Stanwell Bamboo

Su nemocný. A když nemůžu kouřit dýmku, tak aspoň napíšu pár řádek o svém předposledním přírůstku do sbírky. Ale vezmu to s malou oklikou.

Někdy se mi zdá, že krásných dýmek jsou na světě miliony a že každá je trochu jiná. A jindy zase mám pocit, že se toho v oblasti dýmek moc vymyslet nedá, že se donekonečna opakují stejné tvary a obdobná provedení. Existují i různá nepěkná klišé, třeba právě dýmky s bambusovým krčkem. Jenže člověk je od přírody obdařený touhou obklopovat se kýčem, takže si kolikrát pořizuje i věci, které by jinak rozumovou úvahou musel odsoudit. Abychom si správně rozuměli: ono je naprosto v pořádku, když kupříkladu japonský dýmkařský mistr použije kus bambusu, protože je to tradiční východní materiál. A Japonci ho umí vytěžit, protože z něj dělají skoro všechno včetně rolet, podlah, fléten a já nevím čeho všeho. Vypadá ale přinejmenším prapodivně, když člověk narazí na tradiční anglickou firmu (Dunhill), která ke svým sto let nezměněným tvarům začne montovat bambus, načež výsledná dýmka vypadá jako postmoderní designérská kreace od Maxima Velčovského. Firma Dunhill je vůbec tak trochu mysteriózní, protože jejich legendární dýmky s paraplíčky se vzpírají pochopení a zdravému rozumu vůbec.

Já jsem radši, když dýmkař použije nějaký lokální materiál, u nás třeba kus paroží, jako to kdysi dělal Honza Klouček. Ale když ony ty bambusové dýmky prostě mají své kouzlo! No a když jsem tak přemýšlel, od koho si takovýto pěkný výrobek koupit, celkem logicky jsem dospěl k názoru, že by to mohl být japonský mág Tsuge Ikebana. Ale nechal jsem si radši zajít chuť: takovou drahotu si pořídím, až budu potřebovat odklonit nějaké peníze…

„Bambusky“ za rozumné ceny dělá třeba i dánský Stanwell, ten má krásné tvary. Nu ano, mohl jsem si sice koupit moc pěkný straight grain ve stejné cenové relaci, ale nakonec mi učarovala elegantní dýmka z rakouského obchodu Pfeifekonsulat, takže jsem ji objednal právě tam. Jde v podstatě o jakousi variaci na tvar prince. Bambusová aplikace má tři kolínka a je poměrně dlouhá, lehce přes pět centimetrů. Délka dýmky 15,5 cm, náústek akrylový, sedlový. Tabáková komora je maličká — 18 × 36 milimetrů — vyjde tak na 30 minut pokouření. Kresba ucházející, ale zároveň nic, kvůli čemu by se člověk kdovíjak vzrušoval. V tomto případě jde spíš o celkový „umělecký“ dojem, který je — dle mého názoru — výborný. Jedná se o bezfiltrovou dýmku, což sice na jednu stranu odporuje mému dřívějšímu přesvědčení preferovat filtr, na druhou stranu už se mi množí i dýmky bezfiltrové a zvykl jsem si na ně. Mají své výhody: nezměněná chuť tabáku — takzvaný plný knedlík. A o trochu rychlejší čištění.

Zakuřuji již tradičně Irským dubem, ale trochu jsem ten proces přehodnotil a vylepšil. Na rozdíl od dřívějška po vychladnutí nevytírám hlavičku čističem. Popel zamíchám, protřepu a vysypu, dýmku profouknu a nechám být. Ze zbytků popela se pak o dost lépe (a rychleji) tvoří „cake“. Aspoň myslím. Hlavička je vymazaná zakuřovací pastou, takže já se s tím moc nemažu a kouřím, jak mi zobák narostl.

Vynikající dýmka, mám ji rád.

Okomentovat

Píše Martin T. Pecina, dýmkař, typograf, publicista. Portfolio mám na adrese book-design.eu a typografický blog na typomil.com. Napsat mi můžete na info@book-design.eu.

Archiv

Rubriky