všemi deseti, poněvadž záběrů na kouřícího Holmese obsahuje víc než dost.

Holmes ale nebyl jediným popularizátorem africké dýně. Famózní je Christoph Waltz AKA Hans Landa v Tarantinových Hanebných panchartech. V jednom okamžiku totiž vytasí OBROVSKÝ calabash a psychicky jím terorizuje podezřelého Francouze, který na své farmě ukrývá/neukrývá uprchlíky. Žoviální vymydlený oficír si pohrává s umolousaným, vystrašeným farmářem, absurdita celé situace je umocněná kontrastem Landovy nádherné dýmky s Frantíkovou ubohou kukuřičkou. Výsledkem je potom jedna z nejkouzelnějších rolí dýmky v dějinách světového filmu!

4 komentáře

  • Moc hezké povídání.
    Mám tyhle dýmky v „kolonce“ Krajně nepraktické, s poznámkou Nutno vlastnit! (ale tam je více věcí)
    Zatím jsem se neodhodlal nějakou užívanou dýmku koupit,ale tahle je zrovna případ, kdy bych do toho asi šel.
    Gratuluji a díky za počtení.

  • Ahoj, super clanek…jen se mi zda, ze sherlock nekdy taha az moc usilovne (asi protoze premysli :-) tak myslim ze by to mel dost horke.

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky