Kam budeme chodit dýmat, až budou výhradně nekuřácké restaurace?

Mám rád filmy z padesátých a šedesátých let. Mimo jiné věci mě na nich fascinuje to, že bylo úplně normální kouřit doslova všude: v kanceláři, v MHD i letadle, v restauracích, kině, v ordinaci u lékaře, v obchodě, při přebalování dětí, zkrátka kdekoliv a kdykoliv vás napadlo. Nedovedu si představit, jak se v takovém prostředí dalo žít, ale muselo to být něco! Buďme rádi, že ta doba je pryč a kuřáci mají čím dál méně prostoru k obtěžování svého okolí. Trochu hloupé je, že veškeré kouření se dnes háže do jednoho pytle.

Ale zatímco cigarety smrdí vždycky a všude, u doutníků nebo dýmek už to není tak jednoznačné. Stejně tak zdravotní rizika jsou dost odlišná: dýmkařům například nehrozí rakovina plic jednoduše proto, že nešlukují. Vždycky když čtu nějakou teorii o tom, že kuřáci (alkoholici, buseranti) by měli připlácet na zdravotní pojištění, protože j léčba jejich blbosti stojí hromadu peněz, vzbuzuje to ve mně řadu otázek. Nerozlišuje se totiž míra závislosti (je-li vůbec nějaká) ani různé typy kouření tabáku. Máme v tom trochu bordel. Ale není se čemu divit, protože dýmky i doutníky jsou okrajové téma a budí zpravidla pozornost — jako kuriosita.

Coby celoživotní odpůrce cigaret v tom mám jasno: v hospodách a restauracích by se nemělo kouřit. Jen tak se dá zajistit, aby člověk po každé návštěvě podobného zařízení nesmrděl jako obsluha non-stop herny po dvanáctihodninové šichtě. Myslím, že to je pouze otázka času, než se podobné opatření zavede. Česká republika má ve zvyku přejímat západní „trendy“, i když to je většinou s odstupem deseti, dvaceti let. Nenechme se zmást tím, že zostření protikuřáckého zákona posledně znamenalo paradoxně jeho zmírnění. Dřív nebo později zákaz kouření přijde; a pro většinu společnosti to určitě bude dobře.

S tím ale souvisí fatální problémy pro nás — kuřáky dýmky. Kam budeme chodit užívat si všechny ty své smradlavé anglické tabáky? Dýmit doma pro spoustu lidí (včetně mě) nepřipadá v úvahu a v zimě se už nedá bafat ani venku, pokud nechcete, aby vám při tom umrzla ruka a odlomila se i s vaší oblíbenou dýmkou. Ani na podzim to není žádná slast, často prší nebo fouká, v noci je hodně sychravo a nestojí to za tu námahu a nepohodlí, postávat v hnusném počasí a tvářit se, jak moc si to užíváte. Nenapadá mě žádné vhodné místo, kam by milovník dýmky mohl zajít. Leda že by snad některý samaritán poskytl garáž v přízemí svého domku (nebo kočárkárnu v paneláku!) a udělal z ní „dýmkařský klub“ pro podobně postižené kolegy z okolí. Chopí se toho někdo?! Obávám se, že ne. Že budu muset vždycky po sezóně dýmky uložit k zimnímu spánku někam za sklo do vitrínky a chodit se na ně útrpně dívat. To bude hodně smutný život.

7 komentářů

  • Já rád chodívám kouřit do parku. Od nového roku nám zavedli novou vyhlášku, že se v parku (a na jiných veřejných místech) nesmí požívat alkohol. Trochu se teď bojím, aby nezavedli něco podobného na kouření. Nicméně sami politici nám často ukazují, že každý zákon se dá obejít, a tak se v případě celoplošného zákazu hospody přejmenují na soukromé kluby a občerstvením a bude vystaráno (=

  • Na pražské buňce začínáme vážně uvažovat o pronájmu nebytových prostor k založení Gentlemen´s Smoking Club.
    Jinak máme v naší hospodě každé pondělí rezervován suterén a číšníci si nás nemohou vynachválit, jelikož průměrná návštěva je 14 kuřáků a patřičná konzumace.

  • Dejte se na myslivost. I když tady může být někomu proti srsti, že se vraždí nevinná zvířátka, které ovšem na druhou stranu zase výborně chutnají..;-)) Zimní kouření na kazatelně (taková kadibudka na stromě) má své kouzlo. A dokonce ani latakie nezradí zvěř.

  • Vorža:
    No já bych nebyl vůbec proti ;)
    O tu pípu a pár lahví se vždy někdo postará.

    U sadu je to celkem v pohodě ale těch peněz co se prochlastá

  • Můj děda býval myslivec. A dodnes mě mrzí, že jsem ho včas nepoprosil, ať mě zasvětí do tajů porážení zvěře, protože teď mi to moc chybí. A když moje babička vařila pro myslivce guláš, ještě čtrnáct dní za ní chodily báby z vesnice, aby zjistily, jak to dělá, že to vždycky tak skvěle chutná. A babička je bez rozpaků poslala do všech řití světa, protože chtěla mít konečně klid. :)

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archivy

Rubriky