RX Pipes Chimney: audio verze

Po čase jsem opět oprášil své starodávné nahrávací studio a připravil pro ctěné obecenstvo další hodnotný příspěvek do pomalu se rozrůstající série audionahrávek. Když pominu svou znělku nahranou na digitální hodinky Casio, fascinující je zejména skutečnost, že už umím pracovat i stereo, takže ode dneška můžete má ochotnická vystoupení konsumovat v ještě vyšší kvalitě než doposud. Vsuňte si tedy fajfku do úst, nazujte si papuče, přehoďte károvanou deku přes kolena a užívejte novou nahrávku ve zdraví a všeobecné pohodě.


Audio verze ke stažení

Poslechněte si audio verzi

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

2. 6. 2017  Přidejte komentář

RX Pipes Old Briar Chimney

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. Stejně tak když už člověk jednou čumí na Facebook, kde publikuje Dejmal nové fajfky, tak si má hned nějakou koupit, jako jsem to udělal já, a ne jen tak zbůhdarma čumět a nekoupit, jak se to kolikrát děje. A když už si tedy člověk něco kupuje, tož má koukat, aby to bylo to, co v jeho sbírce dosud není, a ne to, co už tam víc než stopadesátosmkrát je. Nu a když už jsem jednou byl a koukal, abych byl, a koupil, co měl, je třeba se tím konečně náležitě pochlubit, abych čirou náhodou nezapomněl, jak tomu stejně ve finále kolikráte je!

RX Pipes Old Briar Chimney

Čím víc těch fajek mám, tím víc si vyčítám, že si pořizuji další a další. Ale na to si každý chlap stejně nakonec přijde sám, že je to marné, je to marné, je to marné. Ať už manželka (nebo maminka!) láteří, jak chce, tak sbírky tu byly, jsou a budou a nedá se s tím vcelku nic rozumného dělat. A tedy i já jsem se chcačky/nechcačky smířil s tím, že dýmky se hromadí, nové se zakuřují a některé staré rozdávají nebo odklízejí do depozitáře, aby udělaly místo těm novým.

Kdo mne zná, ten ví, že kládám a kládičkám zrovna dvakrát nehovím. Potrpím si spíš na tenká stébla, fajfky štíhlé a dlouhé, čerpající z odkazu staré, severské, bezfiltrové tradice. A poslední kus do sbírky je spíše kousek, kousíček, vlastně jen dýmečka, fajfčička, lulčička. Stává se ze mne extremista, extremistříček, jdu ode zdi ke zdíčce a pořizuji si hlavně úlety a úletky. A přesně do tohoto koncepíku a žánrečku mi zapadá poslední přírůstek — dýmečka tenoučká jak papírek a lehounká jako pírečko!

Říkám jí pro zjednodušení komínek, protože tomuto tvarečku se asi podobá nejvíce. Ačkoliv na délku má slušných 16 centimetříků a kotlík vysoký 38 milimetříků, všechny ostatní rozměrky jsou drobné až miniaturní. Považte sami — průměrek tabákové komůrky 16,5 mm, tloušťka krčíku 9 mm a tloušťka stěnky kotlíku v horní partii necelé 2 mm! Hmotnost — podržte se — pouhých 14 gramků.

Řekněme si na rovinku, že takováto dřevěná sirčička není určena jen tak pro nějakého takytáborníčka, že vyžaduje hotového mužika, obrněného zkušeností a bezmeznou trpělivostí. Proto ji zakuřuji co nejopatrněji, abych do dýmečky nevypálil dírku dřív, než by se člověk nadál. Protože když už človíček jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak si má dávat majzlík, páč propálená dýmčička by mu byla tak nějak úplně k hovnu.


Audio verze ke stažení

Poslechněte si audio verzi

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

21. 5. 2017  1 komentář

Dunhill Bruyere Liverpool (33) 1974

Při jedné ze svých plaveb na eBay jsem z vod internetu vylovil tuhle starou dunhillku ze sedmdesátých let. Prodejce nebyl dýmkař, nýbrž nějaký zasmrádlý antikvář bez patřičného vzdělání, a tak ji označil coby lovat. Ovšem my kuřmeni se na rozdíl od svých dýmek z morty a vřesovce nenecháme snadno napálit, protože dobře víme, že prodlouženému billiardu z delšího přířezu a s klasickým fishtailem na konci se říká odjakživa liverpool.

