Výroba dýmky podle vlastního návrhu

Na Honzově workshopu jsem si chtěl vystrouhat elegantní dlouhou (čtenářskou) dýmku, která mi ve sbírce chybí. Ze tří tvarů — zulu, canadian a prince — nakreslených za tím účelem jsem se nakonec rozhodl pro variaci na prince s malými úpravami: tvar hlavičky nevychází z kulatého apple, ale je spíše vuknanický. Výsledkem je tedy v podstatě subtilní vulkán s dlouhým oválným krčkem na způsob canadianů a prstýnkem z velbloudí kosti. Říkejme mu třeba důstojný pán, tak se totiž churchwarden obvykle překládá do češtiny.

Protože mám poslední dobou zálibu (obsesi) v bezfiltrových dýmkách se štíhlounkým krčkem, od začátku jsem věděl, že něco podobného chci vyrobit. K tomu jsem potřeboval v prvé řadě dlouhý přířez. Mezi starým a vyschlým dřevem s krásnou červenou barvou žádný takový nebyl, a tak jsme vybrali asi deseticentimetrový novější bruyére, do kterého se tvar povedl hezky napasovat. Měl jsem štěstí, protože po ořezání se ukázalo, že dýmka bude mít velice krásnou kresbu a Honza Klouček nahlas zalitoval, že si tak pěkné dřevo nenechal radši sám pro sebe. :)

Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo

Po oříznutí základního tvaru a vysoustružení vrchní části hlavičky jsme vybrali kousek velbloudí kosti na bílou aplikaci mezi troubelí a náústkem. Protože mám z povahy své profese určité povědomí o proporcích, chtěl jsem, aby měl stejnou šířku jako jiná část dýmky — tloušťka stěny hlavičky na horním obvodu. To se povedlo utrefit docela přesně, prstýnek tvoří krásný kontrast mezi dřevem a náústkem, navíc nemá umělohmotně bílou barvu, ale přechází do přírodní krémové, což je velice příjemné. Místo lepení Honza vytvořil na krčku malý čep, na který napasoval kost, mělo by to tak vydržet nejmíň až do smrti.

Náústek je akrylový a má na délku devět centimetrů. Díky tomu, že se nám povedlo najít tak dlouhý akryl mezi polotovary, nebylo nutné vyrábět celý náústek z akrylové tyče, což by dalo zbytečně moc práce. Obě části dýmky jsou nakonec spojené tenkým šestimilimetrovým čepem, abych měl možnost zbrousit dýmku do tenoučkého tvaru. Hotový přířez se spasovaným náústkem pak šel na hrubé opracování smirkovým kotoučem.

Konečně to začíná vypadat jako skutečná dýmka
Konečně to začíná vypadat jako skutečná dýmka

Protože nás bylo na workshopu šest a Honza postupně přichystal přířezy a náústky pro všechny účastníky, dostalo se na mě až později odpoledne, takže jsem neměl na práci moc času. I z toho důvodu vzal hrubý obrobek do ruky mistr: během pěti minut udělal velmi hrubý základní tvar podle mého návrhu a ulehčil mi tím výrazně práci. Říkal tomu převést přes zrádná místa, až jsem se chvíli bál, že mi žádnou práci nenechá. Během následujících dvou hodin jsem byl schopný upravit tvar hlavičky, vytvořit relativně hezký přechod mezi hlavičkou a krčkem dýmky, a především ztenčit troubel i s náústkem v maximální možné míře. Má teď průměrně asi centimetr na výšku a dal by se možná zbrousit ještě o chloupek víc, ale to jsem preventivně neriskoval, protože jsem se nechtěl probrousit durch do kanálku. Poměr tloušťky troubele k její šířce a k délce dýmky je teď asi optimální — směrem od hlavičky se plynule ztenčuje prakticky až do ztracena.

Namořená dýmka s ohnutým náústkem. Až na nepatrně větší délku a vyšší hlavičku odpovídá návrhu skoro dokonale
Namořená dýmka s ohnutým náústkem. Až na nepatrně větší délku a vyšší hlavičku odpovídá návrhu skoro dokonale

Dýmku jsem nakonec přebrousil smirkem 200, 500 a 800 dohladka a nechal nabarvit. Volba odstínu byla celkem jasná. Mám nejradši velmi světlé přírodní dýmky. Každá dýmka časem ztmavne o odstín nebo dva, takže je potřeba s pozdějším ztmavnutím počítat a dýmku namořit o něco světlejší, aby do optimálního odstínu teprve „dozrála“. Honza dal dospod ostrou žlutou, nechal ji zaschnout a překryl veselou oranžádou. Výsledek byl moc pěkný, ale ukázalo se, že v horní části jsem hlavičku nedokonale vybrousil a vyšla trochu flekatá, takže jsme ji celou ještě jednou přebrousili a nabarvili znovu. Dýmka se navoskovala a vyleštila, náústek jsem nahřál nad horkovzdušnou pistolí a mírně ohnul, aby vytvořil pokud možno elegantní křivku.

Hotovo!
Hotovo!

Dýmka je opravdu dost dlouhá, na délku měří asi 200 milimetrů. Kanálek je vrtaný na 19 milimetrů, komora tvarovaná do špičky (kvůli lepšímu dokuřování) má na výšku 30. Nepovedlo se mi dokonale vyvážit délku náústku v poměru ke zbytku. Má totiž délku 90, dřevo asi 105 milimetrů a kost přibližně šest. Hezčí poměr by byl, kdyby délka náústku odpovídala vzdálenosti od prstýnku doprostřed tabákové komory anebo přesně odpovídala délce dřeva. To je ale drobný detail, ze kterého se nestřílí. Kdybychom hlavičku snížili asi o čtyři milimetry, podařilo by se mi i při stávajícím tvarosloví vzbudit dojem tvaru prince, takto je to opravdu spíše malý vulkán. Na duhou stranu by dýmka při výšce komory 26 milimetrů už byla opravdu malá, nevydržela by mi na víc než 20 nebo 30 minut kouření. Teď ji tipuji tak na 40, což je v mém případě v podstatě optimál. Váhu 54 gramů při této velikosti považuji za velmi příjemnou.

Kresba dřeva je vstutku vynikající. Kolem dokola hlavičky dominuje dokonale svislý straight grain, na krčku a vespod hlavičky krásná ptačí očka. Jedinou pihou na kráse je jeden kazík na spodní straně, ale na to takříkajíc sere pes. S výsledkem workshopu jsem nadmíru spokojený. Honza Klouček by na dýmce určitě našel hromadu nedokonalostí, ale jako první pokus to myslím není vůbec špatný výsledek. Ovšemže je mi jasné, že bez výrazné asistence profesionála bych z onoho kořene vřesovce vytvořil maximálně bludný kořen. I tak mě ale těší, že jsme vyrobili dýmku podle mého návrhu a není se za co stydět. Dovedu si představit, že velice podobný výrobek by se v reálu prodával za několikanásobek ceny, kterou jsem za workshop, materiál a asistenci mastera dýmkaře zaplatil. Kromě nového zážitku tak mám jeden velmi speciální kousek do své pomalu se rozrůstající sbírky. Zakuřovat budu na latakii, protože moje dýmka si nic horšího než uzeninu nezaslouží.

Komentáře (5)

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky