Workshop u Honzy Kloučka

Díky ogarům z brněnské buňky a především díky velkorysosti Honzy Kloučka jsem měl možnost zúčastnit se workshopu v Kostelci nad Černými lesy a následné pijatyky. Událost to byla náramná a až na jediný zádrhel (vybitou autobaterku a tlačení vozu z rygólu) dopadla nad očekávání hladce.

Z Brna jsme vyrazili v sobotu ráno v počtu šesti kusů a a ubytovali se v krásně zrenovovaném sirotčinci, ve kterém jsme si svorně rozbili hlavy o futra ve výšce metr sedmdesát. Protože mrzlo jak ve špatném ruském filmu, přesunuli jsme se bryskně do vytopené dílny, ve které na nás čekaly kromě mistra dýmkaře i bruyérové přířezy a hromada strojů vzbuzujících patřičný respekt.

Honza nás provedl všemi fázemi výroby dýmky, jak ji v průběhu své praxe vypiloval. Podle našich návrhů vybral dříví, tvar jsme posadili do dřeva, aby měla výsledná dýmka co nejlepší kresbu, a ořízli na pásové pile do hrubého tvaru budoucího výrobku. Po vyvrtání tabákové komory a kouřového kanálu Honza napasoval ebonitové nebo akrylové náústky a pustil nás ke strojům na opracování tvaru. Dýmky jsme naštěstí nekrouhali rašplí jako malí kreténi v dílnách na ZŠ, nýbrž brousili na smirkových kotoučích přimontovaných k elektromotorům, takže to šlo poměrně rychle i těm nešikovnějším, mezi které se (hrdě) počítám. Michal Hubacz svou dýmku sice ladil asi šest hodin, ale ti, co vyráběli z připraveného polotovaru, byli hotoví několikanásobně rychleji. Čas od času nás Honza zkontroloval a poradil s vyvážením tvaru, nebo vzal rovnou dřevo do ruky a za minutu z těch různě pokřivených nepodarků vytvořil o mnoho čistší tvar. Finální vyhlazení dýmky jsme udělali ručně smirkovými papíry.

Barva mořidla zvolená a namíchaná podle osobních preferencí každého pipemakera se nanesla na dýmku stylově čističem, nechala zaschnout, převoskovala a vyleštila k dokonalosti. Nakonec jsme nahřáli náústek a ohnuli do požadovaného tvaru. Voilá, první dýmka vlastní výroby je na světě. Takže se samozřejmě musí zapít v pivovarské hospodě, kde mají dobrou nefiltrovanou dvanáctku, jedenáctistupňového ježka a zabijačkové speciality. Pivo jsme zalili tullamorkami a šli spát těsně před tím, než obyčejně začínám vytahovat nechutné vtipy a různé smutné historie.

Musím sám sebe pochválit, za to, že jsem překonal vrozený ostych a nešikovnost a s Honzovou velkou pomocí zhotovil dýmku dle vlastních preferencí a designu. Bonus je, že jsem si neuřízl ruku a snad ani ostudu. Vynikající zážitek a navíc skvělá dýmka k tomu. Fotky vidíte všude kolem, delší fotoreportáž najdete tůdle.

Ještě na tomto místě je potřeba Honzovi poděkovat, že workshopy pořádá a lidem se ve svém čase věnuje. Za posledních několik let zorganizoval podobných akcí více než šedesát a vyrobil s amatéry i poloprofesionály stovky dýmek. To si zaslouží skutečný respekt.

3 komentáře

  • Zdravim,

    Muzu se zeptat, kde najdu „brnenskou bunku“ a jaky je vstupni proces? :)
    Jinak dymka moc povedena

  • Jirko, brněnská buňka se schází každé úterý, zpravidla v Pivním baru Atrium na Josefské 5. Srazy se domlouvají ve fóru na Dýmce.net (http://www.dymka.net/bb/viewtopic.php?f=4&t=2448) a vstupní proces je jednoduchý. Přijdeš na pivo, seznámíš se, vykouříš pár dýmek a jdeš domů. Jediná podmínka je, že všechny služebně starší oslovuješ Slovutný kmete. ;)

  • Jo v Atriu? Tam jsem to zkousel v patek na pivu, ale bez rezervace, takze bez sance.
    Utery to teda moc nestiham, ale kouknu na to forum.

    Dik moc

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archiv

Rubriky