Dunhill Bruyere Liverpool 33

Aukci jsem vyhrál lacino, většinu nákupčích patrně odradila poznámka, že hlavička je zbroušená, zkosená směrem od náústku. Na fotkách to moc zřetelné nebylo, tak jsem lehce zariskoval a fajfku zakoupil. A skutečně, hlavička byla snížena ve přední části, působilo to trochu divně a celá dýmka poněkud padala na prdel. Nejdřív mě napadlo, že majitel dýmku zbrousil, aby odstranil zeshora opálené dřevo, pak se ale ukázalo, že má v sobě hlavička dvě jemné vlasové trhliny, z čehož vyplývá že v průběhu let praskla, a to byl zřejmě i ten důvod, proč je kus dřeva pryč. Podrobná inspekce nakonec ukázala, že prasklina je opravdu jen jemná a navíc pokrytá souvislou vrstvou karbonu, tak bych řek’, že na funkci rostlináře ani kuřbuřta to nakonec snad nebude mít žádný vliv.

Nu ale aby mi ta neodborně uříznutá hlavička nekazila celou fazónu a nezpůsobila citlivějším lidem v blízkém okolí neštovice a kurděje, klekl jsem si (už zase!) před Dejmalem na hrách a nasliboval mu modré z nebe, jen když mně tu horní hranu trochu srovná. Jak řekl, tak i udělal, úhel decentně zjemnil a vše svými medvědími tlapami zapravil. Klaním se, pane, děkuji a rukulíbám, ponížený služebník!

Fajfka je to opravdu malá, z původní dunhillovské jedničky nebo dvojky jsme udělali miniaturu s průměrem hlavičky 19 a výškou 28 milimetrů. Ale kouří se mi z takových dýmeček většinou dobře, neboť člověk se vždycky víc soustředí, když má v ústech lehkou lulku s tenkými stěnami — je třeba bafat trpělivěji a opatrněji než z těch velkých vykotlaných dubů, co vám vypáčí panty ještě dřív, než je vůbec zastrčíte mezi zuby.

21. 3. 2017  2 komentářů

Dr Boston Griffon Dublin Sand

Možná si vzpomenete, že o této dýmce od vzácného přítele a vyhlášeného knihomola Přemka jsem se zmiňoval víc než tři roky nazpět. Rád jsem ji kouříval při procházkách venku, protože se dobře drží v zubech a není s ní moc práce. V poslední době ale trochu ležela ladem, vyčítavě se na mě dívala a měla výkyvy nálad. Dílem z toho důvodu, že v zimě nerad kouřím/mrznu venku, a dílem i proto, že jsem už víc než rok nebo dva neotevřel žádnou virginii, pro kterou byla původně fajfka vyhrazena.

Dr Boston Griffon Sand

Poněvadž mi ale bylo líto, že je lulka sněhem zavátá, oživil jsem jeden starý nápad: nechat si ji opískovat, aby se ztratily ty nepěkné kazy, které na sobě má. Padl jsem proto na kolena před kolegou Dejmalem, slíbal mu prach z bot a i různě jinak mu lichotil a podkuřoval, aby tu nevděčnou práci pro mne ve volné chvíli udělal. Dejmalovi se sice do pískování vůbec nechtělo, brečel mi na rameni, že na hlavičce žádná kresba není a výsledek bude stát za starou bačkoru, ale nakonec se podvolil, sehnal kýbl, lopatku i písek, nazul si ty bačkory a pustil se do práce. A jelikož je to chlapec šikovný, fajku opískoval rovnou dvakrát pod různým tlakem, aby kresba řádně vylezla, takže nakonec se výsledná struktura docela podobá starým dunhillkám s hlubokým pískem, které mám tak rád.

