Brebbia Ninja Ambra 839

Teď jsem si vzpomněl: Aby té mojí poslední princezně fajfce se zlatou kundou na čele nebylo smutno, pořídil jsem jí do party jednu kamarádku. Ninja číslo dvě, oficiálně Ninja Ambra 839. Nemám moc zahnutých dýmek, jedu si to hulení převážně rovně, čili tadlencta polovičatá bentka bude onou výjimkou potvrzující pravidlo.

Brebbia Ninja Ambra 839

Rozmýšlel jsem se původně mezi dvěma half bentkami, ale tahle to nakonec vyhrála, protože má vydařenější kresbu. Ne že by dřevo bylo úplně dokonalé — je to spíše mix různých grainů — díky tomu ale fajka nestála milion (jenom polovinu). Nutno uznat, že z pravé strany má na hlavičce vskutku překrásná ptačí očka. Z levé strany jdou spíše plameny, ale ani to není úplně marná kresba a nebude třeba stydět se s tou dýmkou chodit ven. Nad žlutým akrylátem použitým pro náústek jsem slintal už minule, tak se mu nebudu nijak zvlášť věnovat, a zmíním raději rozměry.

Není mi pořád jasné, co mě to napadlo — koupit si tak obrovskou dýmku —, ale už se holt stalo a vyhazovat ji asi nebudu. Tabáková komora vysoká 44 milimetrů a vrtaná na 20 milimetrů je patrně největší, jakou ve sbírce vůbec mám. Řezat tu hlavičku nejspíš nemá cenu, i když by jí centimetr pryč nijak neuškodil a byl by to ve výsledku docela pěkný zahnutý billiard. :-) V každém případě nebudu cpát tabák až po okraj, páč na to kouření většinou nemám celej den, a bude taky potřeba vymyslet, co z fajfky budu hulit, protože takový solidní kotel černého lana by mě možná nadobro vytřepal z trenýrek.

19. 8. 2016  2 komentářů

Brebbia Ninja Ambra 301

Jelikož jsem přes léto mocinky pracoval, chodil pravidelně se psem a vynášel smetí, zasloužím si po delším čase novou dýmku. Kupodivu jsem měl ve sbírce jen dvě italské fajfky, obě Savinelli, a tak jsem si bez většího rozmýšlení vyvolil pěknou taliánskou Brebbii. Ninja!

Brebbia Ninja Ambra 301

Vyznačuje se nejen slušivým kundózním logem na náústku, zejména ale atypickým tvarem a zvlášť příjemnými detaily. Dýmka je to mírně prohnutá, odborníci by asi řekli quarter bent, a tvarem nejvíce připomíná tzv. prince, který někdo tlakem seshora poněkud zploštil. Mám docela rád široké oválné krčky, tady je přesně takový. Do žluté barvy jsem se zamiloval už dávno, a proto žlutý akryl s kundou navrch patří mezi materiál, který mne vzrušuje ze všeho nejvíce. Zvlášť když obsahuje efektní aplikaci v barvě vyběleného análu dřeva.

Hlavička nemá nijak výjimečnou kresbu (i když z pravé strany je vlastně docela pěkná), ale fajfka nemá žádné kazy a nebyla drahá. Vytkl bych jí snad jedině zbytečné provedení na devítimilimetrový filtr, bez nějž se mile rád obejdu, na druhou stranu na funkci (rostlináře) to nemá žádný zvláštní vliv, pár filtrových dýmek už z minulosti mám. Možná si časem nechám trochu ztenčit skus, přece jen je o něco silnější než obvykle. Poněvadž už kouřím jenom latakie a lana, bude to nejspíš další z nekonečné dýmek na uzené a pečené tabáky.

17. 8. 2016  Přidejte komentář

Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme

Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec.

Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít.

Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku

V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní a patřičně sobecké pánské kratochvíle považovány málem za svatokrádež. Jen považte, kolik IKEA skříní byste stihli smontovat, kolik metrů čtverečních zahrady posekat a kolik tašek s nákupem přivézt z nedalekého shocking parku, zatímco tady teď lelkujete s fajfkou v koutku úst, srkáte starou kouřovou whisky, mžouráte líně do odpoledního slunce a nevzrušeně pozorujete činorodého souseda vybaveného traktůrkem a mulčovací kůrou! Dýmkaření, podobně jako čtení brakové literatury, zasloužený šlofík po obědě, filatelie, sledování lechtivých filmů a voskování kožených botek, se neodpouští, protože je to závratný luxus vyhrazený lidem, co nemusejí nikam spěchat. Zatímco ještě před pár léty se za výsadu bohatých lidí považovalo tučné konto, dovolená na Bibione a pěkné auto v garáži, dnes je nejcennější komoditou volný čas, se kterým si člověk zpustle nakládá, jak ho právě napadne.

Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme

S první dýmkou se to má podobně jako s první partnerkou. Vyžaduje sice krvepřísežná prohlášení o nehynoucí lásce a věrnosti až za hrob, příkladnou péči a nadpozemskou trpělivost, ale pokud na ni nehodláme příliš spěchat, nakonec se nám bohatě odmění zásadním iniciačním rituálem a hraniční zkušeností, na kterou budeme celý život rádi vzpomínat. Až si za několik let budeme pořizovat sto padesátou osmou fajfku do svého soukromého harému (každého to čeká, věřte mi), už to nikdy nebude Ona s velkým kulatým Ó na začátku. Ta první dýmka, co na nás vyzývavě pomrkávala z výlohy pipe shopu, ta první fajfka, která nás zasvětila do tajů a kouzel vonného dýmu, ta němá svědkyně našich prvních neumětelských pokusů, kdy jsme s tváří ruměnou poprvé zavítali i s Ní mezi své přátele, aby nám nejdřív vůbec nechytaly sirky a pak jsme si pro změnu sežehli knír (máte už pořádný knír?), abychom nakonec dvě hodiny strávili vesměs marným snažením o udržení ohně, vystaveni při tom kousavému posměchu veškerého přítomného osazenstva.

4. 8. 2016  3 komentářů

Vyhlašuji pátrání po třech svých dýmkách

V životě se dějí téměř samé zábavné a potěšující věci. Zvláště pak v Brně, v pět hodin ráno, v Poslední leči. Při jednom takovém krásném večírku ve čtvrtek 16. 6. jsem dostal vynikající nápad, že si dám na dobrou noc dýmku. I vytáhl jsem své zachovalé kožené pouzdro Peterson, vytasil jednu z dýmek, nacpal si čerstvě otevřený Huber English Balkan a připálil oblíbeným Zippem. Vzhledem k blíže nespecifikovanému počtu promile jsem si kouření asi moc neužil; ostatně zanedlouho jsem odešel na kutě a nedlouho poté už spinkal jako mimino. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si ráno uvědomil, že ze čtyř dýmek mám pouze jednu! Tu, kterou jsem si při odchodu ledabyle hodil do tašky. Pouzdro se třemi latakiovými dýmkami včetně zapalovače jsem nechal ležet v Leči. Druhý den však žádné z věcí neměli na místě činu nejmenší tušení.

Tímto tedy vyhlašuji pátrání po třech dýmkách. Kdybyste je někdo náhodou někdo někde viděli, třeba ve frcu nebo na Aukru, budu moc rád za jakoukoliv zprávu. Nabízím samozřejmě všimné/nálezné, měl jsem k fajkám silné citové pouto.

Jirsa SG Superior je druhá dýmka, kterou jsem si vůbec kdy pořídil. Vyznačuje se hladkým provedením přenádhernou kresbou, a akrylovým náústkem.

Jirsa SG Superior

Stanwell Naval Admiral je mimořádně pěkná dýmka podle návrhu Sixtena Ivarssona. Má pěknou kresbu, akrylový náústek, parádní frčky a kouří se z ní výborně.

Stanwell Naval Admiral (30)

W. Ø. Larsen 98 je subtilní stará dýmka od sběratele, koupená přede dvěma lety v Etrafice. Na sedlovém akrylovém náústku má pěkně zlatě vyvedené logo výrobce.

W. Ø. Larsen

20. 6. 2016  4 komentářů

Nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík!

Jirka Kalous konečně dostal rozum

Jirka Kalous konečně dostal rozum

O foglarovkách píšu obyčejně na svůj typografický blog, ale dnes udělám malou (a krátkou) výjimku. Musím se totiž vyznat z vleklé schizofrenie, která mne léta pronásleduje. Ačkoliv jsem odkojencem ideálů Jaroslava Foglara, mezi které patří důsledný odpor ku kouření, věnuji se dýmkařskému koníčku. Vím, že je v tom velký rozpor, ale nemůžu jinak. Snažím se proto aspoň sportovat, protože si vždycky vybavím ikonický výrok Jirky Kalouse, který se objevil v seriálových Rychlých šípech a jemuž vděčím za nadpis tohoto textu. Jakže mi to řekl Mirek? Nikdy není příliš pozdě, nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík!

Ježek v kleci

Ano, vážení, je to tak. Snad mně to Jestřáb — dej mu pámbu klidné odpočinutí — odpustí, že fotím své foglarovky a ježky v kleci na stejném místě, kde obyčejně pořizuji fotografie nových dýmek. Jediný rozdíl je, že tentokrát jsem nepoužil fotostan. Zdálo se mi, že si rychlošípácké téma víc zaslouží tu naši oprýskanou zídku u domu, porostlou mechy a lišejníky. A teď už mne, prosím, omluvte, plantážníci, jdu se věnovat důležitější práci. Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem…

25. 2. 2016  2 komentářů