Na fotkách to nejspíš není tolik vidět, ale ve skutečnosti dýmka dost prokoukla. Překouřím ji teď bryskně na latakie, aby se dostala zpátky do pravidelné rotace, kam patří; ještě si spolu něco užijeme.

21. 3. 2017  Přidejte komentář

Třicetiletý Dunhill Early Morning Pipe

Aukční portál eBay je zázračný vynález, díky němuž člověk objeví mnohé poklady i bez nutnosti výpravy na Tajuplný ostrov. Uznávám, že nákup na internetu postrádá tu ulepenou romantiku, kterou bezesporu má přehrabování se ve smradlavých a zaprášených krámech kdesi v náhodně objeveném vetešnictví, ale neromanticky to šetří čas a námahu spojenou s výpravou ven z pohodlí domu. Tímto způsobem jsem už v minulosti nakoupil řadu věcí včetně knih, dýmek, tabákových plechovek i letitého (šestnáctiletého) tabáku Frog Morton od americké firmy McClelland. Byl skvělý.

Nechávám si teď z eBay pravidelně posílat výpisy nových aukcí na témata, o která mám dlouhotrvající zájem, a tak se ke mně kromě prázdných tabákových plechovek občas dostanou i nějaké plné. Jako teď posledně, když jsem nakupoval dunhillovy plechovky a narazil při tom na plných padesát gramů Early Morning Pipe z osmdesátých let. K dataci Dunhillových směsí naštěstí existuje na webu dost zdrojů (například tady), takže není zvlášť složité odhadnout docela přesně stáří té které plechovky. Proto vím, že má poslední akvizice pochází cca z půlky osmdesátých let, kdy směsi pro Dunhilla připravovaly továrny Murray’s a McConnel.

Dunhill Early Morning Pipe

Zásadní problém se starými tabáky je jejich vysychání. Pokud majitel, neznámý procesu zrání a archivace, plechovku otevře, dojde nenávratně k vypaření vlhkosti i aromatických olejů a tím zároveň i k snížení kvality obsahu. Tabák lze sice kdykoliv dovlhčit, ale nikdy už se nedostane do takové kondice, v jaké byl v tom slastném okamžiku otevření. Podobně tomu bylo v tomto případě. Plechovka sice byla deklarována jako otevřená, ale za optání člověk nic nedá, a proto jsem předem napsal prodejci, jestli má představu, jak dlouho byl tabák vystavený působení vzduchu. Byla zde přece jen určitá šance, že ji rozpečetil teprve nedávno, aby zkontroloval obsah — v tom případě by tabák mohl být ještě vlhký. Antikvář mi napsal, že o datu otevření neví nic, ale že obsah dosud není úplně suchý, a tak jsem ho hned poprosil, aby plechovku zavakuoval nebo alespoň pořádně zabalil do igelitu.

Dunhill Early Morning Pipe

Aukci jsem vyhrál snadno — na otevřený tabák obyčejně nikdo nepřihazuje — tudíž jsem si mohl dovolit zariskovat, že prodejce kecal (jak se ostatně také stalo), aniž bych na tom prodělal gatě. Nákup mě přišel velmi levně. Směs byla bohužel na troud suchá, což jsem celkem předpokládal, ale ze zkušenosti s mnoha jinými tabáky, co se mi doma povalují, vím, že po odborném dovlhčení jsou většinou opět docela fit. Ne na sto procent, ale na sedmdesát či osmdesát možná ano. Opatrně jsem vypreparoval veškerý obsah, přendal do skleněné zavařovačky a postupně během tří nebo čtyř dnů zvlhčoval dvěma keramickými piškoty namočenými v převařené vodě; vyhazovat prehistorický tabák by mi přišlo jako nebetyčné rouhání. I kdyby nestál za nic, tak se prostě musí zkonzumovat. Když si tak občas vzpomenu, jaké smrduté seno kouřívali za komárů naši dědové, napadá mne, že je dnešní dýmkař zpovykaný až hrůza.

Dunhill Early Morning Pipe

Víko plechovky je doposud v naprosto perfektním stavu, spodní část zrezlá přiměřeně stáří. Papírová harmonika i kulaté papírové „víčko“ s informacemi o tabáku jsou krásně zažloutlé, lépe řečeno hnědé, jak už to tak u hodně starých tabáků obyčejně bývá. Řez směsi odpovídá tomu, co si pod stejnou značkou kupujeme i dnes, klasický ribbon cut čili kyprá směs. Early Morning Pipe je ten typ nekomplikované směsi, které mám tak rád: obsahuje virginii, latakii a nějaké turecké orientály, přičemž první dvě složky lze bez potíží pohledem identifikovat. Vůně se od čerstvého tabáku významně liší, nemá onu typickou šťavnatost, spíše stařecký odér, ze kterého ční už hodně vyzrálá virginie a nevtíravá uzenost latakie, nijak dominantní.

Je škoda, že už ty lehké latakie dlouho nemám v zásobě (koukám, že Early Morning jsem nakupoval naposledy před čtyřmi lety), takže nemohu porovnat směsi ze staré a nové éry mezi sebou. Ale asi by to nebylo moc platné, protože třicet let v archivu má na tabák drastický vliv. Nedělám si iluze, že by dnes mezi oběma verzemi byla nějaká nápadná podobnost. Když jsem léta Páně 2013 otevřel jedenáctiletý Nighcap, bylo to srovnání přece jen smysluplnější než v tomto případě.

Zatímco si tady teď tak hezky povídáme, kouřím zrovna pátou dávku starobního tabáku, tož se s vámi, drahé čtenářstvo, rovnou podělím o své dosavadní dojmy. Nejrozumnější věc, co jsem udělal, bylo provést první hokus pokus v dobře zakouřené latakiové dýmce od Aleše Křivance, která má suverénně největší délku, a tak z ní chutná výborně prakticky všechno. Kolikrát se přistihnu při tom, jak slastně bafám z bambusky nějaký balkán, foukám si při tom pod nos obláčky dýmu a labužnicky je nasávám nozdrami. Je to výjimečně blbuvzdorná fajfka, která majiteli odpustí ledasjakou nedbalost — přinejhorším se krček protáhne dlouhým vauenovským čističem, když přespříliš močíte, a jede se dál. Ty balkány jsou v hlavičce napořád zažrané, čili i slabší latakie, jakou je EMP, si natáhne trochu vyuzené chuti, což nemůže být nikdy na škodu.

Člověk nemá mít velká očekávání, když si nacpává obstarožní vysušený tabák, ale výsledek je podstatně lepší, než jsem obával. Směs je hodně chuťově propojená, tabáky jsou vzájemně prolnuté a nic netrčí ven. Zapálení je snadné, tabák hoří velmi slušně a zejména v první polovině se kouří lehce a příjemně. Asi tak po dvaceti minutách, jak přibývá popela, chuť mírně vyvane a zplacatí, ale nedá se říct, že by nebyla dobrá, jen v ní asi není možné hledat žádné složitější nuance. Vyzkoušel jsem postupně i několik dýmek standardní velikosti, a i když ty obecně vyžadují o něco větší opatrnost a pomalejší kouření, nestalo se mi zatím, že by se směs nepříjemně rozpálila nebo měla tendence nadměrně často vyhasínat. Snad jen až při finálním dokuřování může rozehřát dno tabákové komory, ale to se mi stává prakticky s každým tabákem; výjimkou jsou jen některé Petersony.

Je to nepochybně cenná zkušenost, skamarádit se s tabákem, který není o moc mladší nežli kuřman sám. Když pominu fakt, že směs už nebyla v nejlepší kondici, je to stále překvapivě slušné pokouření, které se v mnoha ohledech liší od toho, co se člověku obvykle dostane pod ruku. Nedovedu si při nejlepší vůli vzpomenout, kdy naposled jsem chutnal něco podobného, a není to zdaleka jen tím, že slabé latakie se z mých zásob postupně vytratily ve prospěch plnotučných směsí. Stařičký EMP si samozřejmě nedávám každý den, takový gerontofil přece jen nejsem, ale budu ho testovat dál a časem se dopracuji k finálnímu verdiktu. Howgh.

29. 9. 2016  7 komentářů